Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jiří Paroubek jde do toho. Neděle Tomáše Vodvářky

28.08.2022
Jiří Paroubek jde do toho. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Hana Brožková

Popisek: Expremiér Jiří Paroubek

Zásadní zpráva pro naše média, jež přebíjí i frontové zpravodajství. Jiří Paroubek, zombie české politické scény, jde do presidentského klání. Až sežene – dle vlastních slov – prachy.

Fousatá anekdota se kdysi dotazovala, jestli soudruh Antonín Novotný může být prezidentem ČSSR. Odpověď zněla, že ano, neboť dle Ústavy může být prezidentem úplně každý. Zdá se, že některé vtipy mají univerzální platnost.

Samozřejmě na tuto funkci může kandidovat ten, kdo sežene požadovaný počet podpisů, případně je nominantem nějaké politické strany a má věk aspoň čtyřicet let. S končícím mandátem současné hlavy státu na nás tu a tam vyskakuje doslova panoptikum postav, tvrdících, že jejich předvolební průzkum je již dvouciferný a závratně roste. V diskusních pořadech, kam budou jistě zváni, zažijí svých warholovských patnáct minut slávy. Budeme se opět těšit na projevy, v nichž nám budou tito jedinci slibovat cosi, na co nemají absolutně žádný vliv, budeme svědky prezentace egomaniaků s mesianskými sklony, případně populistů, kteří nás ochrání před vším, počínaje písmenem a a konče zet.

Dá se tvrdit téměř s absolutní jistotou, že případný kandidát Jiří Paroubek bude plnit úlohu výše uvedené stafáže. Jeho hvězdný čas se odehrával v letech 2005-6, kdy byl předsedou vlády ČR, aby v roce 2010 po sice vyhraných volbách, avšak s nulovým koaličním potenciálem stranu opustil. Založil posléze efemérní seskupení LEV 21, jež při volbách získalo promile hlasů. Podobně dopadl i při volbách do senátu v roce 2018, kdy ač Pražan, kandidoval v Ostravě, kde skončil na skvělém  sedmém místě z osmi kandidátů a kde jej předběhly i místní exotické figurky lokální scény.

Každému jinému člověku by toto curriculum vitae dalo jasný pokyn, že dveře do politiky jsou nejen zavřeny, ale zamčeny na několik západů, a ještě pro sichr přitlučeny prknem a několika hřeby. Místo toho pan Paroubek na blogu idnes publikuje své vývody, které se dají shrnout do jednoduchého schématu „jak to všichni dělají blbě a jak já jsem to dělal a dělal bych dobře“. V poslední době nešetří radami, jak by on, pokud by mohl, vyřešil naši současnou energetickou závislost na Rusku. Některé jeho blogové výtvory páchnou kolaborací s agresorem jako zapomenutý loštický produkt v měsíc nevětraném skleníku. V rádiu Impuls rovněž sdělil, že dostává desítky mailů, že jej oslovují lidé na ulici a v restauracích, aby vzal funkci předsedy ČSSD a stranu po jejím loňském debaklu opět vyvedl na výsluní.  Vždycky, když slyším podobná vyjádření politiků o spontánních ovacích na veřejnosti a záplavách mailů na jejich podporu, mám pocit, že cosi skřípe. Navíc se tato masová podpora jaksi nikdy nezúročila ve výše uvedených volebních kláních. Zdá se po současném prohlášení pana Paroubka, že své velké dilema, jestli být prezidentem nebo předsedou, již vyřešil.

Pravdou je, že v posledních letech byl spíše hvězdou bulváru, který řešil jeho rodinnou situaci, finanční požadavky jeho bývalé druhé ženy atd. Pamatujeme i jeho cvičení v slušivém tělocvičném úboru, kdy svým divákům předváděl prostocviky podivného druhu. Stále občas zaslechneme jeho historické výroky o schvalování zákonů s marťany či chlubnou větu druhu „kdo z vás na to má“. Teď vede jednání o finanční podpoře pro svou prezidentskou kampaň. I když se to nejspíš nedozvíme, rád bych znal toho blouda, kdo by mu na tuto jím chystanou taškařici půjčil více než deset korun.

Pan Jiří Paroubek zůstane navždy prototypem socialistického papaláše, který je nevývratně přesvědčen o své výjimečnosti v dějinách naší země. Historie podobných jedinců zná přehršel. On však k této vlastnosti přidává i nášup svědivé směšnosti, která je již za únosnou hranicí snesitelnosti. Pokud by zmizel z veřejné scény, nikdo by si toho patrně nevšiml. Což je možná ten hlavní důvod jeho ohlášené kandidatury.

 

Tomáš Vodvářka

Vložil: Tomáš Vodvářka