Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nenávist. Neděle Tomáše Vodvářky

10.04.2022
Nenávist. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Ilustrační foto Pixabay

Popisek: Nenávist

Je zajímavé, že toto slovo po odstranění předpony ne- nemá opačný ekvivalent. Jakoby mělo zůstat osamoceno ve svém ryzím a nedělitelném významu. Děsivé a nekompromisní.

Náš přední teolog 20. století Josef Zvěřina, který byl za komunismu vězněn čtrnáct let, vždy říkal jednu věc: „Vzdor tomu, co se mi děje, nikdy nesmím své věznitele začít nenávidět.“ Nenávist je totiž jako rakovina, která rozežírá toho, kdo je jí zasažen. Pohlcuje jeho mysl, vidění světa a znemožňuje mu naopak prožívat radost a lásku.

Dle Františka Koukolíka, neuropatologa a skvělého popularizátora vědy, je termín nenávist definován jako „trvalý, někdy mohutný případně všepronikající pocit nepřátelství, nechuti, odporu, zuřivosti, antipatie a nelibosti. Lidé, kteří nenávidějí, kromě toho mívají pocit hněvu, někdy vášnivý, někdy je doprovází strach.“

Díky moderní technologii víme, že neuronální síť nenávisti sídlí v oblasti čelního laloku mozku a částmi kůry tzv. insuly (ostrova), která je skryta v rýze mezi čelním a spánkovým lalokem. Tato síť má celkem sedm uzlů, a čím je prožitek nenávisti větší, tím je činnost těchto oblastí výraznější. Není překvapením, že okamžiky akutní romantické lásky mají dva společné body z popsaných sedmi.

Nenávist může zahrnovat jedince, kteří na základě pošramocených vztahů přejí druhému subjektu nemoc, poškození nebo i smrt. Je nutné ji odlišit od termínu neláska, kdy ten druhý není z mnoha důvodů vyhledáván, míjen, případně kritizován, nicméně nezasahuje do osobnostní integrity nemilovaného.

V našich dějinách stejně jako dějinách mnohých národů se našla období, kdy jeden národ skutečně nenáviděl druhého. Po nacistické okupaci Československa bylo jasné, že nenávist vůči Němcům dostane charakter kolektivní viny a že s Němci bude zacházeno poměrně drsně. Bylo to z jistého úhlu pochopitelné, neboť historie přechozích zhruba sedmi let byla ve znamení vraždění české inteligence, vyhlazování vesnic a masových poprav nevinných lidí během heydrichiády. Trvalo to dlouho, téměř padesát let, kdy se díky vstřícnosti obou národů začaly resentimenty umenšovat do dnešní podoby vzájemné spolupráce a slušných vztahů (asi nejlepších v celých dějinách).

Je jisté, že válka na Ukrajině skončí. Těžko předvídat, s jakým výsledkem, nicméně i kdyby to bylo dnes a okupační armáda Ruské federace odtáhla, zůstane za nimi zničená země, zabití civilisté, prchající matky s dětmi a… nenávist vůči Rusům. Podmíněná navíc i historií, kdy v rámci bolševické revoluce zahynulo v této zemi, plné pšeničných polí, odhadem asi pět milionů lidí hladem. To je etapa, která se jen těžko maže z mysli.

Ukrajinu nelze zcela ovládnout. Jistá studie říká, že pokud by tomu tak mělo být, muselo by Rusko trvale vázat zhruba 500 000 lidí na tomto území (vojáky, policisty atd.). Takže je jisté, že bez ohledu na výsledek Rusové odtáhnou. Co zůstane? Rozbitá města a vesnice, nefungující infrastruktura, množství hrobů padlých, a to i dětí, které opravdu za nic nemohou. A jistě i nenávist vůči okupantům. Tato nenávist bude mít trvalý ráz, neboť jizvy po barbarském dobývání zůstanou. Zůstanou i v myslích těch, kterým byl někdo takto vzat, aniž by udělal cokoli zlého. Vinen dle ruského měřítka byl jen tím, že byl příslušníkem napadeného národa. Bude třeba hodně času, nejspíš dvě generace, aby se tato nenávist začala umenšovat.

Donutit Ukrajince přetvořit nenávist alespoń v nelásku bude jeden z nějtěžších úkolů. A obávám se, jestli jej lze vůbec někdy splnit.

 

Tomáš Vodvářka

Vložil: Tomáš Vodvářka