Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jizva na rtu Jaromíra Nohavici. Neděle Tomáše Vodvářky

13.03.2022
Jizva na rtu Jaromíra Nohavici. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Se svolením Nedomyšleno

Popisek: Ostravský písničkář Jarek Nohavica dokázal ve svých textech vždy trefně vystihnout podstatu trablů, které nás aktuálně sužovaly. Třeba loni v únoru pohladil duše, ubíjené koronavirovými depkami, písničkou Mně snad jebne 2: „Budím se se slzou v oku, bo jsem nad šedesát roků, ohrožený druh jak panda, děcka, to už není sranda..."

Turbulentní současnost s sebou přináší mimo jiné i vyhraněnou polarizaci názorů na leccos a leckoho. My Češi jsme totiž se vším hned hotovi a máme ve všem jasno. Jedním z bagatelních následků ruské okupace Ukrajiny je zrušení koncertů jednoho z nejpopulárnějších písničkářů naší éry v Polsku, kde je stejně oblíbený jako u nás. Organizace Člověk v tísni odmítla převzít finanční výtěžek z jeho koncertu pro Ukrajinu. Nejspíš bude přibývat podobných kroků i odjinud.

Současně s tím se opět vyrojila řada novodobých hrdinů, kteří mu opět vmetli do obličeje jeho spolupráci s StB. Nikdy se už nedozvíme, jak tomu skutečně bylo, jestli díky jeho ‚činnosti‘ byl někdo perzekvován, souzen či uvězněn. To, že cosi někde podepsal, nemá žádnou výpovědní hodnotu. Ti, co zažili byť jen jediný výslech na StB, případně byli upozorněni sladkým telefonátem o možnosti nehody svých blízkých, jistě potvrdí, že být hrdinou v danou chvíli bylo obtížné, ne-li nemožné. Bohužel se nikdo nezajímá o lidské zrůdy z řad StB, které takto lámaly charaktery a ničily mezilidské vztahy a které spokojeně dožívají své hnusné životy s vysokou zásluhovou penzí.

Tvrdím, že Jaromír Nohavica je geniálním textařem, skutečným mistrem slova, který nemá v současné době konkurenci. Vydal řadu skvělých CD s nadčasovými písněmi, řada z nich již nyní de facto zlidověla a pro mnoho lidí znamenala ve zlých časech minulých i povzbuzení, že to někdo vnímá stejně jako oni a současně je schopen to vložit do jinotajů, kterým však každý bez problémů porozuměl. Jako jeden z mála přežil i rok 1989, kdy řada písničkářů zmizela, zatímco on naopak stále ‚držel prst na tepu doby‘.

Vyprodané koncerty, na které skutečně nebylo možné sehnat lístek, jeho vystoupení na Colours of Ostrava, které autor tohoto blogu osobně zažil a kde Jaromír Nohavica uchvátil zhruba dvacet tisíc fanoušků rocku jen sám na jevišti s kytarou a heligonkou, toto a mnohé jiné mu jistě sdělily, kam jej národ právem řadí.

Pro část jeho příznivců bylo překvapením, že si došel v roce 2017 pro státní vyznamenání, jež převzal z rukou člověka, který vyznamenával mimo jiné exponenty bývalého režimu, jenž zrovna jemu kladl poměrně značné životní překážky, o nichž jsem psal výše. On opravdu nepotřeboval stát ve stejném zástupu jako morálně plastický Michal David, herecká šmíra Ivan Vyskočil. Ale třeba také Ludvík Karl, ředitel podniku Preciosa Jablonec, kde za nelidských podmínek pracovali vězňové svědomí.

Když o rok později přebíral Puškinovu cenu z rukou exponenta KGB, bylo překvapení ještě větší. Jaromír Nohavica musel dobře vědět, kdo mu ten metál připichuje na klopu. V roce 2018 již v Rusku vládl totalitní režim, tedy takový, který byl trnem v oku jeho velkým vzorům Vysockému a Okudžavovi.

Po opadnutí emocí z jeho kroků byl čas na úvahu, proč tak činí. Proč potřebuje svůj nepochybný talent nechat stvrzovat čímsi, co nemá prakticky žádnou hodnotu a za co si slovy hostinského z pohádky Tři veteráni koupí tak akorát prd? Skrývá se pod slupkou skvělého písničkáře a textaře nejistý člověk, který si svůj talent potřebuje posvětit lidskými, tedy pohříchu pomíjivými poctami? U zmíněných pánů Davida či Vyskočila by to bylo pochopitelné, tam opravdu nic hlubokého není a nebylo. Ale u autora Darmoděje a Divokých koní?

Chyba, lze-li to tak nazvat, byla v nás. Předpokládali jsme, že autor více než 400 písní musí být jedinec, který má svou hranici etické a morální úrovně postavenu stejně vysoko, jako kvalitu svých textů. A byli jsme nemile překvapeni, že tomu tak není. On je nejspíš stále stejný, se stejnou hranicí, kam až lze zajít, aby si člověk uchoval svou morální integritu, jež však není tak vysoko, jakou bychom u něj rádi viděli. Řečeno ještě jinak, jeho texty ho svým způsobem přesahují, nejdou z jeho skutečného nitra.

Nyní sklízí důsledky svých činů, jsou mu rušeny koncerty, je obviňován z toho, že teatrálně nehodil metál k nohám jak panu Zemanovi, či nově Putinovi. Bylo by to směšné, kdyby tak učinil, gesto, které by nic neřešilo. Možná by stálo za úvahu o tom napsat nějakou píseň, kde by své životní postoje objasnil a všem sdělil, jaký je skutečný Jaromír Nohavica. Protože zatím tak nějak nejde dohromady jeho současný postoj a text již zmíněných písní Darmoděj či Viděl jsem divoké koně.

Jizva na jeho rtu už je a zůstane. Ale třeba už v budoucnu nepřibude další. Což bychom si nejspíš všichni přáli.

 

Tomáš Vodvářka

Vložil: Tomáš Vodvářka