Ke korespondenčnímu hlasování a proč Okamurovi tak vadí. Neděle Tomáše Vodvářky

Foto: Hans Štembera

Popisek: Tomio Okamura

Ve čtvrtek 27. ledna se Tomio Okamura a jeho SPD postarali o další opoziční rozruch. V Poslanecké sněmovně zablokovali možnost projednání korespondenční volby. Na tu už léta čekají mnozí Češi v zahraničí.

Zajímalo mě, proč se právě Tomio Okamura, který sám pochází z ciziny, korespondenční volbě tak sveřepě brání. Na webu SPD je k dispozici toto vyjádření, které jsem rozdělil do dvou bodů.

K bodu 1. Nechci brát Tomiu Okamurovi iluze, ale „otevřené dveře k případným machinacím s volebními lístky“ jsou i při klasickém hlasování za plentou. Stejně tak ani „pod dozorem komise“ (ve volební místnosti) nelze zabezpečit, že „volič nevolí pod nátlakem“.

Co je tím myšleno? Nikdy se nedozvíme, co všechno se děje v rodinách či jiných komunitách po obdržení obálky s hlasovacími lístky. Kde máme jistotu, že se více lidí nedomluví, komu dají hlas, a co horšího, že někdo nevytvoří větší či menší psychologický nátlak, kterým donutí někoho dalšího volit tak, aby vyhověl osobě nátlak vykonávající.

Příklad. V domácnosti žijí osoby A a B, lhostejno v jakém svazku. Může se stát, že osoba A má zájem na tom, aby strana XY získala co nejvíc hlasů, a rafinovaným nátlakem přiměje osobu B, aby ji volila, ačkoli osoba B by ve skutečně v tajných volbách volila formaci MN. Osoba A si pak ohlídá, jaký volební lístek si osoba B vezme s sebou do volební místnosti, resp. které lístky zůstaly doma. K volbám jdou společně, osoba B, pakliže je pod vlivem osoby A, si ve volební místnosti netroufne požádat o novou sadu volebních lístků (osoba A je stále nablízku), za plentou zasune do obálky hlasovací lístek strany XY a obálku vhodí do urny.

Formálně je tedy všechno v pořádku a v souladu s principem tajné volby. Ve skutečnosti nikoli.

Pokud bychom chtěli získat stoprocentní jistotu, že bude vše košer, musela by být zavedena jiná praxe. Domů by lidé sice dostali sadu hlasovacích lístků, aby se mohli seznámit s kandidáty, ovšem ve volební místnosti by dostal každý volič jinou sadu (odlišně zbarvenou), aby nebylo možné zasunout do obálky lístek, přinesený z domova; pokud by nějaký takový v obálce byl, hlas by nebyl platný. Tak by bylo možné zajistit, aby i v našem hypotetickém příkladu osobního nátlaku jednoho voliče na druhého byla tajná volba skutečně tajná. Povinností by bylo zanechat nepoužité volební lístky v koši ve volební místnosti, aby nikdo nemohl dodatečně zjistit, jak kdo volil.

Pokud se to zdá někomu krkolomné a přitažené za vlasy, pak ano, je to krkolomné a přitažené za vlasy. Chtěl jsem jen ilustrovat, že i při současném modelu ,nekorespondenční' volby může docházet k nepřístojnostem. Přesto jsem nezaznamenal s hysterií hraničící výpady proti současnému modelu včetně tvrzení, že jde o „útok na demokracii“.

(Ruku na srdce. Opravdu jste se nikdy v životě nesetkali s ,light verzí' výše uvedeného, kdy se vás někdo, třeba senior v příbuzenstvu, zeptal koho volit, neb sám neví, a pak podle vašeho tipu také volil? Příslušná strana pak dostala dva hlasy, váš ,uvědomělý' a váš ,doporučený'. To také není úplně v pořádku, není-liž pravda?)

K bodu 2.

Je jistě pravda, že Češi v zahraničí, mající oprávnění volit do české Poslanecké sněmovny, mohou tak činit „na jednotlivých zastupitelských úřadech“, jak argumentuje SPD v čele s T. Okamurou. To je relativně snadné v zemích s malou rozlohou. Ale co v případě zemí, jako Kanada nebo USA?

Informace, kterou přinesl krajanský on line zpravodaj Nový domov 2.0 (navazuje na noviny Nový domov, které již zanikly), vycházející v Torontu. Je z něj zřejmé, že Češi mohli volit do Poslanecké sněmovny loni v říjnu pouze na dvou místech: na ambasádě v Ottawě a na torontském generálním konzulátu. Obě města, jak známo, leží na východě země, v provincii Ontario.

Budiž připomenuto, že volit v Ottawě či Torontu mohli Češi pouze osobně, protože korespondenční varianta dosud neexistuje. Osobní účast je náročná, z hlediska času i peněz, pro všechny, kdo bydlí ve vzdálenějších provinciích.

Zde několik čísel:
Winnipeg (Manitoba) – Toronto … 1515 km
Regina (Saskatchewan) – Toronto … 2043 km
Edmonton (Alberta) – Toronto … 2705 km
Vancouver (Britská Kolumbie) – Toronto … 3360 km

Bezpochyby je toto faktor, který způsobil, že při volbách do PS 2021 bylo v Torontu odevzdáno 115 platných hlasů a v Ottawě ještě méně, šedesát sedm. Kdyby existovala možnost volit korespondenčně, počet zájemců by se téměř jistě zmnohonásobil. Mimochodem, celkově bylo v zahraničí při zmíněných volbách odevzdáno 13 184 platných hlasů. Odhady říkají, že při zavedení korespondenčního hlasování by této možnosti využilo asi 600 tisíc lidí. Podstatný rozdíl.

Nejinak, pokud jde o velké vzdálenosti, které zájemce při povinnosti být ve volební místnosti osobně přítomen odrazují, je tomu i v Spojených státech. Volit lze ve Washingtonu, DC, v Chicagu, LA a NY. Zájemce z Houstonu v Texasu to má nejblíž do Chicaga, něco přes 1500 km.

Pro srovnání: na všech čtyřech místech bylo v říjnu 2021 při volbách do PS odevzdáno 536 platných hlasů:
– 175 v NY
– 151 ve Washingtonu, DC
– 129 v Chicagu
– 81 v LA

Bylo by jich víc, kdyby se volilo také korespondenčně? Jsem si jist, že ano.

Proč Tomio Okamura a spol. tak vehementně vystupují proti korespondenční volbě? Nejvíc smysluplná odpověď: v zahraničí není o SPD zájem. Srovnejme:

Pro Piráty a STAN … 50,47 %
Pro SPOLU … 34,26 %
Pro ANO … 4,99 %
Pro SPD … 2,19 %

Nabízí se otázka, zda by byl postoj Okamury jiný, kdyby při stejných číslech bylo obrácené pořadí: SPD přes 50 %, ANO 34%, SPOLU téměř 5 % a PirSTAN něco málo přes dvě procenta. O tom můžeme jen spekulovat – a myslet si své. Není těžké představit si, jak Okamura horuje pro korespondenční volbu ve jménu demokracie pro všechny včetně Čechů v zahraničí.

On sám s ciziny pochází (narodil se v Tokiu), a o to víc může překvapit, že se Čechů v cizině nezastane. Vždyť v jeho rodné zemi bylo loni možné volit do PS pouze v Tokiu – a třeba Češi v Sapporu to mají do japonské metropole 830 km a Češi z opačné strany, z Fukuoky, 885 kilometrů. Nejsou to sice severoamerické dálavy, ale i tak mohou odradit. Čas jsou peníze.

Nevím, jak jinde v cizině, ale podle toho, jaké mám informace z české krajanské komunity v Kanadě, mají tam o korespondenční hlasování zájem. Věřím, že se jí brzy dočkají, T. Okamurovi a podobě smýšlejícím navzdory.

(zdroje: Volební výsledky: ČSÚ – Volby.cz/Vzdálenosti: Distancecalculator.net)

Vložil: Tomáš Vodvářka