Jak si sáhnout až na samotné dno? Každý další hit je bič, tvrdí Mirai Navrátil

Foto: Se svolením: Mirai Navrátil - Ondřej Pýcha

Popisek: Ve Frýdku-Místku, který hostí FM City Fest, Mirai Navrátil vyrostl a své rodné město rozhodně opustit nehodlá

ROZHOVOR Po koronavirové 'samotce' konečně zase festival, který roztančí celé město. Několik desítek interpretů, nabitá divadelní scéna, zábava pro všechny generace - takový má být letošní ročník FM CITY FEST ve Frýdku-Místku. V čele s kapelou Mirai a jejím frontmanem, zpěvákem a kytaristou Mirai Navrátilem.

Loňská koronavirová sezóna vzala mnoha lidem jeden ze symbolů roztančeného léta, hudební festivaly. O to víc se všichni těšíme na ty letošní, jak to máte vy? Hrajete raději v uzavřených klubech, nebo venku pod širým nebem? Je nějaký zahraniční festival, na kterém byste si rád zahrál?

Rok jsme pořádně nehráli, obrovsky se těšíme a užíváme si každou jednu možnost být s lidmi. Mám rád kluby i festivaly, je to koloběh a obojí má své specifické kouzlo. Rád bych zahrál třeba na Glastonbury, ale to třeba v příštím životě.

Zpátky k festivalu FM CITY FEST, na kterém si zahrajete jako jeden z hlavních headlinerů. Co pro vás tento festival znamená?

Je to s klukama, co to organizujeme, naše dítko, co jsme si vysnili. Dlouho jsme dělali různé akce a eventy a tohle je zatím náš eventový vrchol. Já za normálních okolních okolností jezdím po republice a hraju těch festivalů x za rok, tak se snažím všímat si toho, co se mi na nich líbí nejvíc, a dělat to u nás.

Je pravda, že jste velký patriot Moravskoslezského kraje? Spousta lidí má severní Moravu spojenou s dohasínající důlní těžbou, v čem vidíte její jedinečnost a potenciál do budoucnosti?

Spousta industriálních a historických a míst, která zejou prázdnotou, jde oživit tak, že se z nich stanou kulturní prostory. Je to sice náročné, protože rekonstrukce se záměrem zachovat původního ducha těch míst je kolikrát nákladnější, než to celé zbourat a postavit znovu, ale někdy to jde, a někdy dokonce není ani třeba moc zasahovat. Slezanská osmička a bývalá přádelna bratří Neumannnů je krásná dominanta festivalového areálu.

Když už jsme u vašich kořenů, spoustu lidí zaujme vás japonsko-český původ. Jak se vaši rodiče seznámili?

Je to dlouhý příběh, ale když ho zkrátím. Táta Čech po revoluci jel do Londýna za zkušeností a naučit se jazyk. Máma Japonka z dost jiných poměrů jela dělat v podstatě totéž a potkali se na jazykové škole na Oxford street. No a bylo. Pak už jsem se narodil v Japonsku.

A jak velkou roli má pro vás Japonsko dnes? Dovedete si představit tam v budoucnu žít? V čem je podle vás největší rozdíl mezi českou a japonskou kulturou, a je něco, co tyto země naopak překvapivě spojuje?

K Japonsku mám pocitově blízko hlavně kvůli vzpomínkám a kořenům, nicméně myslím si, že jsem absolutní Čech. Japonci žijou podle mě v jiném pracovním tempu a nastavení. Hodně pravidel, dodržování, respekt, úcta k autoritám. My tady v Česku jsme trošku větší punk a vlastně mi to vyhovuje.

„Když nemůžeš, přidej víc“ si mnoho lidí začne spontánně pobrukovat, když slyší jednu z vašich nejznámějších písniček, a nejspíš by se dala použít i jako hudební podkreslení k mnoha vašim osobním výzvám. Třeba k loňské účasti na pochodu B7, což znamená mít v nohou více než 100 kilometrů cestou na sedm vrcholků tohoto pohoří. Při pochodu jste si poranil nohu a do cíle došel po 31 hodinách, což by většinu z nás dostalo do kolen, ale vy jste se po ošetření ještě rozhodl odehrát slíbený koncert v Plaňanech. Páni, kde čerpáte energii? Chystáte podobnou 'bojovku' i na letošní léto?

Byl to životní zážitek. Asi to nejde předat slovy a je třeba to zažít. Prostě si člověk sáhne na fyzické dno. Ale zničilo mě to pekelně. Netuším, jestli do toho kdy půjdu znova, ale jsem rád, že už tu fajfku mám. Letošní bojovka je StarDance.

Účast na StarDance bude určitě výzva. Co vás k ní motivovalo a jak jste na tom s tancem?

Měl jsem kvůli covidu víc času, a když ta nabídka přišla, tak jsem si řek, proč vlastně ne. Tanečník jsem bídný, ale výzvy mám rád! Raději se nedívejte a jen mi, prosím, pošlete hlas.

Kde chytáte inspiraci k novým písničkám? Je pro vás tvůrčí proces jako blesk z čistého nebe, nebo jsou za vašimi hity dlouhé dny a týdny pilování?

Tvůrčí proces chce trpělivost. Někdy ten nápad přijde jako blesk, ale většinou ne, a stejně od nápadu k finální podobě to chce dlouze vysedět. Takže každý v podstatě jen tříminutový song si žádá od nápadu k nahrávce měsíce péče.

Koronavirus změnil pravidla hry koncertů a festivalů, ale zároveň přinesl nové možnosti, jak hudbu dostat k lidem. Jak vzpomínáte na koncert v lockdownu, který si vaši fanoušci užili v zaparkovaných autech? Vnímal jste ho jako odcizenější než klasické koncerty, nebo vás to s diváky paradoxně víc sblížilo?

Bylo to skvělé. Ty autokoncerty jsou v téma na další rozhovor, ne-li knížku. Lidi ten nouzový stav a celkově nepříznivá situace spojily a byl cítit vděk, že dostávají kulturu i v době kultuře nepřející. Původně jsem ten nápad považoval za bizár, ale zpětně přehodnocuju. Bylo to něco, co mělo přesah i za hranice. Server billboard.com použil naši fotku z Ostravy, když zmiňoval největší tzv. Drive-in koncerty na světě. Takže kluci z Frýdku se díky 15. 5. 2020 objevili vedle hvězd, jako Chainsmokers, Snoop dog a podobně. Bylo to neskutečné.

Na jaké nové projekty a plány se můžeme těšit do budoucna? Skoro s jistotou se dá říct, že každý váš nový song i album bude zase 'pecka'. Berete to jako hnací motor pro další projekty, nebo zvýšené nároky, abyste fanoušky nezklamal?

Každý další hit je bič na nás samotné. Chceme neustále překvapovat a bavit. Na podzim, 11. listopadu, vyjde už třetí deska a věřím, že je naše nejlepší. Na příští rok chystáme koncert v největší české hale, asi tušíte které, ale více až na podzim!

Myslíte si, že vaši kapelu úspěch nějakým způsobem změnil – ať už pozitivně, nebo negativně? Je nějaký silný zážitek s fanoušky, který vám utkvěl v paměti?

Je toho spousta. Určitě nám muzika změnila život a jsme za to vděční. V podstatě tomu věnujeme veškerou energii a čas. Je to lifestyle, kterým žijeme a baví nás, ne práce.

Jaký je váš recept, jak si dobít baterky? Kdyby byl jeden den, během kterého byste mohl dělat cokoliv a kdekoliv na světě, jak by proběhl?

Tak bych hrál stejně zase koncert, chtěl bych zažít tu radost z napsané písničky a mít čas na moje nejlepší kámoše, se kterýma bych třeba lezl na Lysou.

Vložil: Andrea Musilová