Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

V neděli občas něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Chodím s ušima nastraženýma a s očima dokořán, říká úspěšná bílovecká spisovatelka dětských knih. Ten, kdo radost rozdává, ten ji také dostává

03.06.2021
Chodím s ušima nastraženýma a s očima dokořán, říká úspěšná bílovecká spisovatelka dětských knih. Ten, kdo radost rozdává, ten ji také dostává

Foto: Se svolením Zuzany Pospíšilové

Popisek: Zuzana Pospíšilová před pár dny na své zahradě

ROZHOVORY NA OKRAJI Zuzana Pospíšilová, rodačka z Karviné – Ráje žijící již léta v Bílovci, vydala během patnácti let přes 250 knih převážně pro děti: „Proto je i můj literární záběr tak široký. Píšu pohádky, básničky, hádanky, příběhy o zvířatech, povoláních, napínavé příběhy s vesmírnou tematikou nebo dětské detektivky,“ vysvětlila sama autorka... Kde bere inspiraci? Co ji vedlo k tomu stát se spisovatelkou a jaké má plány na nejbližší období? Na to vše jsme se jí zeptali.

Čím jste si přála být jako dítě a co vás přivedlo k cestě spisovatelky?

Když jsem byla hodně malá, toužila jsem být úplně vším. Od pekařky, detektivky, zahradnice, až po kosmonautku. Když jsem trochu povyrostla, chtěla jsem se stát dětskou lékařkou. Když ale došlo na lámání chleba a vyplňování přihlášek na vysokou školu, byla jsem naprosto okouzlená tajemstvím psychologie, a tak jsem nakonec vystudovala Masarykovu univerzitu v Brně. Po ukončení studia jsem opět měla jasno, že chci pracovat s dětmi. Po promoci v roce 1999 jsem nastoupila jako psycholožka do Dětského rehabilitačního stacionáře. V době mateřské dovolené jsem se snažila všelijak kreativně realizovat. Třeba jsem dcerám ušila přes celou stěnu pokojíku interaktivní les, začala jim vymýšlet hry, básničky, říkanky a pohádky. A byl to právě manžel, který mě podnítil k tomu, abych ty pohádky poslala někam do nakladatelství, aby to mohlo být k užitku i jiným dětem. A tak se ze mě stala spisovatelka. Zpočátku jsem psala při mateřské dovolené a později i při dalším zaměstnání. Od roku 2006 do roku 2016 jsem pracovala jako psycholožka ve Speciálním pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením. Protože se mé knihy těšily velké oblibě u dětí, začali nakladatelé nejen dotiskovat vyprodané tituly, ale žádali mě, abych napsala něco dalšího. A protože těch požadavků bylo opravdu moc, rozhodla jsem se opustit zaměstnání. Od roku 2016 už jsem tedy spisovatelka na volné noze a náramně si to užívám, protože se mi koníček stal vlastně povoláním.

Pamatujete si na svou první knihu a na pocity, které byly s jejím vydáním spojeny?

První knihu, kterou jsem napsala, byly Pohádky před spaním. Krásné ilustrace k ní vytvořila paní Edita Plicková a kniha se prodává dodnes. Byla už mnohokrát dotiskována a dočkala se několika vydání.

Na pocity spojené s vydáním první knihy si pamatuji živě. Byly naprosto euforické. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že se mé myšlenky dokázaly tak krásně zhmotnit. Nakladateli jsem odevzdala jen písmenka v počítači, ale pak mi přišel balíček s deseti autorskými knihami a já jsem měla radost, jako kdyby se mi narodilo další dítě. Ten opojný pocit se dostavuje pokaždé, když mi vyjde nová kniha. Měla jsem možnost si ho užít už mnohokrát, a jsem za to opravdu vděčná.

 

Pane jo, tahle dáma je velice, velice produktivní

Co nebo kdo vás inspiruje při psaní? Kde takzvaně ´sbíráte´ náměty a nápady?

Tohle se opravdu těžko vysvětluje, ale nápady se dostavují většinou nečekaně samy od sebe. Chodím s ušima nastraženýma a s očima dokořán, ale nejvíc mě pochopitelně inspirují děti na besedách. Často mi navrhují, o čem bych měla psát, co je zajímá. Proto je i můj literární záběr tak široký. Píšu pohádky, básničky, hádanky, příběhy o zvířatech, povoláních, napínavé příběhy s vesmírnou tematikou nebo dětské detektivky.

Kdo je vaším prvním kritikem textů?

Když byly dcery malé, tak jsem jim kromě čtení knížek vyprávěla své vymyšlené příběhy a pohádky. Když se jim vyprávění líbilo, věděla jsem, že bych ho měla napsat, protože se bude líbit i ostatním dětem. Teď už jsou dcery dospělé, a tak se musím spoléhat jen na kritiku redaktorek v nakladatelstvích.

Píšete převážně dětské knihy, proč? A neplánujete se věnovat i literatuře pro dospělé?

Možná je to proto, že jsem duší sama tak trochu dítětem. Celý život jsem se věnovala dětem, ať už vlastním nebo těm, se kterými jsem pracovala jako psycholožka, takže si myslím, že mám k dětem stále velmi blízko. 

Pro dospělé jsem prozatím napsala jen jednu knihu, která nese název Podivná hra. Je o stalkingu, o tom, jak vás může ovládat strach z pronásledování, když nevíte, co všechno o vás pronásledovatel ví a proč se o vás zajímá. V psychologické rovině nabízím čtenáři k uvědomění nepopiratelný fakt, že všichni máme tendence vlastní potíže zveličovat a trable ostatních bagatelizovat. A když se do zaběhaných stereotypů vloudí nečekané podivnosti, může se stát, že vám prostě nikdo neuvěří, že jste v hledáčku stalkera.

Když kniha vyšla, tak jsem si myslela, že bych mohla napsat něco dalšího pro dospělé. V hlavě už mám dokonce i pár nápadů, ale nejprve musím dostát závazkům, které mám vůči dětským čtenářům.

Na čem pracujete v současné době? Jaké plány máte na nejbližší období?

V současné době píšu Popelářské pohádky, protože popeláři jsou na žebříčku oblíbených povolání u malých kluků hodně vysoko, hned za hasiči a policisty. I můj malý synovec je zbožňuje, a tak je tato kniha splněním jeho přání. Oslovili mě také z Hradce nad Moravicí, že by chtěli, abych napsala knihu pro děti, která by se vázala k historii města a zajímavým místům. Předtím musím dobře nastudovat legendy a několikrát město navštívit, ať se opírám o skutečné reálie.

Pak přijde na řadu kniha pro nakladatelství Fragment do série Příběhy se šťastným koncem. Už jsem napsala Starostlivá veverka, Vystrašený zajíček, brzy vyjde Nezbedný mýval, a posléze se chystám napsat o kalousovi ušatém. Ve výčtu bych mohla pokračovat, ale budu radši, když se čtenáři nechají překvapit.

Kromě dlouhého pořadníku rukopisů, které jsem přislíbila odevzdat, také nepravidelně přispívám i do časopisů Sluníčko a Mateřídouška, takže se rozhodně nenudím.

Jakým způsobem se promítl do vašeho život takřka rok v lockdownu?

Když jsem nemohla cestovat na besedy jako před pandemií, myslela jsem si, že o to více knih napíšu, ale opak byl pravdou. Pro psaní potřebuji mít svůj klid, a tak jsem se v době lockdownu, když byla celá rodina doma, soustředit nedokázala. Teď už se snad vše začíná opět obracet k lepšímu, a tak i já budu moci své tempo při psaní příběhů opět trochu zrychlit.

Lenka Hatlapatková

Vložil: Markéta Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace