Úřady dohnaly rodinu až do exekuce. Bezohledně a bez pardonu. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením rodiny

Popisek: Kamion po nehodě

Rodina se čtyřmi dětmi, rodina na první pohled, ale i po podrobnějším seznámení, kde proudí láska a velká smířlivost. Maminka Barbora v domácnosti, tatínek Miroslav za volantem kamionu. Spolu založili v roce 2011 dopravní firmu. Na leasing pořídili kamion a rozjeli své podnikání. Už po necelých dvou letech se začala firma vyplácet, rodinný rozpočet začal být v plusu, firmu začaly využívat i větší společnosti. V srpnu 2014 pak došlo k autonehodě, kdy otec rodiny skončil s polámanými žebry, poškozenou plící a vážnými problémy s páteří. Co na to úřady?

V době autonehody čekala tehdy pětičlenná rodina další přírůstek do rodiny. Proč by ne, firmě i rodině se dařilo, proč nerozšířit hnízdečko lásky. Po počátečním šoku z nehody a strachu o tátu i manžela, který musel být nesnesitelný, došlo na uklidňování. Všichni si musíme platit povinné ručení, nehoda se projede přes pojišťovnu a všechno bude zase v pořádku. Nebylo.

Bez povinného ručení, hezky na divoko

Kdo byl na vině nehody? 6. srpna 2014 se proti Miroslavi v nepřehledné zatáčce vyřítil další kamion, který se právě v této zatáčce rozhodl předjíždět malé osobní auto. Došlo k čelnímu nárazu. Viník nehody neměl sjednané povinné ručení. Po návratu z nemocnice se Miroslav musel obrátit na Českou kancelář pojistitelů, která má za povinnost vymáhat škodu na viníkovi nehody, jenž nemá sjednané povinné ručení. Zpočátku byli k rodině úředníci z České kanceláře pojistitelů jako med. Všechno zaplatíme, náhrady dostanete co nevidět, nerušte svou živnost, za chvíli sedíte v novém kamionu a jedete pro další náklad.

Leda suché z nosu

Viník nehody nejen že neměl sjednané povinné ručení, ale byl v době nehody dokonce v exekuci a navíc po nehodě vyhlásil bankrot a trvalé bydliště si přehlásil na úřad. Po tomto zjištění začalo nadšení ze strany České kanceláře pojistitelů uvadat. Z viníka nic nevytlučou, tak proč by se ochuzovali o vlastní rozpočet – radši zničit šestičlennou rodinu, než přijít o prémie pro manažery ČKP. Po dvouletém martyriu s dokazováním a prokazováním vytloukla rodina z ČKP jen něco přes 100 tisíc korun. ČKP si našla důvod, proč rodině nic víc nezaplatit.

Proč ČKP nezaplatila?

Miroslav začal po nehodě cítit velmi vážné problémy. Ráno se budil a nemohl pohnout nohama. Měl pohnutou plotýnku, což rodině potvrdili specialisté z oboru lékařského. Co na to ČKP? Zajistili si vlastního specialistu, který vše zpochybnil. Navíc vyšťourali ve zdravotní dokumentaci Miroslava poznámku na okraji spisu od praktického lékaře, že má jemně posunutou plotýnku. Poznámku praktický lékař učinil v Miroslavově mládi při běžné preventivní prohlídce. Věc se dostala i do pořadu Josefa Klímy na TV Prima, kde se ke zdravotní dokumentaci vyjádřil další odborník. Ten tvrdě zkonstatoval, že Miroslavův zdravotní stav byl v normě a problémy prokazatelně spustila nehoda.

I přesto, že rodina poslala mnoho posudků od specialistů, kteří potvrzovali, že zdravotní nesnáze s plotýnkou jsou prokazatelně spuštěné nehodou, ČKP trvala na tom, že uzná pouze posudek od vlastního lékaře. K tomu napsal JUDr. Josef Bíňovec, tehdejší advokát rodiny: „Společnost CONTIN nechala bolestné a ZSU přezkoumat soudním znalcem Doc. MUDr. Hrnčířem. Tento znalec je známý odborné veřejnosti jako dvorní znalec pojišťoven, takže je velmi pravděpodobné, že Vašemu manželovi bolestné a ZSU nepřiměřeně pokrátil.“ Do nynější doby podstoupil Miroslav dvě velmi závažné operace páteře.

Konec zatím v nedohlednu, i když, naděje tu je

ČKP rodinu v počátku ujistila, že vše se v cuku letu vyřeší, aby nepozastavovala ani živnost. Jenže místo řešení začaly pršet výmluvy a vytáčky a rodině místo odškodného začaly chodit výzvy. Exekuce, obstavení účtu, rozprodej věcí, nakonec i prodej jejich domu a přestěhování se do podnájmu. A v takovém stavu žijí doposud. Miroslav si sice i přes zdravotní problémy, kterých se nikdy nezbaví, našel práci. Jenže většina výdělků jde na splácení dluhů a na provoz rodiny. A tak žijí na hromádce, kde je i pětistovka na týden docela dobrá. A v něčem takovém se nežije dobře.

Jiné rodiny by se rozpadly, spálily za sebou všechny mosty. Ne tak rodina Miroslava a Barbory. Z nich jde cítit skutečné pouto plné lásky. Jsou spolu, i když se musí hrabat z věcí, které si mnoho z nás neumí ani představit. A přesto to zvládají. Sice s panikou, s hrůzou z věcí dalších, s obavami z budoucnosti, přesto nezlomně spolu. V dobrém i špatném. Ta slova nejsou do větru. To je cement manželství. No ne?

Psali jsme

Kšefty přes virtuální svět. Komentář Štěpána Chába

Pomoc

Nádech, výdech. Ale žít na dně tak dlouho, to je i na tak stmelenou rodinu moc. Věčný nedostatek, věčné přemítání, obavy, stres. Oba manželé jsou schopní a pracovití, rodina je krásná. Ovšem za nájemné a energie pro tak početnou rodinu musí měsíčně vyplatit přes 20 000,-. A to není jednoduché. Vůbec to není jednoduché. Rodina se tedy prostřednictvím obecně prospěšné společnosti Světýlko obrátila na dárcovskou platformu Donio, kde žádá o pomoc. Stačí stovka nebo dvě, natáhnout pomocnou ruku, dovolit rodině, aby se nadýchla. Rodina sama jako zkoušený Job ze Starého zákona mlčí, nežádá, nevolá. Jelikož jsem před lety trochu příštipkařil pro zmíněné Světýlko, vím, že za akcí na Doniu je ředitelka Světýlka Alena Uhde, která když vidí nespravedlnost a chudobu hraničící s bídou, neudrží se a uhání pomáhat. I tady určitě přiběhla a dupla si. Přece nedovolíme, aby se něco takového dělo, když víme, že můžeme pomoci. Stovka nebo dvě, kdo má víc, dá víc. A pomůže se jedné početné a v lásce šťastné rodině, která si takové jobovky skutečně nezaslouží. A přesto se z nich vlastními silami dostává už sedm let. Úřady mlčí. Tak musí pomoci lidé.

Vložil: Štěpán Cháb