Vražda starého stromu. V noci tý černý nejtmavší. Glosa Iva Fencla

Foto: Michael Cestr (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Obří dub se nacházel v katastrálním území města Krnova nedaleko silnice II/459 směr Láryšov

V obtížně přístupné lokalitě u Krnova popravily nedávno Lesy České republiky zdravý dub, pamatující císařovnu Marii Terezii. Zištná vražda nebo rovnou vražda, symbolizující lidskou přirozenost? Obé a obojí. Ale těžko si představit, že ten revírník (pachatel zločinu, jenž byl prý již propuštěn), když se na místo popravy rovněž bledou mateřídouškou brodil, čítal v dětství Mateřídoušku, ten časopis.

Třeba ano, jenom si z jeho stránek nevzal či neuchoval dost.

Sám jsem Mateřídoušku čítal koncem šedesátek, nebo mi odsud četla máma, a tamní básně nezapomenu. Těžko bych s tím podobný dub uměl odsoudit a prodat, říkám si drze, a Hana Vrbová tenkrát pro dotyčný měsíčník přebásnila i verše Genricha Sapgira:

Nad lávkou u skalky / plakaly Plakalky.

Pod skalkou u lávky / bublaly Bublávky.

Na větvi houkalo / šedivé Houkadlo...

Atd. Nebylo by zcela regulérní Noc a den citovat kompletně, zrovna jako vám pouze osobně, a když se potkáme, přezpívám Loupežnickou píseň geniálního Jamese Krüsse, kterou pro legendární časopis transformovala Hana Žantovská, maminka Michaela Žantovského. Začíná:

Já si to šlapal raz dva tři

raz dva tři

raz dva tři

v noci tý černý nejtmavší...

Autor fotografie, Michael Cestr, tento ohavný a nesmyslný čin roztroubil po celé republice, chytla se toho i média

Veškeré verše tady samozřejmě bývaly ilustrovány, v tomhle případě Radkem Pilařem, který na stránce předvádí něco jako dalšího sympatického Rumcajse. Pak se otočilo listem, hle, slyšel jsem verše Ludvíka Středy Perníkový dům.

„Z hořkých mandlí balkóny / hrozinkové záclony / Na noc musím ten dům schovat / kdekdo by chtěl uždibovat.“

To Florian vnímal tvorbu jiné dobroty, a to leča, takřka jako válku:

Rajčata se rozhněvala / na zelenou papriku, / boj se vede bez milosti / na syčícím rendlíku.

Další z těch, co se nebojí ani dětí, je Karel Šiktanc; letos desáté července mu bude třiadevadesát a tenkrát mě zaujal Bitvou u Lysé:

Ta začíná: Hanba tomu, / kdo kdy řek, / že jsou myši slabé. / V Lysé, / z dneška na zítřek, / vyhlásily krutý boj / čápům z řeky Labe.

Jiří V. Svoboda přebásnil Zázračnou zahradu norské spisovatelky Zinken Hoppové (1905-1987): V té zahradě jsou jedle / plničké banánů. / A melouny hned vedle / visí tam z platanů.

Tam lev se s lamou zdraví / při každém setkání / a do jahod tam hlavy / strkají klokani...

Pejsek nemá být roztomilý, ale ukázat, o jak obrovský dub šlo. Pařez má i s kořenovými náběhy  až 2,6 metru v průměru

Má o dva roky mladší sestra Eva (*1966) ty a další verše taky dodnes umí a Ivan Wernish pro Mateřídoušku skvěle přeložil Skřítka od Johna Kendricka Bangse.

Jednou jsem spatřil skřítka

stál na zahradě v kytkách

a vyklouzlo mi z úst,

že by měl povyrůst.

Odpověděl mi na to

a čelo svraštil v zlobě:

Já si připadám dokonalý,

jako ty sobě.

Váhám, vážně ukrutně váhám, zda by revírník kácel třistaletý dub se znalostí těch veršů!

Zmíněný Jiří Václav Svoboda (1924-1981) musel poté asi mít nějakou myšku přímo před očima, když pro děti skládal: Co ty víš! / Byla myš, / ta šla z Prahy do Kolína / přes Paříž... Atd. Hm. Ale domnívám se, že nikdy a nikdo (určitě ne žádný básník pro dospělé) nepřepere v očích mých a mé mladší sestry Jeníka Lodyhu.

Napsal TO anglický básník William Brighty Rands (1823-1880) pro knížku Audience u Liliputánů a do češtiny Lodyhu převedl Pavel Šrut, další básník. Mistrné dílo začíná:

Znal jsem vám kluka, chodíval po polích,

jedl jen lodyhy a kopce fazolí...

Seženete si teď ty staré Mateřídoušky? Vím, je to těžké. Ony však stojí za to.

A pokud všechny ty básně znáte, velice se odsud z dubu omlouvám. „A bohem opuštěn a boha opustiv, píšu vám, Karino, a nevím, zda jsem živ.“

Vložil: Ivo Fencl