Filmy jsem našel v papírové krabici, dost poničené. Amatérský filmař o tom, jak zachránil historické záběry Bílovce a coby senior si udělal i zkoušky na dron

Foto: Se souhlasem Petra Nastálka (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Amatérský filmař Petr Nastálek při prezentaci filmů

ROZHOVORY NA OKRAJI Dávno zapomenuté historické snímky města Bílovce se povedlo nejen zachránit, ale i vzkřísit, a to díky Petru Nastálkovi, zanícenému amatérskému scenáristovi, fotografovi, kameramanovi i střihači v jednom. Ten totiž nalezené historické záběry využil pro tvorbu hned několika filmů k výročí 700 let města Bílovce. Postupně se tedy k občanům budou dostávat krátké dokumentární filmy tohoto autora s názvy Pohlednice, Bílovec 80. léta nebo Turisticko-propagační film, Vzpomínka na Diaekran a další. Některé jsou již hotové, na jiných autor stále pracuje. A již nyní má v hlavně scénáře na další filmy.

Jak jste se vůbec k tvorbě filmů dostal?

Abych řekl pravdu, tak zcela nevinně. Jak se říká: z čista jasna. Poprvé jsem se k filmování dostal v roce 1988, kdy jsem od tehdejšího vedení města dostal za úkol oslovit filmaře a připravit film o rozvoji města. Tehdy nebyla technika ještě tak vyspělá a dostupná jako dnes, museli jsem najmout skupinu lidí z Barrandova, kteří dělali komerčně dokumentární filmy. Na mně bylo připravit rámcový scénář a provázet štáb po Bílovci a okolí. Točili průběžně celý rok a já postupně sbíral zkušenosti. Bohužel, s příchodem revoluce v roce 1989 bylo vše jinak. Studio bylo zrušeno a spousta nedotočených projektů se ztratila, vyhodila. Ten náš však našel cestu domů, a to jen díky kameramanovi, který jednoho krásného večera v lednu nebo únoru 1990 zazvonil u mých dveří a podal mi kazety s naším rozpracovaným filmem s tím, že je mu líto je vyhodit. Kazety jsem zabalil, schoval do skříně a následně, jak čas běžel, jsem na ně zapomněl. Našel jsem je náhodou až před třemi lety, po téměř třiceti letech. Během té doby jsme však se ženou často a rádi cestovali do nejrůznějších vzdálených míst, kam se už určitě znovu nepodíváme. A já si chtěl vše pamatovat, takže jsem hodně točil a fotil a pak jsem z jednotlivých dovolených vytvářel cestopisné filmy, které jsem promítal podobným nadšencům, jako jsme my, v knihovně města Bílovce. To byly mé začátky tvorby filmů a pokračuji dál. Dnes, když už jsem v důchodu, mám na tento svůj koníček i více času.

Co se tedy stalo s těmi natočenými záběry z roku 1988 až 1989?

Říkal jsem si, co s nimi budu dělat? A už před těmi třemi lety mě napadlo, že v roce 2021 bude Bílovec slavit 700 let od svého založení, a že by se možná daly některé záběry využít. Našel jsem firmu, která mi pásky zdigitalizovala a začal jsem se jimi prokousávat. Část záběrů nebyla kvalitní, část chyběla, ale podařilo se mi nakonec sestříhat zhruba 20minutový film bez zvuku. Při natáčení v roce 1989 jsem měl představu, že by komentované slovo mohl namluvit herec, pan Radovan Lukavský, který byl za války nasazený v bílovecké továrně MASSAG, takže měl k Bílovci vztah, ale již k tomu nedošlo. Film s názvem 80. léta jsem tedy pouze podbarvil vhodnou hudbou, ale myslím, že i tak je dostatečně vypovídající. Člověk si při jeho zhlédnutí zavzpomíná, jak vypadal Bílovec před více než třiceti lety. 

Bílovec objektivem pana Nastálka

Vy jste se ale dostal i k dalším historickým záběrům Bílovce?

Ano, a to neuvěřitelnou náhodou. Můj soused, který v minulosti pracoval jako primář na dětském oddělení ve zdejší nemocnici, byl v 70. letech a 80. létech minulého století spoluautorem jednoho zajímavého kulturního projektu, který byl v Bílovci promítán v kině dvakrát ročně. Dílo se jmenovalo Diaekran a šlo o promítání diapozitivů z Bílovce a okolí na různá témata. Tento záměr mě velmi nadchl a přivedl mě na myšlenku vytvořit podobný projekt, jen s fotografiemi. Ten už v Bílovci běží úspěšně šestým rokem. A když jsme se se sousedem o těchto společných zájmech bavili, vypadlo z něj jednou, že se v 60. letech minulého století podílel na natáčení filmu o Bílovci, který měl být prezentován veřejnosti k 25. výročí osvobození města Sovětskou armádou a k 650. výročí založení města. Tehdejší komise, která posuzovala tento film, jej však nedoporučila k distribuci, a tak film skončil v šuplíku. Začali jsme po něm tedy pátrat a podařilo se nám sejít s devadesátiletou paní, která film, který její muž točil, komentovala. Paní se zrovna stěhovala do domova důchodců, ale pozvala nás dál. Filmy jsme našli v papírové krabici ve špatném technickém stavu. Bylo to za pět minut dvanáct, protože vše ostatní paní vyhazovala nebo rozdávala dál. Opět jsem nechal 16mm pásky zdigitalizovat a zhruba půl roku jsem stříhal záběry, které se zachovaly. Nevhodným a takřka padesátiletým skladováním byly pásky dost poškozeny, kromě některých záběrů zcela chyběl i původní zvuk. Udělal jsem tedy vlastní úvodní komentář a přidal titulky, aby dnešní mladí lidé věděli, na co se ve filmu dívají. Některé části města jsou už dnes k nepoznání, ve filmu je například vidět autobusy projíždět přes náměstí, jsou tam zachyceny významné osobnosti města té doby, závodu KIN a další zajímavé záběry. Tak byl dotvořen film s názvem Pohlednice, který se měl promítat poprvé před 50 lety.

Pan Nastálek filmuje a fotí i pomocí dronu, zde bílovecký zámek

A co filmy ze současnosti?

V současné chvíli dokončuji film o proměnách bíloveckého zámku, kde je povídání s kastelánem, s pracovníky podílejícími se na rekonstrukčních a stavebních pracích i s pracovníky města Bílovce. Hotový mám také film k 130. výročí zprovoznění železniční tratě Bílovec–Studénka, který jsem natáčel zhruba půl roku. Zpracovávám i časosběrný snímek o proměnách kostela sv. Mikuláše, který bude hotov v závěru roku 2022 a ještě další tři filmy na zajímavá témata týkající se Bílovce.

Foto pana Nastálka při zpracování filmu o 130. výročí železniční trati Bílovec – Studénka

Zajišťujete scénář, kameru, střih, občas i zvuk, co je nejtěžší?

Každá profese má svoje. Aby film dostal nějakou podobu, tak si musím připravit zjednodušený scénář. Myšlenka je impulzní, ale scénář musí mít svá pravidla, je alfou omegou filmu. Technika už mi pak umožní vše zcelit do podoby, kterou může ve finále divák sledovat. Natáčím a fotím několika přístroji – mám kameru, foťák s kamerou a používám i dron, na který jsem si musel udělat zkoušky. Ze zkušenosti vím, že ze záběrů, které natočím, použiji zhruba 30 až 40 procent. Baví mě i natáčení rozhovorů se zajímavými lidmi z Bílovce, kdy musím myslet nejen na to, v jakém prostředí natáčíme, ale i na to, aby rozhovor nepůsobil staticky a nebyl dlouhý. Sbírám zkušenosti tím, že se dívám na nejrůznější filmy a dokumenty a sleduji práci kameramanů. Nejlepším kritikem mé filmařské práce je má žena, která každý film zhlédne jako první. A i když se mnohdy jejím připomínkám bráním, obvykle má pravdu, a já se pak vracím zpět do mého domácího studia k PC a film upravuji.

Lenka Hatlapatková

Autorka je spolupracovnicí Krajských listů.cz

Vložil: Anička Vančová