Jízda s rozjuchanými ostravskými tygry a jejich problémy s drezúrou ke slušnosti. Co přímo osobně zaujalo Jiřího Macků
10.01.2021
Foto: divadlomir.cz
Popisek: Záběr z inscenace Smrt talentovaného vepře. Divadlo Mír se prezentuje jako nejmladší profesionální divadelní scéna v Ostravě, na jaře jí budou teprve tři roky. Na svých webových stránkách nabízí 'hafo' možností, jak ji podpořit, klidně i ze zahraničí. Přímá komunikace s jeho představiteli ale silně pokulhává.
Přiznám se, že mě v této dramatické době, tak nepřející zvláště nám dolním deseti milionům, řeči některých příslušníků umělecké sféry, pohříchu většinou herců, z nichž zvláště těch normálně většině příliš umělecky nezaznamenatelných, poněkud štvou. I když jsou na tom v principu jako my ostatní, tedy mimo složky VIP.
Ale chápu je: co je to případná podpora půl tisícovky za den bez práce, když jich prý bývá normálně deset za jediný natáčecí den. Jakým fíglem teď nashromáždit potřebné finance k tomu se odlišit, na dovolenou ve východní Asii či školné v západní Evropě? Tak jsem se rozhodl nejen kritizovat, ale i přiložit ruku k dílu a na tep doby. A sice tak, že konkrétním skutkem.
Jak se vecpat na divadelní scénu?
Vybral jsem si k tomu mně dosud neznámé ostravské Divadlo Mír, které v době prázdných hledišť zaujalo veřejnost svým skutečně zábavným projektem. I sedl jsem si ke klávesnici (stalo se přesně 11. října) a oslovil toho nejpovolanějšího, uměleckého šéfa divadla:
Dobrý den, pane Kozube, píši Vám s mírnými výčitkami milovníka srandy, že jsem skvělý seriálek Skoro na mizině zaregistroval až nyní, zato jsem si ho potom pro jistotu pustil třikrát za sebou.
Ale proč vám píši. Jsem (tedy už jenom byl…) autor převážně literatury faktu, který si párkrát odskočil k jinému žánru, čímž jsem se dopustil několika drobných novel. Na jednu bych Vás rád upozornil: Osudové koncovky, dle kritiky celkem povedený kus. Protože ve svém věku (80+) už nehromadím peníze za honoráře, a naopak mým jediným přáním je vidět alespoň jedno své dílo ve vizuálním provedení, rozhodl jsem se svou amatérskou dramatizaci vašemu divadlu nabídnout. Tedy věnovat, abych Vám možná ulehčil ve finanční situaci.
I když je to hra z prostředí seriózního (uranový lágr, konečně ani Váš důl s koronou není bůhvíjaká sranda), je to v řadě případů i komedie. Já si ji vysnil jako sitcom, ale dělením děje je – myslím si – rovněž přímo dělaná pro streamování (moc tomu výrazu nerozumím, ale ve svém věku snad ani nepotřebuji). Konflikty čtyř zcela rozdílných hrdinů zavdávají příležitost k nejrůznějším tu dramatickým, tu komediálním střetům, v nich je přitom možno, dle invence herců, bohatě improvizovat. Navíc se uplatní i tanečníci a hráči na kytaru a foukací harmoniku.
Pokud Vám těchto pár informací stačí na projevení zájmu, rád Vám pošlu celou dramatizaci i se svými ´režijními´ poznámkami. Myslím, že je to kus na Váš herecký ansámbl jako šitý, lze se na něm vyblbnout. S pozdravem Jiří Macků.
První překvapení přišlo hned v následující dny
Jak totiž šly jeden po druhém - nic. Inu, řekl jsem si, Štěpán Kozub je ještě mladík, údajně nejmladší umělecký divadelní šéf v celé střední Evropě a nejbližším okolí, zřejmě dosud nedozrál k poznání, že na slušné dopisy se obvykle odpovídá, a za nabídky, třeba odmítnuté, bývá zvykem poděkovat. Ale třeba je to jenom člověk ze svých ´tygřích´ rolí poněkud rozvrkočený, a tedy mírně nesoustředěný. Sedl jsem si proto ke klávesnici podruhé a oslovil přímo divadelního majitele a ředitele v jedné osobě:
Dobrý den, pane Čubo, přeposílám Vám nabídku, s níž jsem před deseti dny oslovil Vašeho uměleckého šéfa. Dosud jsem se však nedočkal ani pouhé zprávy, že můj dopis dorazil. Chápu, že v dnešní době je člověk, který někomu nabízí něco zadarmo, poněkud podezřelý, ale dělám to skutečně ve snaze konkrétně pomoci divadlu, které mě baví. Možná Vás námět nezaujme, možná máte plný dramaturgický plán atd. Odmítnutí mě neurazí, ale potřebuji to vědět, abych mohl případně oslovit nějaký jiný kolektiv. Děkuji, s pozdravem Jiří Macků.
Druhé překvapení přišlo hned následující den
Konkrétně sympatická příznivá odpověď osloveného:
Dobrý den pane Macků, děkuji za Váš email, který jsem si se zájmem přečetl. Docela by mě dramatizace zajímala, minimálně s ohledem na to, že bych si ji rád přečetl. V tuto chvíli Vám nemůžu slíbit žádnou formu realizace, ale kdo ví, třeba nějakou formu najdeme – eventuálně mám mezi divadelníky spoustu kontaktů a v případě, že bude text pro Divadlo Mír realizačně příliš náročný, mohu Vás doporučit jiným divadlům. Pokud byste tedy byl tak laskav a poslal mi text dramatizace, budu rád. S úctou Albert Čuba.
Čí autorské srdéčko by se nezatetelilo. Reakce byla okamžitá:
Dobrý den, pane Čubo, děkuji za odpověď i příznivou odezvu. Dramatizaci Vám pochopitelně rád posílám; berte ji však jako pohrávání dramaturgicky nevzdělaného autora s vlastním textem, s nímž si potom vy sami po stránce režijní a s přispěním tvůrčích schopností herců bez problémů poradíte. Lze snadno krátit i improvizovat, žádné klády, v podstatě jeden šlágvort za druhým. Nic realizačně náročné to není, i scéna je jediná a poměrně jednoduchá. Opravdu si myslím, že je to text pro Vaši partu jako šitý. Docela by mě překvapilo, kdybyste se v něm ´nenašli´.
A pokud by Vám námět přece jenom připadal jaksi do doby nevhodný (smutná komedie z prostředí uranového lágru), mohl bych Vám nabídnout podobnou amatérskou dramatizaci tentokrát humoristické novely Poločasy rozpadu z fotbalového prostředí. Byli byste v podstatě ze dne na den bezkonkurenčně první, kdo by reagoval zasvěceně (byl jsem sportovním novinářem celé čtvrtstoletí, mj. i autorem Kroniky českého fotbalu) na skandální události kolem vedení českomoravského fotbalu. S pozdravem Jiří Macků.
Třetí překvapení není o dnech, táhne se dvanáctým týdnem
Následné čekání vyplnily už jenom dopisy mé. Ten první z 3. listopadu:
Dobrý den, pane Čubo, doufám, že scénář Osudové koncovky, o který jste projevil zájem, v pořádku dorazil, i když jistotu nemám. Chápu, že v současnosti řešíte mnoho problémů najednou, a i kdyby Vás moje nabídka zaujala, musíte se s ní nejprve v klidu seznámit - proto na Vás nepospíchám. Spíše by mě zajímala Vaše reakce na nabídku scénáře z fotbalového prostředí Poločasy rozpadu, protože byste mohli být první, kdo by aktuálně reagoval na současnou situaci v našem fotbalu. Těším se na Vaši zprávu, s pozdravem Jiří Macků.
Bez ohlasu. Tak tedy ještě ten úplně poslední pokus z 18. listopadu:
Dobrý den, pane Čubo, nezbývá, než se závěrem omluvit za svou naivitu, s níž jsem si myslel, že Vašemu divadlu věnováním byť jenom amatérského pokusu o scénář kritikou neobyčejně příznivě přijaté novely nějak ulehčím ekonomickou situaci. Nevím sice, kolik platíváte za scénář, ale rozhodně nějaká ta uspořená libra by to byla. No, nedá se nic dělat, poptám se jinde. Třeba se někde nebude zdát moje nabídka podezřelá a můj text příliš náročný k nastudování. Umělecké i ekonomické úspěchy vám přeje Jiří Macků.
Žádná odpověď taky odpověď, stěžovat si nikde nebudu
Prostě zhola nic, ani slušné odmítnutí, neřku-li případné nadhozené doporučení divadelním kolegům. A to bych v rámci uzavřené korespondence bral i něco tak nepříliš povzbudivého, třeba „Vážený pane grafomane, strčte si tu Vaši práci do (píp), protože je to jenom (píp), se kterou si můžete akorát tak vytřít (píp). S cimrmanovským pozdravem Už nám nepište, a pokud možno nepište vůbec, mírumilovní ostravští divadelníci.“ A bylo by jasno.
Nuže co na závěr, vážení přátelé z ostravského divadla: mír i s vámi. Přeji vám znovu plné sály i kvalitní scénáře, byť už tentokrát asi nebudou zadarmo. Též štědrou ruku diváctva, a hlavně tu vrchního pokladníka skrze kulturu, jenž i nad vaší scénou vládne pod vtipnou finanční přezdívkou Zadolárek. Ať už se rozhodnete o podporu pokorně žádat, či ji přímo striktně vyžadovat, nebo vykročíte žebrem či na koledu. A potom, až v měšci vrchovatě zacinká, až vám zbude trochu času, nastudujte si dodatečně základy slušného společenského chování. Třeba že na dopisy je zvykem odpovídat, za nabídku poděkovat a za tu přijatou se třeba i poklonit. V případě nezájmu ji naopak slušnou formou odmítnout, a co víc autorovi scénář – byť jenom symbolicky oznámením v dopisu – vrátit. Protože možná bude zájem jinde, tak nebuďte nekolegiální.
Čuba hajdy pod koryto
A při příležitosti této události ještě něco směrem od diváka k vaší dramaturgii: při každodenním vystupování nezapomínejte, že jedno drezurní číslo, byť humorné, neustálým opakováním se stále stejnými šelmami, i kdyby byly až tři, časem zevšední. Navíc staré čínské přísloví varuje, že kdo jízdě na tygru přivykne, obtížně z něj pak seskakuje.
Úplně a zcela na závěr k posilvestrovskému pobavení jedna zasutá vzpomínka ze školních let, která se po téměř sedmi desetiletích v této souvislosti proměnila v docela humornou aktualitku. Vzpomínka na drobnou bělovlasou paní učitelku Šerksovou ze základní školy v michelské ulici Mendíků 1000, jejíž látku ze zeměpisu a dějepisu jsme si v osmé třídě snadno zapamatovali i díky neustálému memorování s využitím nejrůznějších mnemotechnických výpomůcek. Do jedné kratičké se v případě názvů hlavních karibských ostrovů totiž docela aktuálně zamotalo již dnes opakovaně připomínané jméno spolu s poněkud pejorativním synonymem pro zdroj výhodných kšeftů i hereckých. Tenkrát jsme si totiž názvy ostrovů Kuba, Haiti a Portoriko doživotně uložili do paměti říkankou k popukání ´Čuba hajdy pod koryto´.
Ale omlouvám se, pane řediteli, neberte to osobně, to se mi jenom tak nějak z ničeho nic vybavilo. (Pokud by to ovšem přímo vybízelo k využití na nějaký vtipný Stand Up, nabízím zdarma.) A už úplně na závěr jedna hádanka: víte, jak se kdysi v Sovětském svazu říkalo pánskému přirození? Mír. Když ho prý pevně držíme, sílí a mohutní. Takže i vy se držte a mohutněte…
Vložil: Jiří Macků