Dálnice potřebujeme, ale život těch, co u nich bydlí, i volně žijících zvířat, značně komplikují. Čtyři obce se spojily, aby mohly lépe bojovat

Foto: Pixabay

Popisek: Fičíme si to po dálnici (anebo drkotáme po D1), jenže nedaleko stojí město, městečko či vesnice, a ta z toho řevu silných motorů není vůbec nadšená

Stačí postavit dálnici a tím veškerá práce končí? Ani náhodou. Je potřeba zohlednit i okolí dálnice, brát ohled na krajinu, na osídlení, na hemžící se zvířata, pro která se stane dálnice předělem, který v krajině nedokáží často přejít. Klimkovice, Olbramice a Hladké Životice, tři obce Moravskoslezského kraje, založily Spolek pro přijatelný život kolem dálnic, jehož cílem je zlepšit život v okolí rušné komunikace.

Spolek pro přijatelný život kolem dálnic založily ve středu 9. prosince na ustavující členské schůzi obce Klimkovice, Olbramice a Hladké Životice (a hned téhož dne se připojila i čtvrtá obec, Vřesiny…). Jeho cílem bude usilovat společně o minimalizaci dopadů silničního provozu na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla v Moravskoslezském kraji na život občanů v přilehlých obcích. Spolek bude otevřen dalším členům, podmínkou pro vstup obce je schválení příslušným zastupitelstvem. Takže další obce se mohou zdatně hlásit. Ustavující schůze zvolila předsednictvo spolku.

Tunel Klimkovice na D1. Klimkovice nemají ani tolik trabl s dálnicí jako takovou, ale s kamiony, které si to hasí centrem města, foto ČT / repro

Nestačí jen stavět dálnice a silnice

„Chceme společně zlepšit povědomí o tom, že nestačí jen stavět dálnice a silnice, i když dopravní napojení našeho regionu je pro jeho rozvoj nepochybně nezbytné. Podle našeho názoru je zároveň zapotřebí zohledňovat, že okolo dálnic a rychlostních silnic také žijí lidé, a je proto nutné vždy neprodleně zmírňovat negativní důsledky provozu,“ řekl starosta Klimkovic Jaroslav Varga.

Vyhnat kamiony z centra obce

Předsedou předsednictva spolku se stal starosta Klimkovic Jaroslav Varga, místopředsedkyní starostka Irena Ravčuková. Předsednictvo spolku je zvoleno na tři roky. Každá z dotčených obcí v minulosti udělala nedobrou zkušenost, když se snažila vymáhat potřebná opatření, která by udržela kvalitu života jejich obyvatel po dostavbě dálnice. Klimkovice od otevření posledního úseku dálnice D1 dlouhé roky usilovaly o vymístění tranzitní kamionové dopravy z centra města.

Když se to konečně podařilo, řidiči zákaz průjezdu městem často porušují, čímž se snižuje bezpečnost provozu. Po vybudování průmyslové zóny v Bravanticích se situace každou další výstavbou nové průmyslové haly zhoršuje. Velkým problémem v Klimkovicích je také překračování zákonných limitů hluku v městské části Václavovice, které se zatím neřeší.

Velký kamion v malé ulici Klimkovic, foto město Klimkovice

Se zvýšenou hladinou hluku z dálnice se dlouhodobě potýkají také Olbramice. „V původně schváleném plánu měla jít dálnice přes katastr Olbramic v hlubokém zářezu, což ale nebylo z technických důvodů nakonec proveditelné. Do dnešního dne není ošetřeno odhlučnění zastavěné části naší obce. Někteří naši občané si na tuto skutečnost pochopitelně opakovaně stěžují,“ uvedl starosta Olbramic Ladislav Bárta.

Hluk je nesnesitelný

Hladkým Životicím vadí absence části protihlukové stěny za rodinnými domy na silnici I/57. Občané obce, kteří bydlí pod dálničním mostem, jsou nespokojení s kvalitou protihlukové stěny.

„Máme velké obavy, že až se u nás dokončí plánovaná stavba velkého areálu průmyslové zóny, doprava a s ní spojený hluk se ještě zvýší. Chceme, aby potřebná opatření šla ruku v ruce s dokončováním takových staveb,“ vysvětlila starostka Hladkých Životic Irena Ravčuková.

Ve středu 9. prosince odsouhlasili na svém zasedání vstup do spolku také zastupitelé obce Vřesiny. „Našim největším problémem je hluk z estakády silnice I/11 vedoucí nad údolím Porubky, na které stále není ani přes naše opakované žádosti žádné protihlukové opatření. Občané si pochopitelně stěžují, sepsali petici, kterou podepsalo více jak 380 obyvatel. Sice se snažíme jednat po vlastí linii, ale věříme že ve spolku bude větší síla,“ řekl starosta Vřesiny Jiří Kopeň.   

Stavba protihlukové stěny (u Slavníče), to je sen obcí Hladké Životice a Vřesiny. Foto ŘSD

„Vnímáme, že všechna města a obce v blízkém okolí dálnice mají obdobné problémy, jejichž řešení se mnohde dlouhé roky pouze odkládá, navrhovaná opatření bývají málo účinná a často i nereálná. Věříme, že spolek bude dostatečně silným partnerem pro jednání s Ředitelstvím silnic a dálnic, ministerstvem dopravy i Úřadem Moravskoslezského kraje, takže společně se nám bude lépe dařit hájit zájmy našich občanů, kteří chtějí žít v kvalitním prostředí,“ doplnil starosta Klimkovic Varga.

Spolek se rozjel

Na své ustavující schůzi spolek schválil stanovy, jejichž součástí je i okruh činností, kterým se bude věnovat. Účelem sdružení obcí bude ochrana přírody a krajiny kolem dálnic a silnic pro motorová vozidla v Moravskoslezském kraji, minimalizace dopadů silničního provozu na životní prostředí, monitorování provozu měřeními hluku, emisí a vibrací a informování občanů o jejich výsledcích, účast na projednání hlukových studií, důsledná kontrola realizace dohodnutých opatření, sledování sekundárních vlivů provozu staveb v průmyslových zónách, aktivní účast na jednáních při územních, popřípadě stavebních řízeních významných staveb na trase dálnic a silnic pro motorová vozidla.

Protihlukové clony

Nejčastějším řešením u dálnic jsou protihlukové clony. Ty světlo světa spatřily v roce 1969 v USA, kde se poprvé postavily v reakci na rostoucí automobilový provoz v okolí rezidenčních čtvrtí. U nás se s nějakými ohledy při výstavbě dálnic příliš nepočítalo. Nebo spíše vůbec. Teprve v 90. letech se začaly brát na okolí ohledy a protihlukové clony začaly být přirozenou součástí dálnic. Ale ne dostatečně, jak jde vysledovat z iniciativy tří moravskoslezských obcí.

Protihluková stěna na Praze 4, foto Facebook

A co si pod protihlukovou clonou představit? Rozhodně to nejsou jen protihlukové stěny. Patří mezi ně protihlukové zemní valy, okna s protihlukovou izolací, tiché kryty vozovek, pásy doprovodné komunikační zeleně, tichý asfalt a ve velké míře i protihlukové transparentní a netransparentní stěny. Zároveň u toho je umístění protihlukové clony doslova věda sama o sobě. Pro její výstavbu se musí zohlednit spoustu parametrů. Vše se musí projektovat s ohledem na akustické prostředí v dané lokalitě, míru hluku způsobeného hlukovými vlastnost­mi daného dopravního prostředku či míru provozu a maximální povolenou rychlostí v da­ném úseku. I samotná konstrukce vozovky má významný vliv na míru a rychlost šíření hluku. Protihlukové stěny ovšem nepohltí hluk v celé jeho kráse, ale jeho intenzitu sníží o 5 až 10 decibelů.

„Námi nejčastěji navrhovaná opatření jsou protihlukové clony, protihluková okna a různé úpravy na fasádách objektů. Dále také různé technické, organizační a provozní změny. Pro průmyslové zdroje hluku jsou to různé kryty, zákryty, zástěny a tlumiče hluku,“ popsal Deníku Libor Ládyš, jednatel společnosti Ekola group, která se zabývá měřením hluku. Pokud bydlíte vedle komunikace a připadá vám, že hluk je příliš velký, můžete se bránit. Stačí podat podnět na Krajskou hygienickou stanici, která následně přijede a míru hluku změří.

Konopí je lék na hluk

Ne, nebojte, nebudeme vás nabádat k toxikomanii. Vědci z Technické univerzity v Liberci vynalezli materiál nazvaný geopolymer, který izoluje mnohem lépe než beton, navíc je lehčí a ekologický. Poprvé jej instalují podél železničního koridoru. Jedná se o uměle vytvořený materiál, který svými vlastnostmi připomíná beton. „Princip výroby geopolymerů je hodně podobný výrobě betonu. Vlastnostmi jej ale předčí. Například mnohem lépe tepelně izoluje a také tlumí hluk. Testujeme akustické vlastnosti geopolymerů s jednotlivými příměsemi. Zkoušíme, jak tlumí hluk geopolymer s konopím, korkem, kuličkami polystyrenu nebo skleněnými mikrokuličkami,“ uvedl pro SeznamZprávy Petr Louda, vedoucí katedry materiálů Fakulty strojní.

Řez geopolymerní strukturou, foto TUL

„Velmi dobré vlastnosti má zatím technické konopí. Většina vzorků s konopím má nejlepší útlum při 600 hertzích, kde dosahujeme 20 decibelů útlumu, což je velmi dobrý výsledek,“ upozornil Ivo Záleský z katedry materiálů. Rozhodně lepší výsledek než tradiční protihlukové stěny, které dosáhnou maximálně na 10 decibelů. A vývoj je rozhodně potřeba, protože samotné protihlukové stěny nefungují, jak by měly. Například u tříproudé dálnice nebo při větru naopak hluk zvyšují. A tak se po celém světě pachtí s tím, aby přišli na nové metody a možnosti.

Přechody pro zvířata

Na dálnicích se staví i ekodukty. Přechody pro zvířata, která se tak mohou bezpečně dostat přes dálnici. Na našem území jich je zatím 20 (jen pro srovnání, v Holandsku jich mají 600). Což je zoufale málo. Navíc jsou některé ekodukty tak špatně navržené, že vlastně neslouží svému účelu. „Za příklad z praxe se dá uvést objekt na D6 u Karlových Varů. Původně vhodně navržený ekodukt, jehož funkce byla do značné míry znehodnocena okolní výstavbou. Setkáváme se zde s nedostatečnou koordinaci v rámci územního plánování," potvrdil pro CNN Prima News Jan Šíma, ředitel odboru druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků.

„V některých případech byly limitem místní podmínky, např. u objektu na silnici I/20 u Písku (za křižovatkou Nová hospoda) směřuje ‘výstup‘ z ekoduktu do prudkého svahu a zároveň je objekt poměrně blízko křižovatky a dalších komunikací - v praxi je však zvěří až překvapivě hojně využíván,“ dodal Šíma. Přesto si myslí, že bychom měli plánovat a stavět komunikace tak, abychom nemuseli přemýšlet nad ekodukty, ale abychom ponechali zvířatům co nejucelenější plochy. Nerozsekávat dálnicí lesy nebo skalní masivy.

Po tomhle, respektive této pěkné zelené cestě si to štrádují zvířata v Nizozemsku, foto Facebook

Komickou vsuvku pak dodá celé problematice i cena za takový ekodukt. V rakouských Alpách stál ekodukt v roce 2004 o šířce 80 metrů 63 miliónů korun, průměrná cena ekoduktů v Německu je 25–75 miliónů korun. U nás je cena průměrně okolo 250 miliónů korun… jestli vám právě zaskočil oběd, tak se moc omlouváme.

Vložil: Kamil Fára