Iva Procházková: Vývoj společnosti OKD a nevratné chyby státu v privatizaci. Vaše dopisy
15.06.2019
Foto: OKD
Popisek: Bývalý důl Paskov
Neustále se odkazujeme v láteření na privatizace v devadesátých letech, poukazujeme na její špatné provedení, které vedlo k tunelům a zbídačení české ekonomiky. Ale už méně lidí jde do hloubky problému. Naše čtenářka Iva Procházková se vydala přímo do hlubin. A to do hlubin čachrů kolem OKD. Na čí straně je vina? Mají nájemníci nárok na své byty? Nebo je to jen boj mezi oligarchy, kde obyčejný člověk je jen za pěšáka, s kterým si mocní / bohatí pohazují jak se jim hodí?
„Privatizační proces OKD byl zahájen ke konci roku 1990, během první vlny kupónové privatizace zanikl státní podnik OKD a těžební společnost se přeměnila na OKD a.s. Stát v té době ještě stále vlastnil 100% majoritní podíl. Nově právně vzniklá společnost v sobě zahrnovala všechen předešlý majetek, včetně bytového fondu. Práva nájemců tedy logicky zůstala zachována beze změn. Od konce roku 1993, za vlády Václava Klause, přestal být stát jediným držitelem akcií těžební společnosti. Stále si však držel klíčový většinový podíl. 40 % akcií bylo vyčleněno do známé kupónové privatizace, dále vždy po 3 % dostal tzv. RIF (Restituční investiční fond) a také vlastnictví obcí na Ostravsku.
Stručná historie všeho
Dalším významným mezníkem pro společnost byl rok 1996, jelikož stát ztratil většinový podíl v OKD. Přichází tak rozhodnutím politiků o důležitá rozhodující práva, tedy o strategický vliv na vývoj ve společnosti. Je zarážející, že se stát aktivně nesnažil dostat majorititní podíl v následujících letech zpět. Je otázkou, jestli se jednalo o pouhou neprofesionalitu v podobě pasivního chování nebo jednoduše neměly tehdejší vlády v čele s Václavem Klausem a Milošem Zemanem zájem opět mít hlavní slovo v OKD. Je však potřeba vzít v potaz, že stát začal velmi brzy plánovat tzv. doprivatizaci podniku.
O dva roky později podnikatel Stanislav Pros, jenž měl de facto pod kontrolou majoritní podíl v těžební společnosti, připojil ke společnosti také firmu K.O.P Viktora Koláčka a Petra Otavy. Kvůli nekompetenci státu, kdy se změnili vlastníci, se otevřely dveře k tunelování společnosti za přihlížení politiků. Hlavním cílem podnikatelů bylo úplně vyšachovat hráče s menšinovým podílem, tedy primárně stát.
V listopadu 2003 Špidlova vláda zahájila exkluzivní jednání s Karbon Invest o odkupu zbytku státních akcií. Znalecký posudek Rudolfa Douchy, který je některými považovaný za politické rozhodnutí, počítal s hodnotou 2,08 miliardy korun. Jen díky zásahu antimonopolního úřadu byl nakonec obchod dokončen za cenu 4,1 miliardy. Grossův kabinet souhlasil s prodejem státního majetku bez transparentního výběrového řízení podezřelému subjektu, navíc trestně stíhaným manažerům Otavovi a Koláčkovi byl obstaven majetek.
Za nejasné a riskantní vládní rozhodnutí nesla odpovědnost celá řada tehdejších politiků, mezi hlavní viníky je vhodné uvést Bohuslava Sobotku, Milana Urbana a samozřejmě již zmíněného Stanislava Grosse. Na konci roku 2004 společnost Charles Capital Zdeňka Bakaly kupuje od problematických pánů Koláčka s Otavy více než dvě třetiny Karbon Invest a získává pod svou správu (společně s Českomoravskými doly a Metalimexem) OKD. Od září 2006 se nizozemská firma NWR stala jediným akcionářem OKD.
Uhlí klesá
Za pár let se však situace v OKD začala zhoršovat, od roku 2011 významně začaly klesat ceny uhlí na evropském i asijském kontinentě a dříve ziskové uhelné společnosti začaly trpět obrovskými finančními ztrátami. Sama NWR predikovala, že pokud budou ceny uhlí nadále klesat, může to znamenat fatální následky pro ostravský podnik. Na začátku roku 2016 skupina, která byla nepřímo vlastněná i Zdeňkem Bakalou, CERCL Mining Holdings B.V., převedla svůj většinový podíl v NWR na její zbylé akcionáře s hlavním záměrem ulehčení restrukturalizace OKD.
V květnu téhož roku bylo OKD nuceno u Krajského soudu v Ostravě podat insolvenční návrh na sebe sama. Soud jmenoval insolvenčním správcem Lee Loudu, jeho zvolení však vyvolává řadu otázek, zdali byl vybrán transparentně, dle Insolvenčního zákona. V srpnu byly uznány pohledávky věřitelů OKD, avšak největší pohledávka londýnské banky Citibank za více než 10 miliard korun uznána překvapivě ze strany Loudy nebyla.
Dohry až do současnosti
NWR se proto obrátila za nezávislý londýnský Vrchní soud, který přišel v letošním roce k jasnému závěru – dividendy, které si NWR v letech 2011 a 2012 vyplatila z výnosů dceřiné společnosti OKD, byly vyplaceny v souladu se zákonem, jinými slovy vyplacené dividendy nemusí být vráceny zpět. OKD a Louda se proti tomuto rozhodnutí neodvolali, možnosti řádně uplatnit svých nároků překvapivě nevyužili. Nechtějí snad bojovat za náš stát? Pokud Česká republika nakonec spor s Citibank prohraje, peníze nejspíše půjdou ze státní kasy, tedy z kapes nás všech – daňových poplatníků. A rozhodně se nebude jednat o zanedbatelnou částku.
Postupně se těžební společnost začala po insolvenci připravovat na nového vlastníka, tedy stát. Nakonec se majitelem těžební firmy OKD na počátku roku 2018 stala státní společnost Prisko a.s. patřící pod Ministerstvo financí, tedy pod dozor Andreje Babiše. Stát odkoupil OKD za pouhých 80 milionů korun. Proč byla vybrána právě Prisko, která nemá s těžebními společnostim žádné zkušenosti? Dle společnosti Alcentra, která se také zajímala o těžební společnost, byl prodej OKD pro Prisko netransparentní a pod cenou. Následně Alcentra podala stížnost k Evropské komisi, že její vyloučení z tendru bylo provedeno účelově.
OKD byty
Velice komplikovaná je problematika bytů OKD, nájemníci bývalých hornických bytů se dlouhodobě dožadují byty levně odkoupit, mají však přednostní právo na jejich koupi? Chtějí také jednat se státem o odškodnění za to, že do bytů investovali své peníze na rekonstrukce a ve finále neměli možnost je odkoupit, jak jim bylo slíbeno. Původně management Karbon Invest sliboval odkup těchto bytů jejich nájemníkům za přibližně 50 tisíc korun. V privatizační smlouvě však jasně stojí, že je možný prodej pouze celých bytových domů, ne jednotlivých bytových jednotek. Dále je uvedena pětiletá ochranná lhůta, která zajišťuje nájemníkům předkupní právo za netržní ceny. A tato doba už dávno uplynula, nájemníci tedy řadu let právo na odkup nemají. Navíc se také změnili za tu dobu vlastníci bytů.
Pavol Krúpa
Velkým bojovníkem za práva nájemníků je známý slovenských podnikatel Pavol Krúpa. Ano, stejný Krúpa, která dostal minulý rok od svého budoucího souseda Miloše Zemana vyznamenání na Hradě. Oba dva jsou dlouholetými bojovníky proti Zdeňku Bakalovi. V minulosti slovenský finančník zaplatil několika firmám, aby uspořádaly falešné demonstrace, jichž se účastnili nespokojení ‘čestní horníci‘. Letos ale pana Krúpu čekalo velké zklamání. Jeho bývalá firma prohrála spor ohledně prodeje někdejších bytů OKD. Ostravský okresní soud na jaře zamítl žalobu podanou společností ARC equity services na firmy Residomo a RPG Industries.
Také se kauzou OKD zabývá Parlamentní vyšetřovací komise, své závěry přednese na podzim letošního roku. Komplikovaná kauza OKD je zcela jistě rozsáhlým průšvihem několika vlád za sebou, nese jasné znaky korupce. Viníky není lehké určit vzhledem k tomu, že se jednotliví političtí činitelé navzájem kryjí. Největší věřitelé byli zbaveni rozhodování o společnosti, nemohli ovlivnit, co se stane s OKD a v současnosti ani nemají právo zpět získat své peníze. Je tedy logické, že se obrátili nejenom na české soudy, ale také na soudy v zahraničí. Z chování insolvenčního správce pana Lee Loudy je zjevné, že se bojí pouštět do sporů se zahraničními soudy. Má k tomu snad důvody? Čeho se bojí? Otázkou také zůstává, kdo celou transakci vymyslel a pro koho byla výhodná.“
|
Co k tomu dodat? Je oprávněná touha vyšetřovat zločiny privatizace, kteroužto možnost si poslanci minulý týden odhlasovali? Nedojde se k tomu, že bychom měli celou předchozí generaci zavřít do kriminálu? Nebo alespoň ty, kteří se vyšvihli ke kormidlu? Zvláštní je v tomto ohledu hlasování ČSSD, která byla také pro. Nehlasovala o svém vlastním ortelu? Vždyť u kormidla poseděl Zeman, Špidla, Gross i Sobotka. Všichni čtyři měli prsty na tepu doby. Ale možná to bylo jen hlasování pro hlasování. Takové, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Uvidíme.
Reakce redakce...
Tak ta je rozličná. Neb redakce Krajských listů.cz nejenže není názorově jednotná, naopak – byť malá, je názorově rozrůzněná, jak to jen jde, a navíc, názorová uniformita není vyžadována. Čili ´reakce redakce´ je eufemismus, je to reakce toho člena redakce, který je pod článkem podepsán… Tento oznam dáváme dosud pod každou reakci, aby bylo jasno jak v poledne na rovníku.
|
Vložil: Štěpán Cháb