Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Budete se rozvádět, ale máte děti? Přestěhujte se. V Novém Jičíně je hotovo za tři týdny a děti netrpí. V Česku zázrak, jinde se soudy vlečou léta

13.06.2017
Budete se rozvádět, ale máte děti? Přestěhujte se. V Novém Jičíně je hotovo za tři týdny a děti netrpí. V Česku zázrak, jinde se soudy vlečou léta

Autor: Hans Štembera

Popisek: Soud, ilustrační foto

Vysoký, štíhlý, pohledný dvaačtyřicetiletý soudce Okresního soudu v Novém Jičíně má zaručený recept na hladký rozvod. Zřejmě jako první u nás zavedl takzvaný cochemský systém. Píše o tom týdeník Respekt. A jak Respekt uvádí, základem je rodičovský plán…

Tento osmistránkový dokument dá rozhádaným manželům a za asistence soudního tajemníka ho pak společně vyplňují. „Snaží se postihnout různé situace, jež mohou v budoucnu nastat a snadno přerostou ve zbytečný spor. Například: Dítě je právě v péči otce, ale dědeček z matčiny strany slaví narozeniny, může jít na oslavu? Smí vynechat školu, když s ním chce jeden z rodičů jet k moři? Kdo platí cestu vlakem k druhému rodiči? Má se z víkendu u otce matce telefonicky ozývat a jak často,“ uvádí ve svém hlavním tématu týdeník Respekt.

Jednoduše se domluvte…

Právě domluva je základním receptem pro děti, které rozvodem nesnesitelně trpí a následky si často nesou po celý život. Vášnivý horský běžec a cyklista Vladimír Polák se předtím jako soudce věnoval v práci atraktivním obchodním sporům. S manželkou, která pracovala na „sociálce“ (OSPOD) vedli často dlouhé debaty o tom, jak nejlépe vyřešit problémy ohledně opatrovnictví dětí. Pár chtěl něco nadobro změnit, aby potomci rozhádaných rodičů nemuseli trpět.

A pak přišel šok. Všechny na soudě překvapil, když se dobrovolně nechal z obchodních sporů přeřadit k opatrovnictví. O tuto sféru totiž nikdo moc nestojí, Polák se do toho ale pustil naplno. Jak Respekt uvádí, v rozjetí reformy, která neměla v Česku obdoby, už nic nestálo v cestě. Inspiraci bral hlavně v Německu, kde už je tato metoda vyzkoušená. „Jasně, někteří kolegové se divili, že jdu dělat opatrovnictví, ale mně se zkrátka zdálo, že v téhle oblastí můžu zásadně zlepšit osudy mnoha rodin. Byla tu příležitost čistě z nadšení uskutečnit velkou systémovou změnu, což se vám v justici nenaskytne často,“ říká sympatický soudce v článku týdeníku Respekt a dodává, že možnosti, které uviděl, se pro něj jako pro soudce staly objevem desetiletí.

Rodiče na „nože“

Je to klasika. Všechno to začíná už podáním návrhu na rozvod. „Zpravidla ho sepíše a podá jeden z rodičů. Soud ho pak pošle tomu druhému (manželovi, manželce), který se naštve, protože se mu v textu samozřejmě něco nelíbí. Odpoví ještě vyhrocenějším protinávrhem,“ popisuje v časopise Respekt Markéta Nováková, šéfka sdružení Cochem.cz, které usiluje o zlepšení rozvodové praxe v České republice. Respekt dále popisuje, jak poté vypadá česká praxe. „Rozrušení manželé si najdou advokáty, kteří jim slíbí, že se pro ně pokusí při „vyhrát“, tedy prosadit jejich variantu. Nástrojem často bude očerňování druhého rodiče, a protože obhájci pobírají zpravidla hodinový honorář, průtahy jim vadit nebudou, naopak,“ píše se textu týdeníku Respekt. Pak přichází na řadu orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), nebo jednoduše „sociálka“. Jak Respekt uvádí, ta pak ve svých písemných hodnoceních uvádí, u koho má dítě větší pokoj atd.

Soudní znalec je k ničemu

A tady je ten největší problém. Dohoda o opatrovnictví je mezi rodiči stále v nedohlednu, soudce se proto obrací na soudního znalce. Podle odborníků je ale nesmysl, aby někdo cizí vybíral jednoho z rodičů jako toho správného, kdo je oprávněný dítě vychovávat. „Naprostá většina rodičů je kompetentní vychovávat své děti, nedává smysl vybírat z nich toho lepšího, protože dítě potřebuje oba dva. Přesto tohle zdejší soudci po znalcích opakovaně chtějí a ti jim vyhovují,“ vysvětluje pro Respekt psycholog Radek Ptáček. „Po znaleckém posudku se roztáčí další kolotoč boje – námitky, odvolání, zadávání alternativních posudků, předběžná opatření,“ uvádí ve svém článku Respekt. A děti jsou díky tomu všemu pod stále větším tlakem, nemohou se často na nic soustředit a psychicky jsou díky tomu nesnesitelně týrány. Dochází k protahování pří a případy se pak někdy vlečou i celé roky.

Co po mě vlastně chcete?

Ale máme tu našeho novátorského soudce Poláka se zmiňovaným cochemským systémem. Jak Respekt uvádí, po jeho první otázce je většina rodičů jako opařená a nevěřícně koulí očima. „Co po mě vlastně chcete?“ prohodí soudce. Navíc naproti nim nesedí v taláru, ale působí jako normální chlap. Navíc soudce s vytetovaným řetězem na bicepsu jste asi ještě neviděli. „Překvapení rodiče zpravidla odpovídají, že po něm chtějí rozhodnutí ohledně svěření dítěte do péče. A soudce je udiví ještě jednou – nic takového totiž nemá v úmyslu rozhodovat,“ dočteme se v Respektu. Polák jim odpovídá jednoduše v tom smyslu, že oni si pořídili dítě, což je jejich zodpovědnost. Dohoda je tedy na nich, na nikom jiném. Rodičem podle něj není ten, kdo lépe vaří nebo mu koupí více dárků, ale hlavně ten, kdo je ochotný se o opatrovnictví domluvit.

Do tří týdnů je hotovo

Cochemský model začal na novojičínském soudě praktikovat v březnu loňského roku. Rodiče jsou nejdřív pozváni na sociálku, kde se je pracovník úřadu snaží přivést k dohodě o opatrovnictví. Když to nejde, sepíše s nimi návrh pro soud. To je podle Poláka podstatné. Návrh musí psát profesionál, ne samotný rodič, který je v té době emočně úplně někde jinde. „Další důležité pravidlo, které se zrodilo v Cochem, pak zní: Všichni profesionálové rodičům podávají stejné informace. Není tu tak prostor pro taktické hry nebo získávání spojenců na svou stranu. A ona hlavní informace zní stále stejně: Dohodněte se,“ čteme v Respektu. Navíc je skvělé, když se vše dojednává ústně, jak Respekt uvádí, písemné záznamy vyvolávají zbytečné emoce. Soudní jednání chce Polák co nejrychleji, většinou do tří týdnů od podání návrhu pro soud. A stále tu máme to samé. Je to opravdu docela prosté a jednoduché, kdo má ochotu se dohodnout, má u soudu plusové body. A překvapivě přiznává, že jeho hlavním cílem je to, aby nemusel rozhodovat sám.

Výsledky jsou úžasné…

A jaké má Polák výsledky? „Dohodou rodičů podle zdejších statistik skončilo 91 procent případů a průměrná délka řízení se zkrátila na 52 dnů. Soudce nemá srovnávací čísla z předchozího období, ale jde prý rozhodně o významné zlepšení,“ uvádí ve svém rozsáhlém článku Respekt. Bohužel cochemský systém se v Česku zatím moc neuchytil a Polák má zatím jen jednoho následovníka. Čtyřicetiletého soudce - fešáka Martina Beneše z Mostu. I ten se dříve věnoval obchodnímu právu, ale opatrovnictví ho úplně pohltilo. „Soudit dlužníky, kteří nemají peníze, mi už žádný smysl nedávalo. Ale tohle má obrovský smysl, můžeme změnit životy dětí,“ říká pro Respekt Beneš. Tak doufejme, že se najdou další zapálení soudci děti, nebudou muset dál trpět.

Kde se vlastně cochemský systém vzal? „Zrodil se zhruba před čtvrt stoletím v malém německém městečku Cochem. Jeho tehdejší opatrovnický soudce narážel na stejné problémy, jaké má dnes český právní systém, a vymyslel nový přístup k rodinám, který už v roce 2010 začala propagovat zmíněná Markéta Nováková,“ uvádí ve svém článku Respekt.

A jeden příběh na závěr

Respekt ve svém článku uvádí i příběh dnes devatenáctileté Kláry Suchánkové. Ta při hádkách rodičů zažívala opravdové peklo. Po nekonečných hádkách se její rodiče rozvedli. Jeden čas po sobě prý dokonce házely i nádobí. Po pár letech tatínek odmítl platit zvýšené alimenty, a proto se rodiče dohodli na střídavé péči. „Mně to časem začalo hodně vadit. Dospívala jsem a jako holka mám strašně moc věcí – oblečení, kabelky, boty, šminky. To balení před přesunem do druhého bytu každých čtrnáct dní mi trvá dvě hodiny,“ popisuje v Respektu Klára. Nejhorší pro ní bylo i to, že se rodiče stále hádali o peníze  - kolik je Klára stojí. „Otec a matka zavedli sešit s nápisem „Střídání dětí“, který Klára vozí s sebou a do kterého si píše každý zvláštní výdaj – ten se pak rozpočítavá k úhradě napůl,“ uvádí Respekt. Jak časopis uvádí, Klára slyšela od rodičů pořád ty samé otázky. „Přivezla jsi sešit? Poslal v něm táta peníze? Zapsala jsi do sešitu ten školní výlet?“ Šílené otázky, které jí doháněly ke stále většímu šílenství. O svých zkušenostech se teď snaží napsat knihu. Tohle se ale opravdu děje dennodenně, tak soudci, hurá do toho a volejte Polákovi a Benešovi, určitě vám poradí, jak se změnou na vašem soudě začít. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .    

Vložil: Antonín Pořízek

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace