Vilém Famm: Bůh, či bohové. Z bufetu u nádraží

Foto: Vilém Famm

Popisek: Bufet u nádraží

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: Povídková série Z bufetu u vlakového nádraží z pera Viléma Famma. Řeší život, přemýšlí o údělu, o osudu, o tématech věčných.

Do poklidného podvečera přijel jako obvykle Antonín. Ať bylo horko jak chtělo, on si vždy dával pivo z bedny. Nechlazené.

„Tak pánové,“ obrátil se na všechny. „Doufám, že se dnes pochlapíte. Mám problém. Náš vnuk Jurka chtěl po mně vědět zda je Bůh či bohové. Tak a teď mi vy mudrlanti poraďte. Já mu řekl, že se nad tím musím zamyslit. Nu a jel jsem sem. Musíte mi pomoct.“

Pan Rudolf reagoval okamžitě: „V té otázce je ještě jedna nevyřčená - je vůbec Bůh?“

„Copak nám k tomu řekne pan vedoucí?“ otázal se Antonín.

„V téhle věci, ač se to nezdá, jsem osobnost rozporuplná. V útlém dětství, když jsem byl dán na pospas stařence na Šarovech a tetě Mani, jsem nejenom chodil do kostela, ale naučil se i modlit. Představte si, že když jsem si na to před lety vzpomněl, ještě jsem ze sebe vydoloval onu modlitbu. Pamatuju si sebe sama se stařenkou v Březolupech v kostele, kdy jsem jí hlásil, že už jsem se domodlil. Asi jsem čekal, že už půjdeme a ona mne vyzvala, ať se modlím znovu. Jiné to bylo při povodni na Šarovech, kdy mne teta vyzvala k modlení a já tak zachraňoval co se dalo, ale přišel starší bratr Antonín, který se modlení vysmál. Teta musela odejít pomáhat stařence na dvůr a s modlením byl konec. A potopa byla opravdu hrozná, ale neublížila stařenčinu domu.“

„To bylo tím nemodlením,“ vážně řekl Antonín.

Pan vedoucí pokračoval: „K otázce Boha, či bohů a dotazu pana Rudolfa. Nedokázal jsem si představit, že Bůh existuje, dokud se nezjevil internet. Svým rozsahem-Bůh. Možnosti internetu ukazují, že může existovat bytost s těmito vlastnostmi, všeobecnou informovaností s možností odpovědi na každý dotaz.

Připustíme-li Boha, či bohy, pak vycházejme z faktu lidského chápání boží existence. Na to naprosto sedí mé čtyřverší.

Lidé hovoří o lásce skrze Boha, přitom jsme svědky konání zločinů právě ve jménu onoho Boha. Pokud by byl bůh, tak by nebylo zlo. Zlo je, takže bůh není.“ Takhle skončil pan vedoucí.

Pan Rudolf seděl ve svém koutku, ale nebyl by to ani on, aby si něco nepřisadil: „Boží prozřetelnost je chápána spíše vírou než rozumem a pokud se my chceme dobrat rozumem k rozumným závěrům, nemusí to dopadnout právě dobře. Bůh především je či není v nás samotných, až tak je to jednoduché. Věci složité jsou ve skutečnosti prosté a jednoduché.“

Antonín moc spokojen neodcházel. Ono v jiný den a při jiném složení se klidně mohli dobrat k jiným závěrům, zkrátka pravda by žila poněkud jinak.

Vložil: Vilém Famm