Vilém Famm: Reprodukce elit. Z bufetu u nádraží

Foto: Kamil Fára

Popisek: Obraz vytvoření za pomoci GPT Image

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: Povídková série Z bufetu u vlakového nádraží z pera Viléma Famma. Řeší život, přemýšlí o údělu, o osudu, o tématech věčných.

Souznění trvá jen chvíli. Stačí jiskra, která může přinést i výbuch vášní a neklidu v jinak poklidném bufetu. Požár vypukne, to ano, ale jako každý obyčejně nakonec vyhoří, vášně pohasnou.

„Lidé jsou slepí. Od dob prezidenta Havla jsme neměli tak dobrého prezidenta, jak máme dnes,“ vykřikoval Fanek, přitom šermoval silně rukama a tak potvrzoval svoji pravdu.

„Pohledný to on je. Ženským se líbí,“ potvrzoval Antonín.

„A to je velmi důležité. Být příjemný je pro stát přínosem. Prezident reprezentuje a tak by měl dobře vypadat a to Petr Pavel splňuje na sto procent,“ říkal svůj názor Fanek.

„Komunista,“ lakonicky sdělil Ivan.

Fanek hned reagoval: „V ČSSR bylo na 15 milionů lidí tuším 1.5 milionů členů a kandidátů komunistů. Dá se říci, že každá druhá rodina měla komunistu.“

„To tak nemůžeš počítat. Byly rodiny plné komunistů a rodiny bez jediného. Je však jisté, že současný prezident zradil to, nač přísahal,“ vážně povídal Antonín.

„On jen vždy šel s dobou. Za socialismu kovaný komunista, dnes demokrat každým coulem. On se nezměnil jen doba se změnila a té se on jen podřídil. Chtělo se po něm, aby plival na kapitalisty, tak plival. Nedělal nic jiného než mnozí druzí. Socialismus padl a on zareagoval jako voják. Nu a co dělá voják? Plní rozkaz. S rozkazu plival na Západ a z nového rozkazu začal plivat na Východ. Ne on se změnil, to rozkaz se změnil. Tak to vidím já a to mi nikdo nevezme, kdybyste mi i hubu rozbili,“ zcela vážně tvrdil Vašek.

„Tak tys to vzal opravdu nějak rychle. Vše jsi schoval za vojáka. Ten vše snese, ten vše vydrží. Pravdu jsi však řekl náramnou. Voják, pánové, koná na základě rozkazu, voják tedy zpravidla nemá svoji vůli. Celý život plní rozkazy a pokud velí on, tak čeká jen a jen splnění svého rozkazu. V jeho konání není nic demokratického,“ rozohnil se Ivan.

Pan vedoucí stál stranou a jako vždy se jen tiše usmíval. Zato pan Rudolf opět vstupoval do probíhající bitvy: „Tomu všemu okolo pana prezidenta mnozí říkají převlékání kabátů, ale odborníci pro to mají jiný výraz, přitom naprosto vysvětlující. Reprodukce elit. Pan prezident byl, a s tím rozhodně věřím, že všichni souhlasíte, elitou socialismu. Správně tu bylo vzpomenuto, že socialismus padl, ale jeho elity si mohly vybrat co a jak dál. Každý měl možnost přerodit se v elitu dnešní moci a to pan prezident udělal. Když padlo Rakousko-Uhersko, jeho mnohé elity přešly do správy demokratického Československa. Pozdější reprodukce elit pro Říši se nevyvedla podle mnohých představ. Nástup socialismu též zaznamenal reprodukci elit. Nevidím tedy nic zvláštního na počínání dnešního našeho pana prezidenta. O morálce, to ano, to se můžeme bavit, ale bavit se o přerodu elity v elitu my připadá poněkud nadsazeně zbytečné.

Ublížil tím snad někomu?

Konal tak, aby z toho vyšel co nejlépe, což je naprosto přirozené. Nekonáme my pro sebe? Zná někdo z vás slepici co nehrabe pod sebe? Proč by pan prezident měl být jiný? On se zachoval adekvátně k dané době a vyšel z toho jako vítěz. Nemusíme ho proto mít rádi, ale on pochopil co pro něj znamená ona reprodukce elit.“

Vložil: Vilém Famm