RECENZE: William Goldman, Princezna nevěsta. Okouzlující klasika

Foto: Se svolením nakladatelství Kontrast

Popisek: Výřez z obálky knihy Princezna nevěsta

Princezna nevěsta je v našich končinách pravděpodobně známější spíše jako film. Ten v roce 1987 natočil Rob Reiner, režisér takových pecek jako Stůj při mně, Misery nechce zemřít (oba podle předloh Stephena Kinga) nebo Pár správných chlapů.

Za scénářem k němu pak stojí Wiliam Goldman, autor takových pecek jako Butch Cassidy a Sundance Kid, Všichni prezidentovi muži, Maratonec nebo Lovci lvů (a také té Misery). A právě William Goldman je také autorem její knižní předlohy, která spatřila světlo světa už v roce 1973. Tedy alespoň v té verzi, ve které nám ji Goldman předkládá, pokud budeme hrát jeho hru. Což není vůbec těžké.

Princezna nevěsta je samozřejmě příběhem o pravé lásce a vzrušujících dobrodružstvích, se zázraky, šermem, pomstou, ušlechtilými i méně ušlechtilými muži, směšnými záporáky, obry, jedy a pavouky a všemi klasickými proprietami, které k takovým příběhům patří. Je to mimořádně čtivá a mimořádně zábavná kniha. Ale zábavná je hlavně tím, co nabízí navíc.

Zatímco ve filmu příběh Westleyho a Berušky vypráví dědeček v podání Petera Falka svému nemocnému vnukovi, který zpočátku není příliš ochoten ho poslouchat, v knize je celá konstrukce příběhu zajímavější. Sám William Goldman se pasuje do role chlapce, který v dětství příběhu Princezny Nevěsty propadl díky svému otci a v dospělosti se ji rozhodl představit americkému publiku. Kniha, kterou držíme v ruce, je pak tedy jenom výtažkem opravdu dobrých a děj posouvajících scén díla spisovatele S. Morgensterna. Celý příběh pak provázejí Golmdanovy poznámky, ve kterých vysvětluje, o co všechno čtenáře ochudil a tím pomohl jejich zážitku. A občas samozřejmě prozradí i nějaký ten „šokující“ spoiler. Jak už to totiž často bývá, staré rytířské romány jsou pro současné čtenáře často nestravitelné – a tak místo tisícovky stran plných sáhodlouhých popisů a zaseklého děje máme naopak stran jen zhruba dvě stě padesát, ale svižných, zábavných a někdy až krásně absurdně napínavých (protože stejně víme, jak to dopadne).

Na rozdíl od filmové adaptace je pak kniha nejenom milou parodií, která zároveň zůstává klasickou pohádkou, ale dává nahlédnout i do fungování knižního a filmového průmyslu – a to méně satiricky, než by se mohlo zdát. Navíc odhaluje také překvapivé rodinné kořeny Stephena Kinga a nabízí i pokračování původního příběhu s názvem Beruščino dítě. Ale jen první kapitolu. Proč? To se samozřejmě dozvíte, byla by škoda, kdybych vám to prozradil já.

Kniha se k českému čtenáři dostává poprvé od roku 2005, kdy ji v této podobě a se stejným překladem, za kterým stojí Jitka Fialová, vydalo nakladatelství Argo. A vy se jistě ptáte, pro koho vlastně je tento literární poklad, neřkuli skvost, určen – inu, pro děti jistě je, pokud vynecháte všechny ty věci okolo a sem tam nějaké detaily (zejména kvůli věku). Na své si jinak přijdou všichni odrostlejší milovníci dobrých a okouzlujících příběhů. Goldman si tady pak dělá milou legraci i ze svých kolegů a ze sebe samotného. Pravdou zůstává, že úvody knihy by mohl nejednoho čtenáře odradit – ano, je jich víc – ale to by byla chyba, protože právě ty krásně podtrhávají celou tu mystifikaci – takže nepřeskakovat (ani jeden) a setrvat!

Je pravda, že celý ten dodatek Beruščino dítě už byl trochu zbytečný, ale i tohle je Goldmanova hra se čtenářem – a já ji naprosto přijal. Jak lépe ukázat, že některá pokračování bývají opravdu zcela zbytečná?

Princezna nevěsta je jedním z těch vzácných případů, kdy je film lepší, než kniha (zdravím Forresta Gumpa), ale předloha za ním zaostává jen minimálně. Je stejně kouzelná, vtipná a zábavná, ale více v ní vynikne celá ta satirická poloha příběhu. Je krásně napsaná (což u tak významného autora nepřekvapí, a teď mám na mysli Goldmana) a nádherně starosvětská. A naprosto vážně přiznávám, že je jedním z největších pokladů mé knihovny.

95 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Našemu nakladatelství (kniha vyšla pod značkou Kontrast Vintage).

Vložil: Tomáš Mysliveček