Vilém Famm: Šachista. Z bufetu u nádraží

Foto: Vytvořeno za pomoci AI Hailuo

Popisek: Šachy

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: Povídková série Z bufetu u vlakového nádraží z pera Viléma Famma. Řeší život, přemýšlí o údělu, o osudu, o tématech věčných.

„A jéje,“ sykl Antonín jednoho dne tiše proti vedoucímu. Ten se zastavil u nového hosta, kterého se zvedl obsloužit od rozehrané šachové partie: „Co se děje?“ zeptal se.

Tonda ukázal na hosta v rohu bufetu: „Tak tomu všichni jinak neřeknou než šachista. Obráží všechny hospody v okolí a všude loví oběti, aby s ním hráli šachy. Tebe, jak vidím, taky ulovil.“

Opravdu tomu tak bylo, host přišel a po chvíli si sám požádal o partii šachu. Na námitku, že hrát se nemůže, protože v bufetu nejsou šachy, vítězoslavně vyndal svoje z tašky, kterou neustále nosil sebou. Vedoucí se necítil být nějakým velkým šachistou, ale host je host. Lidí zde nebylo, tak se dali do hry. Ostatně, jen opakující se práce ho už dávno neuspokojovala a tak hra v šachy nakonec byla příjemným vytržením z neustále obsluhy. Tady s Antonínem nesouhlasil.

Dobře udělal.

Šachy se zde začaly hrát a šachistů přibývalo. Pro šachistu však nastal i obrat velmi nelibý. Někteří pánové hráli pro ně jednoduší verzi zábavy, dámu.

S těmi velmi dobrými šachisty si pan vedoucí moc nepohrál, byl vždy lehce pokořen. Zdokonaloval se tak hraním s šachistou. Tady po čase zjistil, že povětšinou prohrává a pokud někdy zvítězil, stalo se tak díky moku, kterého šachista vypil víc než požehnaně. On měl rád šachy, ale i pivo. Tohle jednoho dne dokázal projevit mírou neobvyklou.

Pan vedoucí nějak nepohlídal dobu chlazení v mrazáku a moc nechybělo, že by tam pivo i popraskalo. Zkrátka, byly v něm už kousky ledu. Pivo přechlazené, nemožné někomu nabídnout.

Šachista se však o něj přihlásil: „Pane vedoucí, já ho vypiju.“

Slevu odmítl, vypil všechny přechlazená piva a nic. Tomu nic se pan vedoucí divil. Sám pomalu takhle přechlazené pivo pil po jednom honu, kterého byl hostem. Část dalšího posezení pak proseděl v místnosti, kam chodí i pan císař pěšky. Další rok na honu si dal pozor na stejně přehnaně vychlazené pivo (zase stálo v bednách v chodbičce u polootevřených dveřích). Tentokrát si láhve dal poblíž hořícího krbu a počkal až na správnou teplotu tohoto božského moku.

Šachy se zkrátka v bufetu ujaly a dá se říci, že přece jen kralovaly. Za jedním šachistou jezdil jeden pán až z Brna a to bylo už co říct.

Pan vedoucí dokonce uvažoval o bufetovém turnaji, ale vypozoroval, že setkat se v ucházejícím souboji by nebylo snadné a kvůli tomu by dvě šachovnice, které byly pořízeny, nestačily.

Úsměv nakonec na tváři vyloudila historka Mirka s Jarinem. Seděli takhle v podvečeru před zavírací, ale měli ještě touhu oblažit se partií dámy. Mira skládal figurky na šachovnici, protože kolega měl už silně naváto. Jemu správně na černá pole a sobě na bílé. Hráli, hráli a pochopitelně se minuli. Mirek dělal, jako že nic a Jarin? Ten si toho ani nevšiml. Možná. Další vedoucí Miloš neviděl, protože odešel uklízet, bude se totiž brzo zavírat. Když se vrátil, aby je upozornil, že se končí, co nevidí. Mirek v klidu sedí, Jarin oči vytřeštěné a nos od krve. Pan vedoucí spěchal pro ubrousek pro Jarina. Mirek se vydal s ním a vysvětloval, že se přetahovali na ruce, on povolil a Jarin se praštil sám. Poraněný se utřel. Hostinskému dalo mnoho času, aby praštěného uklidnil. Ten se neustále domáhal satisfakce, ale nakonec se ztišil. Noc začínala a oni odešli v pokoji.

Vložil: Vilém Famm