Asi milion 700 tisíc lidí se v Americe hlásí k českému původu, říká spisovatel a amerikanista

Foto: Se svolením Martin Nekola (stejně jako snímky ve fotogalerii)

Popisek: Nedávná návštěva Prahy v srdci Texasu

ROZHOVORY NA OKRAJI, FOTOGALERIE: Dr. Martin Nekola, pražský rodák (*19.09.1982), je předním českým znalcem české Ameriky a krajanské komunity v zahraničí. Nejen těmto tématům již věnoval stovky článků a desítky knih. O české Americe si s ním pohovoříme v následujícím interview.

Martine, každý z nás máme nějaký startovní moment či situace, které nás přivedly k historii. Pro mě osobně to byl třeba minulý režim, který mi věznil příbuzné a tajil mnohé informace, a mě bytostně lákalo vědět, jaká je pravda bez ohledu na ten oficiální ideologický výklad. Co tebe pro změnu přivedlo k dějinám? A navíc k Americe a českému exilu? 

Pozor, já jsem vystudovaný politolog, ale přes osobnost pražského primátora Petra Zenkla, o němž jsem psal disertaci, jsem se dostal k československému exilu, krajanům ve světě a tím pádem i naší moderní historii a jejím málo známým kapitolám. Pochopil jsem, kolik fascinujících osudů našinců si zaslouží představit širší veřejnosti a kolik archivních fondů stále čeká na objevení. Takže posledních cca patnáct let se věnuji této zábavě.

Kdy jsi poprvé navštívil Spojené státy? A kolikrát už jsi v nich pobýval během života na různých badatelských stážích?

Poprvé mě vzal tatínek do New Yorku už v roce 1995. Jako dvanáctiletého kluka mě Amerika naprosto fascinovala a od té doby se pravidelně vracím, dvakrát až třikrát do roka. Díky tomu se mi podařilo zařadit se mezi členy All fifty clubu, tedy spolku sdružujícího lidi, kteří navštívili všech padesát států USA.

Je nějaké místo ve Státech, které ti uhranulo nejvíc a označil bys ho za svoji „srdcovku“? A rád se tam vracíš, nebo bys ho rád znovu viděl?

Opravdu mnohokrát jsem byl v New Yorku, který považuji za svůj druhý domov a mám ho prochozený křížem krážem. Mám ale i mnoho dalších oblíbených destinací, kam se rád navracím. Třeba Seattle, jenž má své skryté kouzlo, různé kouty Kalifornie nebo Nové Anglie. Sednout si u majáku, pozorovat moře a krmit se rybami a polévkou z mušlí, to je moje.

Ty jsi autorem desítek knih a myslím, že patříš mezi nejplodnější historické autory v Česku. Která byla tvoje první? A kterou či které bys vnímal jako nejúspěšnější? 

Celé to začalo rokem 2007 a knížkou „Hitlerovi satrapové“, která pojednávala o vedoucích představitelích nacistické administrativy v okupovaných zemích během druhé světové války. Na publikaci jsem pracoval několik měsíců a předcházel ji podrobný výzkum a sběr archivních materiálů, doma i v zahraničí. Nemohu určit nějakou nejoblíbenější nebo nejúspěšnější, ale mám radost například z knížky „Na cestě za svobodou“ z roku 2021, která vůbec poprvé širší veřejnosti představila problematiku našich exulantů po roce 1948 v uprchlických táborech v Německu, Rakousku a Itálii.

Jak ses mimochodem  sžil s americkou angličtinou a jejími dialekty? Člověk ji může studovat léta, ale pak ji zvládat v praxi už je daleko náročnější, hlavně v kontaktu s rodilými mluvčími...

Taky jsem byl odchován školní British English, nicméně při těch častých výjezdech do zámoří jsem si zvykl na trochu jiný styl americké angličtiny, stejně jako později na tu australskou, novozélandskou či irskou. Když člověk straží uši, po nějaké době porozumí všemu.

Přeskočím od tebe dál, a to k české Americe. Kolik dnes žije v USA lidí s českým původem a kolik z nich hovoří česky? Dá se to alespoň odhadnout?

Odhaduje se, že kolem 1 700 000 lidí v Americe se v současnosti hlásí k českému původu. Se znalostí češtiny je to pochopitelně horší, protože v řadě případů hovoříme o páté šesté přistěhovalecké generaci, která už se „starou vlastí“ nemá mnoho společného. Ale „češství“ je stále součást jejich identity a jsou na to velmi hrdí.

Jaké důvody odváděly Čechy za oceán a odkdy se vyskytují Češi na americké půdě?

Prvním Čechem trvale usazeným na americké půdě byl slovutný Augustin Heřman už v sedmnáctém století, ale ten hlavní proud nastal od poloviny 19. století, kdy se lidé vydávali za oceán z politických, náboženských, a především ekonomických důvodů. Lákala je vidina pozemků k dispozici zdarma či za velice levné peníze. Zároveň Nový svět byl vždy zahalen tajemstvím, lidi děsil a přitahoval. Ve fantaziích přistěhovalců jim ona bájná země neomezených možností měla otevřít náruč a umožnit důstojný život pro jejich děti, který jim byl odepřen doma v Evropě sužované útlakem, válkami, pandemiemi a přírodními katastrofami. Jak se ovšem ukázalo, realita každodenního života na druhé straně Atlantiku byla mnohdy ještě drsnější.

Asi nejznámějším centrem amerických Čechů bylo Chicago, jemuž jsi věnoval celou knihu. Proč právě Chicago a platí to i v současnosti? 

Podle sčítání obyvatel v roce 1920, prvního prováděného moderními a spolehlivějšími metodami, se v Chicagu samotném hlásilo k českému původu na 120 tisíc lidí. Když k tomu připočteme okolní předměstí, dostáváme se možná až k dvěma stům tisícům, což už je slušná cifra. Když se podíváme na mapu, vidíme, na jak strategické křižovatce se Chicago nachází. Na břehu Michiganského jezera, se železničním spojením na východní pobřeží, uhelné pánve na jih a úrodná wisconsinská půda směrem na sever. Takže se nedalo příliš divit tomu, že právě do Chicaga Češi mířili a zakládali tu vlastní čtvrti. Po Praze a Vídni to ostatně v dobách největší slávy bylo třetí největší české město na světě. Dnes zde najdete Čechů také mnoho, nicméně tradiční krajanský život a jeho instituce už nefungují, s pár výjimkami, jako je třeba škola T. G. Masaryk (neboli „T. G. Masaryk Czech School“).

Která další významná města či státy obývali Češi? A platí to i dnes? Ještě je možné někde za dne zaslechnout češtinu?

V knížce „Metropole české Ameriky“, která vyšla v roce 2024, jsem se zastavil ve vybraných amerických velkoměstech a popsal různé aspekty života tamních krajanských komunit od 19. století do dneška. Sice tu a tam narazíte na klubovnu, sokolovnu, český kostel či restauraci, ale pokud opravdu toužíte po ryzím krajanském zážitku a živém skanzenu v „exotických“ amerických podmínkách, doporučuji spíše navštívit malá městečka v Texasu, Nebrasce, Kansasu či Iowě, kde vám občas i nabídnou koláčky a zatančí v krojích. A právě o těchto místech připravuji jednu ze svých dalších prací. Najdete je od Alabamy po Severní Dakotu, každé je svým způsobem unikátní a ti čeští přistěhovalci, kteří je zakládali, měli neuvěřitelnou odvahu a čelili překážkám, které my si neumíme ani představit.

Kdybys chtěl jmenovat několik příkladů význačných česko-amerických osobností, které v USA mimořádně vynikly a zazářila zde jejich hvězda, a mají i určitý nadčasový ohlas, kdo by stál za zmínku?

Těch je opravdu nepočítaně. Jako politologa mě fascinoval jihočeský rodák Adolf Sabbath, který strávil 45 let v americkém kongresu a stal se jedním z nejvlivnějších politiků první poloviny 20. století. Dal jsem dohromady jeho paměti, které po dlouhá desetiletí zůstávaly nepovšimnuty v archivu v New Orleans. Ale vědců, hudebních skladatelů, malířů, architektů či podnikatelů českého původu, kteří zanechali za Atlantikem nesmazatelný otisk, je opravdu nepočítaně. Některé jsem představil veřejnosti skrz projekt „Czechoslovak Talks“, který mám už několik let na starosti. Když se podíváte na webovou stránku www.czechoslovaktalks.com, narazíte asi na šedesát životních příběhů krajanů, působících v různých zemích a zastupujících různé obory lidské činnosti. Přidáváme nový text každý měsíc. Hodně zajímavých a inspirativních osudů prezentuji také čtenářům webu www.i60.cz, kde mám již třetím rokem vlastní rubriku Osudy Čechů ve světě.  

Dá se říci, že česká komunita v USA byla v určitých obdobích zásadně významná i pro český či československý stát? 

Určitě, nebýt krajanů, nevzniklo by možná Československo v roce 1918, a nebýt pomoci a financí od krajanů, i protinacistický odboj za druhé války by vypadal úplně jinak. Jakmile Němci 15. března 1939 obsadili zbytek českých zemí a vyhlásili protektorát, za Edvardem Benešem, který tehdy přednášel jako hostující profesor na Chicagské univerzitě, dorazila deputace Československé národní rady americké, zastřešující krajanské organizace se stovkami poboček a asi čtyřiceti tisíci členů, a dala se prezidentovi k dispozici. Díky tomu Beneš na jaře objížděl americká města, získával politickou podporu a budoval pilíře odboje. Jak známo, na světové výstavě v New Yorku navštívil samostatný československý pavilon, jehož otevření se němečtí diplomaté snažili za každou cenu zabránit, což mělo velký propagační účinek, neformálně se také potkal s prezidentem Rooseveltem a absolvoval řadu dalších důležitých jednání. Když počátkem léta 1939 odjel do Velké Británie, měl silnou podporu české i slovenské Ameriky. Do zámoří se vrátil přesně o čtyři roky později, v květnu 1943, to už jako spojeneckými vládami uznávaná hlava státu v exilu. Krajané mu po celou dobu stáli po boku. 

Zajímavým fenoménem je exodus řady českých socialistů do Ameriky. Proč tam odcházeli a jak se jim dařilo v USA naplňovat jejich politické vize? A jak vlastně skončil fenomén česko-amerického socialismu?

Ano, lidé jako Josef Boleslav Pecka, Norbert Zoula, Lepold Kochman, Jakub Mikolanda nebo František Hlaváček byli významní představitelé naší socialistické scény, persekvovaní rakouskými úřady. Postupně pokračovali ve svých politických aktivitách v zámoří. Někdo jako dělnický agitátor a odborový předák, někdo jako redaktor levicového tisku, jiný bojoval proti všem z anarchistických pozic. Socialistická strana USA pod vedením Eugena Debbse, který počátkem 20. století pětkrát kandidoval na prezidenta USA, dokonce v dobách největší slávy měla samostatnou českou odnož, která lanařila nové voliče v českých čtvrtích průmyslových velkoměst, např. v Clevelandu, Pittsburghu nebo Chicagu. Už po první světové válce ale strana upadala. Kdo by se chtěl dozvědět více, doporučuji pročíst pár čísel „Amerických dělnických listů“, které vycházely česky mezi lety 1909-1953. Redakci vedla další nepřehlédnutelná postava a legenda krajanské publicistiky, Josef Martínek.

V podstatě bychom mohli říci, že socialistické přesvědčení likvidovala osobní prosperita, které se na rozdíl od staré vlasti dařilo dosahovat v Americe původním socialistům a ti od svého radikalismu postupně ustupovali. Mimochodem v USA působily desítky různých spolků. Jak je tomu dnes ve srovnání s dřívějšími dobami? A udržuje současná čechoamerická komunita kontakty s Českem a případně skrze které instituce?

To je případ od případu. Tam, kde je komunita početná a žijí převážně mladé rodiny, fungují jako stmelovací prvek české školy. V USA jich najdeme přes dvacet. Tradičních spolků funguje rozhodně mnohem méně než v minulosti, ale občas mě překvapí, kde všude narazím na krajanský folklorní soubor, genealogickou společnost, spolek pečující o české muzeum, knihovnu či klubovnu. A samozřejmě nesmíme zapomínat na Sokol. Ten má v komunitě stále důležitou roli. 

Také zde vycházelo mnoho českých novin? Které bývaly nejznámější a dá se zde dnes ještě koupit nějaký český deník nebo časopis pro české Američany?

Například deník „Svornost“ v Chicagu byl mezi lety 1875-1958 nejdéle kontinuálně vycházejícími českými novinami. Jeho majitel August Geringer, původním povoláním učitel ze středočeské Březnice, vybudoval ohromný vydavatelský koncern, který chrlil knihy, časopisy, noviny, kalendáře a plakáty ve všech koutech rozlehlé země. Významné a dlouho vycházející byly také „Newyorské listy“, katolický „Národ“ v St. Louis nebo „Slavie“ ve Wisconsinu. Dnes najdete pouze několik pravidelných zpravodajů a newsletterů, psaných převážně anglicky.  

Kdyby měl český turista zájem prozkoumat si v USA stopy po amerických Češích, kam bys ho určitě poslal a co by stálo za vidění? 

Opravdovou Ameriku nezažijete na obou pobřežích ani v pulzujících milionových metropolích, za tou je třeba vydat se do vnitrozemí. A to platí i o pátrání po českých osadách a městečkách. Nejlepší způsob je půjčit si auto a projet pár vybraných okresů v Nebrasce, Kansasu, Iowě, Wisconsinu nebo Texasu, kde je ta koncentrace krajanů asi nejvyšší.

A otázka závěrem. Jaké nové knihy máš aktuálně v plánu k vydání či sepsání a kde by tě případně mohli potkat tvoji čtenáři? 

Amerika mne rozhodně nepouští. Momentálně mám rozepsané hned čtyři knihy, které se týkají Čechoameričanů. V České republice často přednáším na školách a pro veřejnost v knihovnách a muzeích. Konkrétně v Plzeňském kraji jezdím s přednáškovým pásmem o našich hudebních skladatelích, kteří se prosadili v USA. Ostatně, pokud jsou mezi čtenáři našeho rozhovoru pedagogové působící na druhém stupni základních škol, uměleckých školách a gymnáziích kdekoliv v kraji a měli by o podobné povídání zájem, ať se prosím neváhají ozvat! Myslím, že se jedná o vítané zpestření výuky hudební výchovy i dějepisu. Přednášky jsou navíc nabízeny bezplatně, díky podpoře Nadačního fondu Karla Pexidra. Tento západočeský patriot, který bohužel nedávno zemřel (+29. 6. 2026), byl sám velmi inspirativní svým renesančním rozhledem: filozof, právník, ochránce přírody, básník a skladatel. Šlo mu o to, aby studenti věděli o úspěších krajanů v zahraničí, proto jsme navázali spolupráci.

Dobrá, nebudeme konkrétní stran rozepsaných knih, bude to překvapení. Každopádně ti přeji, ať se daří, a děkuji za rozhovor. A čtenářům Krajských listů rád doporučuji v případě zájmu Martinovy knihy, kde se dá o Češích za oceánem najít opravdu mnoho zajímavých a šířeji neznámých informací.

Vložil: Radovan Lovčí