Tvůj osobní Číňan. I. povídka ze série COVID WARS V. GOGO HOMO

Foto: AI / Gemini+

Popisek: Ilustrační obrázek

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: Oblíbené Covidové války Marka Dobeše pokračují. Již po páté, tentokráte s podtitulem COVID WARS V. GOGO HOMO. Snad se vám budou líbit.

Z tajné disentní kroniky vesničky střediskové 布尔诺日阿博夫热斯基, psáno na sušenou ventrální kožku ježka obecného pod značkou Stendhal 9. messidoru roku XI.

Heslo dne: „Kdo není Gogo, nemůže, ba nesmí být považován za Homo.“

Podle Global Energy Monitor měla Čína k dubnu 2024 ve fázi návrhu nebo schválení projekty nových uhelných dolů s kapacitou 1 280 milionu tun ročně. (globalenergymonitor.org)

Svitek I.

Evropa, kdysi tak pyšná na svou technologickou vyspělost a kulturní tradice, se postupně proměnila v něco nečekaného. Po letech staGOGOnace, politických kompromisů a nekonečného byrokratického shimmy kolektivního tance třasáku pod hlavičkou Evropské unie, z ní zbyl náhle skanzen. Všech 720 poslanců si navzájem gratulovalo. Společně cítili, že se podařilo cosi velkého. Ještě před několika málo lety to celé hrozilo skončit gulagem. Tuto geopolitickou zákrutu se však povedlo úspěšně vybrat a MUZEUM EU se stalo ispirací pro celý vyspělý svět.

Ano, doslova živoucím muzeum, kam lidé z celého světa začali jezdit obdivovat „starou Evropu“. Samozřejmě jedině tam, kde ještě přežívaly ostrůvky původních bílých obyvatel. Po velkém resetu totiž příliš mnoho těch originál vybledlých evropských xenofobních ksichtů nezbylo. Byli dílem natalitou nových příchozích z Mogadiša a dalších superiorních civilizací přečísleni a zahnáni do diaspor, dílem zcela po právu za svou odpornou xenofobii během měsíců tzv. PBSA „Pouličních bouří spravedlivého amoku“ odstraněni. Od prodeje klíčenek, přes osvětu nabodeníček, až po starou dobrou práci s mačetami. Stručně řečeno, z výsledku by měl osvětový pracovník, čestný OMBUDSOOSOBO R. Heydrich radost. „A nyní, když máte před sebou celkový obraz, musí vám být jasné, že se českomoravský prostor natrvalo nesmí nikdy ponechat v takovém stavu, který by vůbec umožňoval Čechům tvrdit, že je to jejich prostor.“ Povltavských Slovanů zbylo málo. A čeho je málo, to je světu vzácné. I když si to třeba ten český ksindl, Czech Homo Defectus, nezaslouží.

Přežilo jen pár ostrůvků, kam se do prakticky neobyvatelných bažinatých končin stáhli poslední přeživší velké genetické čistky. Například v Brně Žabovřesky. Primárně proto, že tam nikdo jiný soudný bydlet nechtěl. I když dlužno říci, že někteří se tak konečně mohli těšit tím, že patří na Západ. A nebylo ani příliš překvapivé, že se jich, poblouzů, našlo docela dost - jak by řekl velký kormidelník Mao, kdo nosí brýle, je zdegenerovaný intoš. A měl pravdu. Protože jen dezolát by chtěl bydlet na Východě, třeba v Brně Židenicích. Mimochodem Židů se to už netýkalo, ti šli jako vždy v první vlně. Když je smetla pravověrná inflantiliáda hned v úvodu. Marně jim kdysi velký císař DJT kázal „…každý Žid, který hlasuje pro Zohrana Mamdaniho, který prokazatelně a přiznaně nenávidí Židy, je hlupák!“ Vyhnáni z New Yorku, vyhnáni z Německa, postupně i z celou EU. Židé zdrhli na ukusovaná území v Palestině, prchající Češi se už ale na Podkarpatskou Ukrajinu nevešli. Nechme stranou starou veteš, my přeživší se nemáme špatně. Ba, naopak jsme středem pozornosti. Především Janek Puchmertl a jeho babička. Ale k tomu později.

Hlavní atrakce jsou jasné: rustikální vesničky, kde lidé obdělávají svá rustikální políčka dřevěným pluhem, hrnčíři točí na kruzích hrnky, šindeláři šindelaří, bednáři jsou zabednění, korouhevníci se přizpůsobivě točí a sýraři nás serou. Nebo tak nějak, kdo si to má všechno pamatovat, mongoloidní rasa to stejně tak úplně nerozlišuje. Takže reklamně řečeno - dokonalé kulisy minulosti. Jen s jedním menším problémem, jejich obyvatelé zapomněli, jak být soběstační. Naštěstí tu jsou velkorysí obyvatelé Země středu. Z úcty k nim jsme se naučili nejen nakreslit domeček pagody jedním tahem, ale dokonce i znak, na který každý vlastník roztomilé epikantické řasy* popatří s radostí. Říká se v něm: 中国Říše středu. Tradiční podoba označení faktu, že Čínská lidová republika byla odedávna chápána jako centrum civilizace a ostatní světy jako periferie. S důrazem na význam toho slova - perfidní.

Jídlo a základní potřeby nám tedy zajišťuje velkorysá ČLR. Náměstí každé vesnice zdobí bukolické „Centrum distribuce přátelského draka“, kde se odedávna pravidelně objevovaly kontejnery s instantními nudlemi, rýží, syntetickým masem a vitamínovými doplňky. Evropané prostě žili díky čínské velkorysosti jako budulínci oddělení trezorovými dveřmi od islamistických jezinek beduínek, chráněni velkorysými čínskými rýžodárci. Odměnou byla jejich dobrovolná účast v každodenním divadelním představení s univerzálním názvem Stará dobrá Evropa.

Zatímco sami hráli roli komparzistů ve vlastním muzeu, byli rádi, že jí s nimi nehrají červi, jako se to stalo většině jejich spoluobčanů. Ale všude se najdou naši kverulanti. „Je to absurdní,“ šeptal mladý Janek, zatímco míchal čínskou polévku. „Kdysi jsme vymýšleli sofistikované stroje, přišli s průmyslovou revolucí, zkrotili atom, objevovali svět. A teď? Teď jsme závislí na tom, jestli nám z Číny pošlou kontejner jídla.“ „Buď rád, že máme co na talíř,“ odpověděla mu koutkem pst jeho babička, která seděla v koutě a pletla košík pro turisty. „Pamatuji se ještě jak přišli poprvé masově blízkovýchodňárky a severoafričaňátka a jaký to pak nabralo švuňk, to bylo zhruba někdy v té době, kdy začali záhadně mizet psi. Pak zmizel tvůj dědeček. Nech bejt. Buď rád, že nám groomingangy unesly jen Mařenku s Pavlínkou, taky si mohli vzít tebe. A kdo by se pak staral o šindele? Už zase zatejká.“ „Babi, to slovo radši neřikej,“ syknul ustrašeně Janek. Dobře si pamatoval, co může způsobit jazyková bariéra a jak se Evička onehdá ztratila v překladu. Babička okamžitě pochopila a nahlas srozumitelně pronesla směrem k mikrofonu „Pan Číňan je přeci dobrý člověk. Kdo jiný by nás krmil?“

Jenže Janek nemohl zapomenout, jak jednou našel starý Mladý svět a v něm viděl davy bílých Čechů valících se Václavákem. Teď každý den s nechutí sledoval, jak turisté z Asie, Afriky a Ameriky s nadšením fotí „autentické“ evropské životy, zatímco v pozadí řidiči čínských kamionů vykládají další várku možských řas kombu do polívky. Jednoho dne se dokonce pokusil pěstovat vlastní zeleninu. Zkoušel to tajně, na malém pozemku za stodolou. Ale půda byla neúrodná, a když konečně něco vyrostlo, zjistil, že už zapomněl, co s tím dělat, aby se to dalo sníst. Možná měl zasadit něco jiného, než pýr plazivý. Jiná semínka ale nenašel. Příště ještě zkusí paznehtník rolní, ale příliš naděje do něj nevkládal.

MUZEUM EU se stalo skanzenem. Nejen pro turisty. Bylo také mementem. Připomínkou, co se stane, když národy ztratí schopnost inovace, když se vzdají nezávislosti. „Až jednou přestanou kontejnery přijíždět,“ řekl Janek tiše své babičce, „co s námi bude?“ Babička se na něj povzbudivě usmála, aby rozbila pocit deprese, který visel ve vzduchu. Ale neřekla nic. Na odpověď neměla sílu. Bála se, že když zkusí nějakou uklidňující výmluvu, rozpláče se. Raději zvolila moudré mlčení, jaké se od ženy jejích let tak nějak automaticky očekává. Alespoň v tuto interpretaci doufala.

Zpoza skleněné stěny se ozvalo energické zaklepání a štěkavý hlas pravil? „喂，别闭嘴，说话，为啥我们用米养你们，乌合之众，要保持安静?“

(„Haló, nemlčela, mluvit, za co vás platíme tou rýže, holota, aby bylo ticho?“)

Ale ten čínský kuli to nemyslel zle, byl tu k tomu prostě jen určený a dělal svou práci, jak nejlépe uměl. Kdo by mu to mohl vyčítat? 

*U Číňanů (a obecně u mnoha východoasijských národů) je běžný epikantický záhyb, v češtině často nazývaný vnitřní oční kožní záhyb nebo epikantická řasa. Kožní záhyb horního víčka, který částečně překrývá vnitřní (nosní) koutek oka. Kvůli tomu se oči mohou jevit jako užší nebo „šikmé“, ale ve skutečnosti je tvar oční bulvy nezměněn, rozdíl je pouze v měkkých tkáních kolem oka. A hlavně, vypadá to skvěle. Na rozdíl od velkých evropských nosů a vyboulených bulv. Znak pro Howg! 这样！Takto, a hotovo!

V textu použity citáty:

Vzkaz Donalda Trumpa na Truth Social, varující před zvolením starosty New Yorku antisemity, 4.11. 2025

Důvěrný projev SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha k německým funkcionářům v protektorátě 2. října 1941 v Černínském paláci, Praha

Vložil: Marek Dobeš