Vilém Famm: Naši vězni do Ruska. Z bufetu u nádraží

Foto: Vytvořeno za pomoci AI Hailuo

Popisek: Vězení

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: Povídková série Z bufetu u vlakového nádraží z pera Viléma Famma. Řeší život, přemýšlí o údělu, o osudu, o tématech věčných.

Když tohoto podvečera pan Rudolf zavítal do bufetu u vlakového nádraží, zpočátku to vypadalo, že dnes se vše bude točit jen o práci, o řemeslnících.

„Pokud chceš někoho sehnat, kde ho nejspíš najdeš? No přece v hospodě,“ vážně říkal Ladislav.

„A nebo v bufetu,“ kontroval mu Jarin.

„Nebo v bufetu,“ potvrzoval Laďa.

Rudolf je už chvíli pozoroval a rázně se rozhodl zamíchat do hovoru: „Mám smutnou zkušenost s vaším tvrzením. To když jsme měli stavět dům, potřeboval jsem vykopat sklepy a kamarád Franta mi řekl, že tohle zvládne jeho příbuzný. Dělá na bagru a zařídí i auto, aby odvezli vytěženou zeminu. Tak jsme se jednoho dne za ním vypravili. Nebyl ještě doma a kde si myslíte, že jsme na něj čekali? No přece v hospodě. Já se tam tak opil, že vše za mne vyřizoval kamarád a druhý den jsem ani nešel do práce. Naštěstí mi dali dovolenou. Nu a když už jsme měli stavět přízemí, tak jsme si mysleli, že nám bude ještě jeden zedník chybět. Já po své zkušenosti někoho hledat do hospody nechtěl, ale manželka tam na jednoho mistra narazila a ten v sobotu opravdu přišel, ale přivedl si i svého kamaráda coby pomocníka. Toho jsme sice nepotřebovali, ale nechali jsme si ho. Až později jsme si všimli, že zeď, co stavěl do dvora, letí tak trochu na všechny tři strany. Patro zdili pak jen původní dva mistři. Trvalo jim to o hodinu déle než přízemí ve třech, kde jsme však platili i třetího „mistra“ a jeho pomocníka. Od té doby nehledám řemeslníka v hospodě či bufetu protože, pokud je dobrý, nemá čas tam vysedávat.“

Proti tomu nikdo nic nenamítal. Mezitím přišli další hosté a Rudolf viděl zase stejné tváře z diskuzí o zločinnosti. Rozhodl se, že celou tu řeč přetočí na tohle téma.

„Pánové, doma jsem si opět lehl na své místo odkud pozoruji televizi a pak dalších vícero věcí. Tím mám hlavně na mysli Jedno krásné letní odpoledne. Při pozorování tohoto díla se mi, jak jsem zjistil, nejlépe přemýšlí. Závěr se mi zdá jasný. Posuďte sami.

Bohužel hned úvodem jsem však nucen říci, že uvedení mého nápadu v život jsme bohužel již promeškali. Napřed vás seznámím se zprávou z iRozhlas - Rusko uhradilo České republice dluh z dob Sovětského svazu. 23. 12. 2013 Rusko uhradilo poslední splátku dluhu vůči České republice, celkem dlužilo asi 72 miliard korun.

Nu a to splacení je dnes pro nás špatně. Kdyby dluh stále trval, mohli bychom požádat Rusko, aby své splácení platilo pro nás protislužbou a tím by byla starost o naše vězně, kteří by byli odsouzeni na více než jeden rok.

Naši vězni by prostě putovali si odsedět svůj trest do Ruska. A domnívám se, že tam by nechtěl jít žádný z našich odsouzených a tenhle fakt by zcela určitě vedl ke snížení zločinnosti v naší zemi. Zamyslete se prosím nad mým návrhem. Rusko nám už nedluží, ale můžeme se v tomhle směru s nimi snad dohodnout. Trest by se tak ztížil o pobyt v Rusku po dobu jejich odsouzení.“ Pan Rudolf skončil se svým podivným návrhem.

„Tak Sibiř, tu jim přeji“ vykřikl Jarin.

A ještě padla závažná námitka o vydávání našich odsouzených do zahraničí...

Vložil: Vilém Famm