Vilém Famm: Za vraždu doživotí. Z bufetu u vlakového nádraží

Foto: Vytvořeno za pomoci AI Hailuo

Popisek: Šibenice

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: Povídková série Z bufetu u vlakového nádraží z pera Viléma Famma. Řeší život, přemýšlí o údělu, o osudu, o tématech věčných.

Dnes, o stejném čase jako minule, bufet žil, co žil, on přímo vřel, klokotal, překypoval lidmi i nápady. Byl zkrátka plný slov a to už notnou chvíli. To si Rudolf uvědomil hned, když přišel. Okamžitě pochopil o co kráčí dneska.

Vražda, či spíše vraždy, které nejsou dostatečně a spravedlivě trestány.

Ivan právě vykřikoval: „ Takový vrah dostane obvykle něco přes deset let a když si část odsedí, tak ho za dobré chování pustí dřív na svobodu!“

„Máš pravdu. Jak k tomu přijdou ti pozůstalí?“ Doplňoval ho Karel.

Do diskuze se zapojil cyklista, který včera okolo bufetu jen tak přejel, pan Antonín: „Napřed bychom si měli uvědomit, že je tady vražda a zabití. Když někoho porazí například auto a on na místě zemře, jedná se zpravidla o zabití. Pokud ale na něj najedeš úmyslně a on zemře, může se jednat o vraždu, ale i tady se pachatel může bránit, že jej chtěl jen tak drcnout.“

„Tak to nevím jak to posuzují, snad v jaké rychlosti se vše událo,“ vykřikl někdo.

„Bohatý si zaplatí špičkové advokáty i posudky,“ kontroval Vašek. „Potom zaplatí něco pozůstalým a je z toho nadosmrti venku. Viděli jste málo takových případů?“

V dnešní bufetové společnosti to zkrátka vřelo. Navzájem se překřikovali, ale Ivan chtěl mluvit a nechtěl nechat věci jen tak, nakonec spustil: „Je jasné, že musíme rozlišovat zabití a vraždu. Zde byl a bude vždy i rozdíl v trestu. Posoudit zabití a výši tohoto trestu mi připadá obtížné, ale u vraždy mám jasno. Byl zrušen trest smrti. Můžeme říci v pořádku. Mohlo by se opravdu stát, že bude takto odsouzen nevinný člověk a to nevratným krokem, kdy tenhle trest nebyl adekvátně nahrazen.

Jak se zachovat k tomuto problému?

Neměl by trest smrti být změněn na doživotí bez možnosti předčasného propuštění? V tomhle případě, pokud se ukáže, že došlo k omylu, nakonec může přijít osvobození s finanční náhradou za vzniklé příkoří. Pokud bude čin kvalifikován jako vražda, měl by být jeden jediný trest a tím je právě a jedině doživotí. Výměna trestu smrti za doživotí mi připadá adekvátní.

Může se vám zdát, že jsem vůči vrahům příliš přísný, ale proč ne? Jim někdo dal právo někoho zbavit života? Každý, kdo se dopustí tohoto zločinu, by věděl, že zemře ve vězení, na svobodu může jedině vzpomínat. Tenhle způsob trestu by měl zabránit vraždám. Pokud zemře méně lidí než je tomu nyní, byl by to úspěch. Nikdo nedal právo někomu, aby jinému člověku vzal to, co má nejdražší a tím je jeho život. Pachatel by měl být odsouzen k tomu, aby slunce, vítr zažil již a jenom na vězeňském dvoře. Kapky deště, aby zažil již jen tam.

Prostě do konce svého života by měl dýchat zamřížovaný vzduch.

Pil by jen zamřížovanou vodu bez možnosti nabytí svobody.

Měl by tak dostatek času ke zpytování svého svědomí, pokud se vůbec v něm tenhle vztah probudí a my bychom ho neměli litovat, neboť tím, co spáchal se k tomuto životu sám a dobrovolně odsoudil. Vzal člověku život a tento čin by měl být mimořádně potrestán.“

Pan Ivan skončil. Chvíli bylo ticho, aby pak nastala pravá židovská škola v překřikování.

Vložil: Vilém Famm