RECENZE: Michael Connelly, Na tenkém ledě. Když vraždí AI

Foto: KrajskéListy.cz

Popisek: Michael Connelly, Na tenkém ledě

Není Connelly jako Connelly. Na to se čtenář musí připravit. Aktuální román slavného amerického spisovatele totiž upozaďuje typický tah na branku, jaký najdete v knihách s Harrym Boschem, například Černý led, Poslední kojot, Temné proudy nebo Park ozvěn.

Ústředním protagonistou relativně složitého případu je advokát Mickey Haller, s nímž jsme se poprvé mohli seznámit v roce 2005 (v Česku o rok později) v dnes už legendárním románu The Lincoln Lawyer. Právě Haller a Bosch tvoří dvě hlavní linie Connellyho tvorby. Pravidelně se v jeho knihách objevují také Jack McEvoy, Rachel Wallingová nebo Roy Lindell, ti ale zůstávají spíše ve vedlejších rolích. Hnacím motorem autorových příběhů je buď policejní vyšetřování, nebo právnický souboj.

Na tenkém ledě vyšlo v originále v roce 2025 a díky nakladatelství Slovart se českého překladu čtenáři dočkali poměrně rychle.

Přiznávám ale, že jsem s touto knihou chvílemi zápasil. Jádrem příběhu je technologický spor, okořeněný velmi podrobným vhledem do amerického justičního systému, s nímž kontinentální Evropa nemá prakticky žádnou zkušenost.

„Někteří právníci jsou přesvědčení, že o vítězství a porážce v procesu rozhoduje volba porotců. To je možná pravda, ale já jsem zároveň přesvědčený, že o ní rozhoduje i volba advokáta, který jde s danou kauzou do procesu. Každopádně vím jistě jednu věc: základní a neměnné pravidlo zní, že složení poroty je nutné ušít na míru charakteru případu…“

Už z této krátké ukázky je patrné, o jakém typu románu je řeč. Mickey Haller se ujímá odvážné civilní žaloby proti technologické společnosti, jejíž chatbot měl sehrát roli ve vraždě mladé dívky. Společně s novinářem Jackem McEvoyem postupně odhaluje nebezpečné souvislosti mezi moderními technologiemi, odpovědností korporací a hranicemi práva.

Detektivka má bezmála čtyři sta stran a během dovolené se mi četla velmi dobře. Na druhou stranu jsem se obtížně vyrovnával s ústředním motivem, tedy s neviditelným protivníkem, jehož skutečný dopad možná naplno ocení až další generace.

Umělou inteligenci osobně využívám pouze ke kontrole gramatiky, takže netuším, kam až její možnosti sahají. Podle Connellyho mohou být ve Spojených státech mnohem širší, a také podstatně nebezpečnější.

Na tenkém ledě proto nevnímám ani tak jako klasickou detektivku, jakkoli bych si to přál, ale spíše jako varování před světem, který se mění rychleji než právo. Myslím, že i tradiční překladatel Jiří Kobělka musel opakovaně hledat správné jazykové řešení, což jen podtrhuje obtížnost celé látky.

Zejména ve srovnání s dnes už klasickými Connellyho romány jako jsou Ztracené světlo, Město kostí nebo Andělský let, jde o podstatně náročnější četbu.

Hodnotím 70 procenty.

Vložil: MBA Jan Holoubek