RECENZE: Japonský bestseller Divné obrázky. To nejdivnější, co jsem četl

Foto: KrajskéListy.cz

Popisek: Divné obrázky

Kdybych měl vyjmenovat několik asijských spisovatelů a spisovatelek, nejspíš bych dlouho váhal. Přesně tak dlouho, jako jsem váhal před začátkem psaní této recenze. Nakonec jsem dal dohromady jen tři jména: Yukio Mišima, Banana Yoshimoto a Haruki Murakami. Díky Odeonu přitom důvěrně znám pouze posledního jmenovaného. Do tohoto seznamu ale nově přidávám ještě pseudonym Uketsu, pod nímž vystupuje dosud neznámý autor či autorka.

Na pohlaví tvůrce ostatně vůbec nezáleží. Styl psaní je natolik osobitý, neobvyklý a svým způsobem znepokojivý, že jsem nic podobného už roky nečetl. Vzhledem k tomu, že tíhnu ke světové klasice a kriminálním románům, zakládám si především na logice a faktech. Paradoxně jsem je našel i v románu Divné obrázky (Kalibr, 2026), jen byly poskládány do mimořádně podivného vyprávění.

„A potom ten obdélník, co nakreslil. Haruoka si vybavila tu věc. Obdélníkovou šablonu s trojúhelníkovým otvorem. Kreslicí pomůcku. Júta si s ní předevčírem večer hrál, a přitom počmáral podlahu, takže se na něj Naomi rozzlobila a pořádně mu vynadala. A včera odpoledne dostal za úkol nakreslit maminku. Určitě se snažil vybavit si její úsměv, laskavý hlas, uklidňující vůni... Ale místo toho se mu v hlavě vynořil obrázek té šablony. Vzpomínka na to, jak dostal vynadáno, se do něj vryla tak silně, že se změnila v trauma.“

Asijská literatura často vyrůstá z odlišného kulturního prostředí, v němž hrají mimořádnou roli povinnost, tradice, rodina a společenská očekávání. Jediné křivé slovo může způsobit hluboké trauma, osobní selhání nebo odmítnutí může člověka poznamenat na celý život. Právě tímto prizmatem je podle mě potřeba ke knize přistupovat.

Současně nelze přehlédnout autorův mimořádný cit pro detail. Dokáže pracovat s motivy umírající matky, dětského obrázku domu ukrývajícího temné tajemství nebo narychlo načrtnuté skici, kterou oběť vraždy zanechala v posledních okamžicích života. Právě ta dovede amatérského vyšetřovatele hluboko do pomyslné králičí nory.

Klíčem ke všem záhadám nejsou jen slova, ale především samotné obrázky. Zpočátku je možná budete vnímat jen jako ilustrativní doprovod textu. Postupně se však váš pohled změní a přistihnete se, že zkoumáte každý detail a hledáte význam tam, kde jste ho před několika stránkami vůbec nečekali.

„Blogování je snadný způsob umožňující komukoliv zveřejňovat texty a fotografie. Každý píše o něčem jiném, třeba o svém každodenním životě, koníčcích, nespokojenosti s politickou situací... prostě o čemkoliv.“

Divné obrázky rozhodně nejsou tak jednoduché, jak by první pohled na jednotlivé kresby mohl naznačovat. Jde o promyšlenou, důmyslně vystavěnou knihu, která čtenáře vede do hlubin lidské psychiky. A ta bývá temnotou zahalená víc, než bychom si byli ochotni připustit.

Pochvalu si zaslouží také výtvarně výrazná obálka a překlad Anny Křivánkové.

Hodnocení: 80 %

Vložil: MBA Jan Holoubek