Vilém Famm: Žaloba dětí na své rodiče. Z bufetu u vlakového nádraží

Foto: Vytvořeno za pomoci AI Hailuo

Popisek: Stromeček

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: Povídková série Z bufetu u vlakového nádraží z pera Viléma Famma. Řeší život, přemýšlí i údělu, o osudu, o tématech věčných.

Do bufetu dnes pan Rudolf nedorazil, ale novinky dorazily k němu. U bufetu se budou stavět ruské kuželky. Pan vedoucí dostal rozdělané dílo a rozhodl se dvě kuželky nechat udělat spolu s šibenicí a bude se hrát.

Karel byl ten, co tu zprávu sděloval a jedním dechem tvrdil, že „Jde určitě o zvýšení apetitu k pití, neboť o co se bude hrát. No přece o štamprle“.

Rudolf soudil, že spíše půjde o pohodu k bufetu, kam se lidé budou rádi vracet.

„Každé soutěžení provází i určitá nevraživost,“ oponoval Karel. Rudolf si myslil své, ale další řeč už nerozvíjel a až přišel jeho čas, do bufetu se vypravil.

Tady se Zdeněk chválil co koupil synovi k narozeninám. Rudolf si uvědomil, že myslí na Vánoce. Mezitím se situace na bojišti změnila. Začala hádka mezi těmi, co schvalovali kompetenční žalobu prezidenta na vládu u Ústavního soudu za to, že nebyl zařazen do delegace na setkání NATO. Jedni se žalobou souhlasili, zatímco druzí jejich aktéry pomlouvali.

Rudolf si uvědomil, že jej ani tak nezajímá spor pana prezidenta s vládou, jako stav jeho dětí, když by ony nedostaly letos obvyklý dárek vánoční, na který se těší a který se stal takovou milou tradicí. Když tento obvyklý dárek nedostanou, nebudou oni podávat kompetentní žalobu podepřenou zvyklostí řady let? Co kdyby se ony tak zachovaly a domáhaly se daru obvyklého?

Musel by poslechnout a dary obvyklé vydat, či nikoliv?

Kde je pravda?

V obvyklosti, nebo ve svobodné vůli co svým dětem daruje?

Jej přece nemůže nikdo nutit, natož vymáhat, že musí něco udělat jenom proto, že tak doposud činil. Stávalo se tak z jeho svobodné vůle vycházející z faktu, že svobodnou vůli má. Pokud bude tak muset činit, pak je zde jasná vůle, že vůli nemá.

Jaká je vůle rozhodování?

Svobodná či vázaná obvyklostí či zvyklostí?

Kde zůstává právo rozhodovat o sobě?

Tím, že někomu něco dáte a pak i po páté, či šesté vás už odsuzuje dávat napořád?

Divná spravedlnost. Divný pořádek.

Svoboda není pokud jsme zbaveni svobodného rozhodování. Necháme-li si vzít svobodu rozhodovat, o co další přijdeme příště? Demokracie není maličkost, ale skládá se z maličkostí. Narušením byť jen jedné maličkosti lámeme celý celek, narušujeme jeho soudržnost, jeho pevnost a odolnost. Demokracie je jako stavba. Malé narušení nemusí ještě nutně vést k jejímu zničení, ale rozhodně mu neprospívá.

Pan Rudolf ze svého místa pozoroval okolí, ale byl už rozhodnutý „I věci obvyklé není nutno považovat za nutně opakovatelné a tak tentokráte děti obvyklé dárky nedostanou. A uvidí se.“

Vložil: Vilém Famm