Vilém Famm: Tentokrát a tentokráte. Z bufetu u vlakového nádraží

Foto: Vytvořeno za pomoci AI Hailuo

Popisek: Nekonečný čas

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: Povídková série Z bufetu u vlakového nádraží z pera Viléma Famma. Řeší život, přemýšlí i údělu, o osudu, o tématech věčných.

Den konečně dospěl k podvečeru. Pan Rudolf se pomalu chystal do Rudého stanu u vlakového nádraží. Lidé jej tak nazvali proto, že měl pergolu, pod kterou se sedělo, zakrytou červenou celtou, či co to bylo. Několik stolů spolu s lavičkami s opěradlem dělalo společnost návštěvníkům tohoto zařízení, kteří se povětšinou dobře znali.

Rudolf konečně vyrazil na jedno. Cestou potkal kamaráda, který evidentně odešel ze stanu dřív než obvykle. Rudolf se jen zeptal po krátkém pozdravení proč je už na cestě domů, aby se dozvěděl, že dnes je to tam opravdu na levárnu.

„Však uvidíš sám.“ Zvolal kamarád a nad tím vším mávl rukou.

Bufet vřel, kypěl nadšením z diskuze, která přecházela pomalu v křik. Rudolfovi chvíli trvalo než zjistil co je příčinou dnešního sváru.

Čas.

Co je čas?

Rudolf seděl a poslouchal. Bylo jich tu jen pět i s vedoucím bufetu, on sám byl šestý a křiku, jak v židovské škole. Pan vedoucí se evidentně bavil. Stál nad věcí jako obvykle.

Jeden tvrdil, že čas není jen věčnost. Druhý mu oponoval ne věčnost, ale lépe je říkat na věky. Třetí se hned ptal co znamená o jeden den míň než na věky a čtvrtý v tom viděl právě ten čas, protože se dal přeci změřit. Pokud je něco na věky a něco o den méně, tak ten den je přeci zcela jasně měřením času, což musí být všem jasné.

Rudolf upil piva, natáhl nohy, opřel a zamyslel se. Měl nyní čas přemýšlet o času. Jedním uchem bral co na sebe pokřikovali kamarádi a obrátil se do sebe sama.

Navěky a o jeden den míň je opravdu ukázkou času, kdy navěky je chvíle a o den méně je též chvíle. V tomhle případě jsou zde dvě chvíle, kdy to mezi nimi je čas. Měřitelný čas.

Čas plyne naplněn událostmi. Vytváří se časová osa, kdy nastupuje otázka, zda je možné cestovat v čase. Pokud ano a dostaneme se do do určitého časového období a vše, co se stane je již předurčeno, protože se to už vlastně stalo. Pokud však vycestujeme do budoucnosti nemůžeme vědět do jakého dění se dostaneme a jakým směrem se bude ono žití ubírat. Z toho plyne další důležitý fakt, když vycestujeme do budoucnosti, my bychom mohli nahlédnout zpětně na minulost a tak se vlastně dovíme, jak se bude přesně ubírat budoucnost. Celá věc by se dala jednoduše ověřit při řekněme týdenním experimentu, kdy si zjistíte, jaká byla tažena čísla ve sportce a po návratu do minulosti tato čísla ve vhodný čas vsadit. Došlo by ke změně historie, ale nedošlo by ke změně času. Čas jako takový se nemění, ale pokud budu cestovat v čase, čas se mění. Není stálý. Žijeme rok za rokem a my bychom mohli během krátkého času překonat velké časové období.

Čas není tedy stálý, ale relativní.

Pan Rudolf dopil pivo a dal si druhé. Tentokrát sáhl po jiné značce. Tenhle bufet nabízel jen lahvová piva, ale měl jich tak okolo deseti druhů. Dnes se mu mezi kamarády a známými líbilo. Téma bylo víc než zajímavé a příště na jedno zajde zas. Tentokráte to nemělo chybu.

Vložil: Vilém Famm