Himmlerní Pävcharti II. aneb TG Masakr ve Vlčím doupěti vulvo Soumrak blbů. MULTIVERCZ IV. naposled

Foto: AI / Grok

Popisek: Ilustrační obrázek

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: 10. povídkou ze série Multivercz IV. Marek Dobeš dnes končí… A uvádí ji citátem: „V návratu mně brání – a nevím, zda mě pochopíte – směřování Česka a jeho lokajská role v Evropské unii.“ Josef Mašín pro Seznam zprávy 8. 8. 2024

Vlčí doupě pulzovalo v rytmu maximuSSálně emanované vrilové magie, jakoby samotné zdi z vyztuženého betonu vydechly v agónii milionů obětí. Vzduch zhloustl, zavoněl v něm ozón, spálená lidská kůže a ještě cosi po fialkách. To Odilovi povolil svěrač. Josef Mašín, veterán, jehož duše byla ukována v neuhasitelnou touhu po hledání spravedlnosti a pravdy, se právě objevil uprostřed řídícího centra. Co objevil, doslova sem vpadl jak meteorit a zapříčinil tak Odilův meteorismus. „Honzátko byl omámen chloroformem, takže zemřel bezbolestně,“ zařval Josef Mašín ještě, než se jeho vrilovou stopu šířící rotoped dotkl podlahy. Aby vzápětí pokračoval „Tak laskaví k těm pävchartům teď nebudeme!“ Odilo Lotario Ludwig Globocnik, Jr. pochopil, že tohle bude vyblíjená velkého multirozměru.

Vzápětí šedovlasý odbojář dávkou z Thompsonu rozmetal ovládací panel, za nímž se kryl jeden z kyber-SS strážců. Umírající Míra v přemetech odlétl vzad a sprejoval při tom místnost mozkobřišním mokem, jak mu střely dům-předsíň-zahrada-dům rvaly zároveň podelbí i pajšl. Vzápětí se stalo cosi nečekaného, Josefův rotoped šel do smyku a vyřítil se dál po své ose. Odilo zahlédl pásy, které nahradily pogumované nožičky. Josef Mašín myslel na všechno! A také o všechno šlo.

Odilo se vrhl po dalším z kyber-SS strážců, tentokrát to byl Vilda. Také on začal po chvilce rozdávat střeva. To když mu Odilo zarazil do opasku Josefem hozený granát a ujistil se, že odjistil.

Na řadu přišli Jirka i Slávek. Pak už byla cesta k Himmlerovi, který si nevěřícně leštil brejličky gobelínem v rohu, víceméně volná. Stačilo jen zlikvidovat dvacet hrdlořadových SS manů. To byla pro Odila s Josefem brnkačka na střeva protivníka. Nastal pogrom i granulace soupeře v jednom, tautologie přešla v traumatologii, objevila se silná skepse na hraně sepse, jak stojí psáno třetího huminádoru „Každý podle svých schopností, každému jeho pohřeb,“ dodal Josef, když začal čistit posledního řady.

„Manspreading je nutný, máte-li tam Kalašnikov,“ zahlásil Odilo, když se s rozkročenýma nohama připravil k palbě. Od této chvíle každý, kdo se smrtící dvojici nasranomurajů rozhodl postavit, zjistil, co to je Pechvogel nebo alespoň PechFoglar. Jen Jan smrti Roztleskávač bděl od této chvíle nad exekucí.

Brzy došli řadoví vojcli, tehdy se vevalil do místnosti kybernetický kolos v opulentní, byť značně umolousané maršálské uniformě, nafouklé kybernetické tělo, chodící buřtguláš. Göring, transformovaný v groteskní stroj na konzumaci moci, jehož medaile se zaryly hluboko do syntetické kůže. Když do něj Odilo vypálil dávku vyvalila se z něj zvrácená směsice vrilových technologií a rozkládajících se vnitřností. „Tušil jsem to, plný mikaných ovčích střev,“ uchechtl se Josef, když sledoval, jak se někdejší říšský maršál hroutí k zemi jako vypuštěný balon, zatímco se sám brodil v mazlavé lázni, v níž se válela nacistická jelita.

„Musím vás vyvést z omylu, baštonáda nemá s baštou nic společného,“ ozvalo se náhle s hornorakouským akcentem. Zpoza zatažených závěsů, za masivním dubovým stolem, se vynořila postava v šedé uniformě. Adolf Hitler nebyl jen vybledlým obrázkem z dějepisu, ale zhmotnělým nebezpečím vybaveným laserovou verzí samopalu Maschinenpistole 40, ve spojenecké literatuře často, byť nesprávně, označovaný jako Schmeisser a věrnou fenou německého ovčáka Blondi po boku. Oba se tvářili prudce otráveně.

Než však stačili Kvelbstandarte Adolf Hitler zasáhnout do boje, narazil do nich Mašínův vrilový rotoped i se svým páníčkem a všichni čtyři se mrdnutím oka, tedy rozhodně dříve, než řekneš der Schuhmacher nebo alespoň Michael Schumacher, propadli do jiné dimenze. V místnosti zůstal s horou mrtvol jen náš na hlavu padlý hrdina Odilo sám.

Bezradně se rozhlédl. Bez přítele Josefa se najednou cítil ztracený. Už nebylo koho zabíjet. Náhle ho kdosi zatahal zezadu za podolek. Za ním stál Heinrich Himmler, sklíčka již opět čirá zla. Byl oblečen po domácku, jak se již patrně chystal na kutě, na nohou neměl své obvyklé kozačky s nastaveným podpatkem, ale prosté, z lidské kůže ušité bačkůrky důchodky. Se svými 174 centimetry dosahoval Odilovi sotva k výložkám. A byl si toho vědom, stoupl si proto do Göringa, čímž si nějakých pět centimetrů přidal. Bereme-li tedy v potaz oficiální míry, které nám napovídají, že tento měl v období své největší obezity, kolem roku 1943–1944, při své malé výšce, cca 173–175 cm, přibližně 130 až 140 kg, některé extrémní prameny, např. poválečné studie lékaře Johna Lattimera, zmiňují v obdobích metabolických výkyvů a závislosti na lécích dokonce i vyšší čísla, podle dochovaných mír z jeho zakázkových uniforem, například bílé letní uniformy uchované v britském Imperial War Museum, se šířka jeho kalhot v pase pohybovala kolem 52–54 palců, což odpovídá obvodu pasu zhruba 132 až 138 cm. Takže i když se Himmler pomaličku Göringovým rozšrotovaným pajšlem propadal, pořád ještě hleděl Odilovi přímo do očí a mohl se mu tak rovnat.

Toto samozřejmě neplatilo pro Pävka, který se vzápětí za Himmlerem vynořil s jeho kouřícím nočníkem v ruce. Výška se totiž nahnat různými triky dá, ale IQ neporučíš, 107 těžko nabustruješ, i když jsi ochoten se servilitou sobě vlastní čekat pod šéfovou postelí s prázdným nočníkem na první průsak třeba celou noc… 

 „Odilo, dobrá práce, meine Herr, opět jste jednou otestoval ty naše nepřipraveníé lenóry tady. Dobře jste jim nakopal ty jejich hnědky, čímž vůbec nealuduji na na barvu stejnokrojů v prvních dnech našeho nacistického hnutí, lochec, lochec, chci říci, dělám si legraci, lochec. Jen jsem neodolal slovní hříčce, kterou tady česká smějící se bestie Pávek určitě ocení. Obzvlášť když má v noční nádobě mého barbánka. Páč přece nezáleží na tom, kdo drží pistoli,“ dodal již o poznání vážněji. „Záleží na tom, kdo drží otěže.“

Přešlápl někam ke zduřelé Göringově prostatě a opět úspěšně poporostl.

„Říše muší přecejť běžet dál. Potřebujeme nového Vůdce. Někoho, kdo je tvárný, někoho, kdo je dostatečně prázdný, abychom do něj mohli telegraficky vytesat cokoli, co si aktuální situace vyžádá.“

Himmlerovy oči sklouzly k Odilovi. „Vy, Odilo. Jste vycvičený kádr. Jistě je vám jasné, že oba známe důvěrně někoho, kdo je rozeným a nepřekonatelným velmistrem s Elo ratingem 2882 v přizpůsobování se. Toho, kdo v jakémkoli multiverzu neomylně slouží každému, kdo právě vyhrává. A už několikrát jste prokázal platnost přísahy Meine Ehre heißt Treue, Mou ctí je věrnost.“

Odilo se hrdě vypjal. Jestli si na něčem kdy zakládal, pak to bylo v jeho krátkém nacisticky výkonném životě toto.

„Nyní nastal váš čas. Musíte přísahat. Přísahejte, že budete nového Zástupce vůdce neboli Stellvertreter des Führers, což je jediný skutečně existující úřad určený pro přímé zastupování našeho vzácného říšského kancléře, Adolfa Hitlera, v rámci nacistické strany v době jeho nepřítomnosti, za kterou pád do neznámé části multiverza považovat zajisté můžeme, kterýžto titul držel Rudolf Hess až do svého letu do Skotska v roce 1941, ve všem nezvratně poslouchat.

Odilo pocítil v předtuše neodvratného lehké chvění ve svých wolframových kolenních protézách.

„A Reichsführerere-SS, ten koho bych měl bezvýhradně ve všem poslouchat, ten kdo se stane Nachfolger des Führers, kdo to prosím pěkně bude?

Himmler se rozzářil. „Už je, zatímco jste se prali jsem ho jmenoval, říšská (i řídká, lochec, lochec) stolice je jeho čestnou stolicí, je to člověk, co udělá vše, co mi na ústním (i tom druhém otvoru, lochec, a taky trochu sranda, lochec) uvidí. Je to zde přítomný…

Päwek na ta slova vystoupil z Himmlerova stínu.

„Mezi idolem a idiotem tenká linie. Pavel Pávek/Päwek Petr.“

Päwek natáhl ruku s nočníkem k Odilovi.

„Kterýžto místoHitlerdržící si, Odilo, vaši věrnost právě vyzkouší.“

Päwek nasunul Odilovi nočník pod nos, aby nemohlo být o jeho obsahu vizuálně ani olfaktoricky pochyb.

„Sežer to,“ poprvé promluvil Päwek.

A Odilo žral.

A s ním to bude žrát i český národ, dokud bude bezpáteřním sluhou všech pánů, der ReiCZstatthalterem, PP.

Poděkování patří Josefu Mašínovi, že nám svými skutky připomněl, kdo jsou Češi, když jde o ohrožení duše národa

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-historie-josef-masin-rozhovor-257207

(Ne)poděkování Vlastislavu Tomanovi, že ve Strážcích prorežimně okopčil Jestřábovy Rychlé šípy

Snad nám nic nezabrání, aby se jednou Josef Mašín vrátil v páté sérii MULTIVERCZ.

Vložil: Marek Dobeš