RECENZE: Raný Pratchettův román není (ale i je) ze Zeměplochy. For fans only

Foto: Se svolením nakladatelství Argo (stejně jako obálka knížky v textu)

Popisek: Strata

Tahle recenze se mi asi nebude psát snadno. Strata (neboli Vrstvy) jsou teprve třetím románem Terryho Pratchetta. Originál je z roku 1981 (první Zeměplocha, Barva kouzel, je o dva roky mladší), překlad Jana Kantůrka vyšel v roce 1997. A od té doby ne. Je to zvláštní? Na první pohled možná ano, ale... zkrátka a dobře, od Strat radši nic nečekejte. Pak totiž nebudete zklamaní.

Ano, je to tak. Strata nejsou zrovna dvakrát dobrou knihou. Což ale možná vzhledem k minulosti jejího vydávání u nás příliš nepřekvapí. První, téměř třicetileté vydání bylo paperbackové a s obálkou od Jacka Kirbyho (a hádám, že i v klasickém zěměplošském formátu). Nové vydání nic z toho nemá – je totiž lepší. Je totiž součástí argovské edice Fantastika – a tudíž vázané, ve formátu rozhodně ne kapesním, s revidovaným Kantůrkovým překladem a vypravené obálkou a osmi skvělými vnitřními ilustracemi matadora této edice Miuláše Podprockého. A přestože jsem se opravdu hodně snažil, nic hezčího jsem na této knize nenašel.

Strata jsou nepochybně extrémně zajímavým titulem z hlediska historického – Sir Terry se zde úplně poprvé zabývá existencí ploché Země, dokonce okrajově zmiňuje i její možnou přítomnost na zádech čtyř slonů, kteří stojí na velké želvě. Zajímavé je také to, že v tomto případě ještě nejde o fantasy, ale o regulérní sci-fi, ve které ovšem fantasy prvků je ve výsledku víc než dost.

V knize sleduje posádku vesmírné lodi, která se z naší Země vydává prozkoumat právě onu tajemnou plochou Zemi. A přitom odhaluje její původ, v tomto případě technologický, a seznamuje se s tamním životem. Je zajímavé sledovat, kolik svých nápadů autor postupem let výrazněji (a významněji) rozvinul právě v zeměplošské sérii. Je tu třeba stvoření, které MLUVÍ VELKÝMI PÍSMENY. Jde ale o někoho úplně jiného, než koho po přečtení předešlé věty možná čekáte. Jsou tu i draci. A jsou tu i další desítky nápadů, kvůli kterým by jiní autoři potřebovali celou sérii, Pratchettovi na ně ale stačí jedna útlá knížečka. Ano, ano, nápady měl už tenkrát pěkné – ale ještě je neuměl podat. Strata nejsou vůbec vtipným románem a neobsahují ani velké myšlenky obsažené v jiných velkých myšlenkách. Je tu jen vcelku přímočarý příběh. Pravda, párkrát sice překvapí, ale v žádném případě neohromí. Tempo má sice sympatické a postavy dobře napsané, ale já si neoblíbil ani jednu jedinou. A je tu přesně nula poznámek pod čarou! Jak smutné. A překvapilo mě i to, jak špatně se mi Strata četla. Naštěstí však je román rozsahu nedlouhého, takže dostat se na konec příliš času nezabere.

Navzdory těmto skutečnostem je zcela nepochybné, že si Strata přes to všechno místo v knihovničce každého Pratchettova fanouška snadno najdou – ostatně už jen z úcty k němu.

Koneckonců, i tato kniha je vlastně zeměplošskou knihou, i když jí rozhodně není. Není to ani zdaleka ta Zeměplocha tak, jak ji známe (úplně stejně, jako Pratchett ještě není tím Pratchettem), ale v mnohém se jí podobá. Vždyť i tato plochá země má mytologii, historii a vývoj, které až příliš nápadně připomínají ty naše. A zrovna s tímhle sir Terry už tenkrát pracoval docela dobře. Právě kvůli tomu, že Strata jsou a zároveň nejsou zeměplošským románem. dostala u Arga přednost před o pět let starší Temnou stranou Slunce, která není zeměplošská ani trochu a na kterou se taky můžeme těšit ještě letos.

Strata jsou sice nepříliš zajímavým a snadno zapomenutelným románem, nicméně Pratchett je v nich již zcela zřejmý, leč svého jedinečného génia v nich teprve objevoval. Koneckonců, každý nějak začínal, že? A svým idolům jsme schopni leccos odpustit. V případě této knihy to sice vyžaduje přimhouřit obě oči, ale mhouření oči není přece nic složitého. Takže: doporučuji knihu k přečteni? Jste-li již protřelými fanoušky Pratchettovy tvorby, pak je samozřejmě odpověď zcela určitě ANO. Pokud jste se s jeho tvorbou ještě nesetkali, začněte s doslova čímkoliv jiným.

Vida, nakonec se mi to psalo docela dobře.

Děkuji nakladatelství Argo za recenzní výtisk.

Dávám 60 %, ale jsem příliš hodný.

Vložil: Tomáš Mysliveček