RECENZE: Bernard Minier, Oko. Fanoušci nejtvrdších hororů zajásají

Foto: KrajskéListy.cz

Popisek: Román Oko

Spisovatel Bernard Minier vyrůstal na jihozápadě Francie a dětství prožil v Pyrenejích. Právě touto větou bývá často uváděn jeho životopis od chvíle, kdy nakladatelství XYZ začalo českým čtenářům představovat jeho tvorbu. Od mého prvního setkání s Minierovými knihami už uplynulo mnoho let. Protože však člověk zapomíná, rozhodl jsem se k jeho dílu vrátit právě v době, kdy nakladatel přináší reedice s velmi povedenou grafickou úpravou.

Autor se proslavil především sérií s vyšetřovatelem Martin Servaz. Jeho knihy, jako jsou Mráz, Kruh, Tma, Noc, Sestry nebo Údolí, jsou dnes mezi fanoušky thrillerů dobře známé.

Oko je osmým dílem série. Tentokrát se však o úhlavním nepříteli Servaze, sériovém vrahovi Julianu Hirtmannovi, dozvíme jen minimum. V podstatě několik vět v samotném závěru, který zároveň vytváří most k devátému pokračování, románu Hra.

K Oku ale přistoupím trochu jinak, od konce. Pátek třináctého, Evil Dead, Posedlost, Věc, Poltergeist, Mrtvá zóna, Videodrom, Noční můra v Elm Street, Moucha, Temné síly, Na prahu temnot, Hellraiser, Chucky, Jakubův žebřík či Candyman. To je jen část titulů, které autor zmiňuje jako filmy, jež po dlouhé měsíce sledoval vždy po setmění. Vybral jsem pouze ty, které by podle mého názoru měl fanoušek žánru znát. Horory ze 40. a 50. let už budou běžnému divákovi přece jen vzdálenější.

Anotace knihy je jednoduchá. Na samotě v horách žije slavný režisér hororových filmů Morbus Delacroix. Přestože propadl šílenství a misantropii, jeho jméno fanoušky děsivých snímků nepřestává fascinovat. Poté dojde k sérii brutálních vražd, které jako by vystoupily přímo z jeho filmů. Vyšetřování zavede Martina Servaze až do ponurých kulis továrny na horory.

Děj je lineární a odehrává se během sedmi červnových dnů. Nejprve dojde k úmrtí v psychiatrické léčebně, později přibývají další oběti. Zpočátku čtenář netuší, co jednotlivé události spojuje. Klíčem se postupně stává právě filmová tvorba.

Na knize mě zaujaly především dvě věci. Ačkoli Minier vykresluje prostředí filmové produkce do nejmenších detailů, stále udržuje citlivou rovnováhu mezi realitou a fikcí. Právě zde vidím rozdíl oproti tvorbě Stephena Kinga. Ten často sáhne po nadpřirozených silách, které v mých očích oslabují jinak výborně vystavěný příběh. Minier naopak pracuje s kombinací fikce, strachu a duševních poruch. Neprozradím nic zásadního, když naznačím, že právě poslední z těchto oblastí hraje v románu klíčovou roli.

Druhým významným prvkem je autorova schopnost převést obraz do slov. Mám na mysli především pasáže popisující film, jehož vznik je obestřen tajemstvím, smrtí a znepokojivou aurou. Minier dokáže vytvořit atmosféru, která připomíná sledování skutečného hororového snímku.

Jak už jsem uvedl, obavy z neuspokojivého vysvětlení nejsou na místě. V závěru do sebe všechny dílky zapadnou a vytvoří logický řetězec událostí. Čtenář tak dostane odpovědi na většinu otázek, které si během četby kladl.

Oko je vynikající thriller bez výraznějších slabých míst. Hodnotím jej 80 procenty. Za pozornost stojí také závěrečné slovo překladatele Jiřího Žáka, který s nadhledem popisuje svůj boj s převodem některých názvů hororových filmů do češtiny. Právě jeho dodatek představuje příjemnou tečku za jedním z nejzajímavějších thrillerů roku.

Vložil: MBA Jan Holoubek