RECENZE: Rob Grant, Neschopnost. Vtipný román z nevtipné budoucnosti. Která možná už přišla

Foto: Se svolením Argo

Popisek: Rob Grant: Neschopnost

Rob Grant je jedním z tvůrců seriálu Červený trpaslík. Společně s Dougem Naylorem napsal prvních šest sérií tohoto nejgeniálnějšího a nejvtipnějšího seriálu v celé galaxii a také první dvě ze čtyř trpaslíkovských knih, které sice z děje seriálu vycházejí, ale jinak jsou v mnohém jiné. Rob Grant pak už sólo napsal posledního knižního Trpaslíka.

Rob Grant loni s velkým úspěchem navštívil Comic-Con Prague a letos se na pulty chystá Titan, nová trpaslíkovská kniha. Jeho vydání se ale už nedočká, Rob Grant totiž letos v únoru bohužel zemřel. Ještě předtím nakladatelství Argo ohlásilo reedici jeho románu Neschopnost. A právě ten nádherně dokazuje Grantovu autorskou genialitu.

Originál Neschopnosti poprvé vyšel v roce 2003 (překlad Davida Petrů pak o dva roky později). Tehdy možná šlo o prvotřídní satiru, ale dění v současném světě (a fungování Evropské Unie, ale zdaleka nejen té) potvrzuje, jak moc trefná byla. Grant popisuje svět, kterému vládne byrokracie, které zase pro změnu vládnou naprosto neschopní lidé. Ti jsou úplně všude.

V nepříliš vzdálené budoucnosti totiž vůbec nevadí, když má někdo neschipnost (to není překlep), ve Spojených státech evropských totiž nikdo nesmí být omezen v právu zastávat jakékoliv pracovní místo. A podle toho to vypadá. Tato kniha nicméně nespadá do žánru sci-fi a nespadá ani do žánru detektivky, přestože by se to tak zpočátku mohlo takto jevit – hlavní hrdina v ní totiž vyšetřuje podivnou vraždu ve 33. patře sedmnáctipatrové budovy. Ne, je to primárně a jednoznačně kniha humoristická. Typicky britsky humoristická, a proto mnohdy i nádherně absurdní.

Přestože Grantův popis Evropy budoucnosti a jejího fungování je místy velmi, velmi orwellovský. Nemůžu se zbavit dojmu, že kdyby 1984 byl vtipný román, vypadal by dost možná nějak takhle. Mně osobně při čtení na mysli párkrát vytanul i Blade Runner, a tedy Philip K. Dick, žádné děsivě mrazivé momenty z ranku těchto dvou autorů tu ale opravdu nečekají. Naopak, v Neschopnosti se zkrátka od začátku do konce budete nádherně bavit (pokud vám tedy samozřejmě sedne tento typ humoru).

Kniha je z velké části jen sled naprosto neuvěřitelných (i když...), ale třeskutě vtipných situací. Na hlavního hrdinu tu čekají takové komplikované situace jako kupování letenky, půjčování auta ve Vídni nebo přepojování hovorů v římském hotelu. V tom samém, ve kterém řeší také to, proč mu na pokoji chybí postel. Třísetstránkový román je jedním velkým výletem po Evropě, během kterého se hrdinovi do cesty připlete spousta idiotů na důležitých postech (třeba pracovník letištní přepážky) a podivínů (soudní lékař, který ve svém volnu sešívá dohromady různé části mrtvol), ale zároveň na něm celou dobu leží stín nebezpečí. Má totiž nepřítele, kterého musí polapit.

Jenomže nepřítel je velmi chytrý.

Ano, v tom obrovském sledu mnohdy až mrazivě reálných situací vede Rob Grant nenápadně k závěru velmi dobře promyšlený příběh, během kterého jde humor přece jen občas stranou. V těchto momentech sice kniha maličko ztrácí na tempu a vyprávění lehce kolísá, ale to je vyloženě pár stránek. Příběh jako celek je totiž – jak by řekl Holly, palubní počítač s IQ 6000 – téměř bezchybnatý.

Jak už jsem zmínil, o detektivce ani sci-fi tu vlastně pořádně mluvit nelze, ale jaké bylo mé překvapení, když se ve velkém finále proměnil v naprosto poctivou bondovku! Je to tak, čtenář nebude ochuzen ani o pořádnou akci a šílené megalomanské plány. Ale to už možná prozrazuji až příliš.

Rob Grant mi zkrátka ve své Neschopnosti velmi imponuje (Trpaslík v knižní podobě mi paradoxně nikdy zas tak moc nesedl, ale tohle je úplně jiné kafe!) a servíruje v ní nemalou dávku poctivého britského humoru, který mnohokrát velmi připomene i mistra žánru P. G. Wodehouse. Neschopnost je zatraceně vtipný román z nevtipné budoucnosti, která dost možná už přišla. A právě kvůli tomu navíc vede i k zamyšlení o současné společnosti. Když to uděláte, tak vlastně vtipný v tu ránu být přestane. A tohle dovede málokterý autor a málokterá kniha. A to jsem si myslel, kdovíjak z toho nebudu zklamaný – o to nadšenější jsem ale nakonec byl.

Velké díky Argu za recenzní výtisk!

Dávám 80 %.

Vložil: Tomáš Mysliveček