Pávek a Duch AntiChärty. 7. povídka ze série MULTIVERCZ IV.
09.06.2026
Foto: AI / Grok
Popisek: Ilustrační obrázek
ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: „V místnosti to vonělo ozónem číslo 5 a spálenými pojistkami. Ale Odilo s Mašínem byli z podstaty nezmaři. „Zpátky do sedel, Josefe! Peleton nečeká!“ Zařval koncesovaný exnacista a opřel se do pedálů vrilového stroje poháněn zbytky Triumph des Willens jako kdyby ho svými kamerami motivovala sama Leni Riefenstahlová,” začíná dnes Marek Dobeš. A pokračuje…
A skutečně, s domestikem nebo bez, závod míru to byl úctyhodný. Oběma hrdinům protipäávkovského odboje se podařilo aktivizovat antikomunisty z celých Spojených států. Ať už to byli Češi, kteří do země svobody prchli za první, druhé či studené, prostě jakékoli války hrozící pokosit nepřizpůsobivé české vlastenecké hlavy. Ti všichni byli rekrutováni a šlapali jako o život. Takto vygenerované vrilové pole se vzedmulo jako ještě nikdy. Bylo toho zapotřebí. V souvisu s Mašínovým nápadem se totiž cílem stalo propojit multivesmíry jediným mocným multivrznutím. Dostat obě alternativní osobnosti Pavla Petra do jedné reality a postavit je proti sobě. Pávka s jeho odporným životopisem komunistického rozvědčíka proti Pävkovi, který zrazoval okupovanou vlast úplně stejně, ale v barvách Abwehru.
Proč by měl prezidentčíkovi promlouvat do svědomí slaboch Palach, když si může ten chlap jít po krku sám sobě. Proč by neměl duch charty splynout s duchem anticharty? Když se dokázali spojit Mašín s Odilem, musí být síly nebe i pekla nápomocny.
Realita se náhle rozestoupila jako stará tapeta. Uprostřed pokoje nestál náhle jen jeden přízrak, ale trhlina v samotném MULTIVERCZU. A tou sem vstoupil Ctirad Mašín, dávno zesnulý hrdina se vrátil, a nebyl sám. Vlekl sebou postavu v šedé uniformě s runami na límci, která vypadala děsivě povědomě. „Máš li dlouhý vlas, nechoď mezi nás.“ To přeci platí v jakémkoli totalitním režimu jako poznávací znamení odporu. A tenhle chlápek měl sestřih na ježečka. Nejen Pávek, ale i Päwek se uměl s instinktem náměsíčného chameleona přizpůsobit požadavkům ducha doby.
Více o této jeho superschopnosti například v dílu Archeoastronaut Päwek.
„Tady ho máte!“ vyplivl Ctirad do místnosti Päwka, verzi prezidentčíka z alternativní reality české historie, kde se třetí říše nikdy nezhroutila.
„Chtěl jsem ho zastřelit, ale pak mi došlo, že tohle by pro něj možná mohl být větší trest. Potkat sám sebe a čelit svým vlastním kecům.“ Hmátl do meziprostoru a do místnosti, doprovázen diskrétní vůní drahého parfému, se teleportoval i Pávek. „Když zjistí, že byl vždy ochoten kolaborovat s mocí, ať už byla jakákoli, snad se chytí za nos.“
Josefovi se zakalil zrak.
„Brácha, já věděl, že nás v tom nenecháš.“
„A když se nechytí za ten svůj, tak snad chytí za nos toho druhého.“ Ctirad Mašín ukázal na dvojjediného PávkaPäwka, kteří se obcházeli jak císařův pekař a pekařův císař v zrcadlovém bludišti.
„Geniální strategie, pane Mašíne, legendy o vás nelhaly.“
„A protože nevěřím, že to s tím krysím jménem pohne, radši se zas duchovně zdejchnu, než zdechnu zhnusením.“ Vrilová vlnka čeřící realitu a propojující oba mnohovesmíry odezněla a Ctirad Mašín byl pryč.
Ve snovém kolbišti Červeného pokoje s červenými závěsy a klikatou černo-bílou podlahou mávl Tančící trpaslík rukou a souboj mohl oficiálně začít.
Nastalo ticho, které by se dalo krájet bajonetem. Oba muži – generál v demokratickém svetru naHavla Petr Pávek Pavel a Standartenführer v precizně vyžehleném vlněném saku naHáchu Pavel Päwek Petr – na sebe chvíli hleděli. Měli stejné rysy, stejný pěstěný vous a stejně nečitelný pohled rozvědčíka.
„Kurz v Moskvě?“ zeptal se náš Pávek a pokynul k medailím toho druhého. „Ordensburg Sonthofen,“ odpověděl Päwek stroze. „Hezké, blýskavé, jaké jsou výsluhy, v říšských markách?“ Pávek vypadal, jako že trochu závidí. „Ale vsadím se, že principy přežití jsou stejné - krytí, infiltrace, loajalita k aktuálnímu držiteli razítka,“ dodal zasvěceně exsocialistický prezidentčík.
Josef Mašín sledoval tuto scénu s odjištěným samopalem opřeným o řídítka svého rotopedu, ale ruka se mu třásla vzteky a kolena únavou. Přišlo mu to nějaké dlouhé. Čekal souboj a oni okolo sebe našlapují jak dva baleťáci v sauně. „Vy se nepopřete? Vy se nezačnete prát o to, čí ideologie je ta jediná správná?“
Náš Pávek se jen mírně pousmál, tím svým státnickým, reprezentativním způsobem. „Josefe, vy jste vždycky byl idealista. Ale svět takhle nefunguje. Podívejte se na nás. Jsme sošní, jsme prázdní, jsme naleštění, my jsme ze stejného kamene, a zastupujeme stejné pány v kvádru. Je úplně jedno, jestli nad Hradem vlaje vlajka s hvězdami, srpem, nebo Thorovým kladivem.“
„Přesně tak,“ doplnil ho protipól präsidentčík Päwek a upravil si elegantní rukavičku z jemně vydělané kůže Karla Hašlera. „Češi přeci nikdy nic neovlivňovali. Jsme jen servisní organizace pro aktuálního vítěze. Jednou jsou to Rusové, pak Američané s EU, v jiné linii MULTIVERCZ to zase bude někdo jiný. Důležité je, kdo sedí na vrcholu pyramidy a pije to nejlepší kafe.“
„A chroupe ty nejlepší hašlerky,“ dodal jeho protějšek.
Vyprskli smíchem prakticky naráz. Oba PäwekPávkové si podali ruce. Byla to dokonalá shoda. Symbióza dvou rozvědčíků, kteří pochopili, že „sloužit vlasti“ v jejich podání znamená sloužit především sobě a také komukoli, kdo zrovna drží bič, hlavně když oni u toho mohou oni vypadat dobře na fotkách.
„Takže..., nebudete jeden druhého nutit k abdikaci?“ pípl Odilo z rotopedu.
„A proč bychom měli?“ odpověděli obě P svorně. „Co je víc, než moc mocných? Navíc národ nás miluje. Ani si neumíte představit počet věřících ve sv. rozvědčíka. Vypadáme totiž ve svetru – i v uniformě – fakt dobře. Dokonce tak dobře, že není komu předat žezlo. A víc se od místodržících požadovat snad ani nedá.
Josef jen zařval bezmocí, namířil na obě duchem dvojjediné bytosti samopal a… Protože při tom přestal šlapat, nebylo už na koho vypálit, oba P se rozplynuli v mraku antihmoty, aby se jediným multivrzem vrátili zpět do svých vesmírů a v místnosti zanechali jen hořkou pachuť kapitulace, toho cyankáli svobodné vůle, která tráví český národ s kratičkými přestávkami už stovky let.
Červený pokoj a Tančící trpaslík - použito ze seriálu Davida Lynche a Marka Frosta Městečko Twin Peaks
Příště: Ptädepe
Vložil: Marek Dobeš