Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Večer, Ellen Jilemnická. Sobotní chvilka poezie

06.06.2026
Večer, Ellen Jilemnická. Sobotní chvilka poezie

Foto: Markéta Vančová

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Gemini

Ellen Jilemnická (*1946, Hradec Králové) je česká sochařka, kreslířka a básnířka, profesorka sochařství na Fakultě architektury ČVUT v Praze.

Dětství prožila v Hořicích, kde také studovala na sochařské škole, později pokračovala na Akademii výtvarných umění v Praze. Věnuje se především monumentální kamenné plastice i komorním sochám, kresbě a poezii. Působila také jako pedagožka na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích.

 

Večer

Zhasla světla v mdlých ovocných sadech,
deštníky nastavují své hroby okamžikům,
nečistoty samy se sypou na svá určená místa,
vařiče vaří chvílemi nápoje stesku a nesmyslnosti —
A kdybych řekla, že probudím ony chvíle v život,
byla bych jako hlasy, které nevznešeně vřou,
které vřou jako melodie večerních ustupujících polí —
A šlapeme do prošlapaných schodů a je to jako úsměv,
čtyřhranné místnosti jsou symbolem domovů —
Jednou jsem vrazila do svítilny
a ona začala osvětlovat stupně barev,
myslela jsem, že nedostuduju pro změnu světa —
byla to nálada zabírající sen —
uschlé květiny zde zpívají jako volající děti,
házím neomezené chvíle jako odpadky slz,
docházím stále blíže, schody jsou vždy křivkou —
a večery bývají ohraničeny nocí,
loutky hrají tóny začátkům světa —
Ať se všechno podobá všemu,
lidé bloudí rozhoupaným přesoleným světem,
ustupují okamžiky se svými nápoji,
ustupuje večer, melodie myšlenky,
noc podobná noci, podobná ničemu a všemu,
noc vznešená jest zde —
znovu se probouzet a bloudit pro večery života - - -

 

Divoké víno, 7 / 1969

 

Vložil: Marie Křížová