Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Tvar, Zdeněk Rytíř. Čtvrteční chvilka poezie

04.06.2026
Tvar, Zdeněk Rytíř. Čtvrteční chvilka poezie

Foto: Markéta Vančová

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Gemini

Zdeněk Rytíř (1944, Tábor – 2013, Praha) byl textař, hudebník a skladatel, výrazná osobnost české country a populární hudby.

Studoval na Karlově univerzitě, studium ale nedokončil. Už během mládí se věnoval hudbě a psaní textů, profesionálně začal jako člen skupiny Mefisto. Proslul jako autor textů pro řadu předních českých interpretů, mimo jiné Pavla Bobka, Karla Gotta, Helenu Vondráčkovou či Václava Neckáře, a také českých verzí písní Boba Dylana. Výrazně se podílel na tvorbě pro Michala Tučného a skupinu Tučňáci, pro kterou psal texty i hudbu. Byl také multiinstrumentalistou a spolupracoval s mnoha hudebními projekty napříč žánry. Zemřel v roce 2013 na srdeční infarkt.

 

Tvar

Mé prsty nedočkavě prohmatávají
klávesnici dotyků
Melodie skřípe mezi zuby
vteřinový prach

Jelínci šílí v šlépějích novoluní
hlaveň noci je nabita naostro
Všechny ukazováčky jsou v tuto chvíli na spoušti
a všechna srdce čekají výstřel

A v blízké hospůdce převozník
a majitel půjčovny lodiček
Orfeus František ruce v klíně
drží půllitr jen v zubech

Kdo nás to tedy převede zpátky?

Na chodbě domu v ulici nesnů
na dvě sepnuté dlaně
od automatického vypínače světla
visí pavoučí krucifix

Vosk ze svíček kape
do kočárku mého dítěte
o jehož narození ještě nikdo neví
někdo řve Hoří

 

Divoké víno, 9 / 1965

 

Vložil: Marie Křížová