Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Sonet o velkém třesku na konci cesty, Miloň Čepelka. Sobotní chvilka poezie

30.05.2026
Sonet o velkém třesku na konci cesty, Miloň Čepelka. Sobotní chvilka poezie

Foto: Markéta Vančová

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Gemini

Miloň Čepelka (*1936, Pohoří u Opočna) je básník, prozaik, textař, herec a moderátor, známý také jako spoluzakladatel Divadla Járy Cimrmana.

Vystudoval český jazyk a literaturu v Praze, krátce působil jako učitel a poté dlouhodobě pracoval v Československém rozhlasu. V roce 1967 stál u zrodu Divadla Járy Cimrmana, s nímž je spjat po celý život. Je autorem řady básnických sbírek, próz, písňových textů i rozhlasových a televizních pořadů. Vedle literární a divadelní činnosti působí také jako moderátor. V roce 2023 obdržel Medaili Za zásluhy I. stupně v oblasti kultury a umění.

 

Sonet o velkém třesku na konci cesty

Jen jako bod, z něhož snad vesmír vznikl,
a tváří vtvář všem dalším záhadám
snad ještě menší vždy si připadám,
když uslyším, jak tiká perpendykl.

Navzdory svůdným pozlátkům a lesku,
přes žár a něhu, cos mi rozdala,
s posvátnou hrůzou tuším odmala:
i ve mně dojde k velikému třesku.

Pak z pouhé scvrklé singularity
rozepnu se k všeobsáhlému jasu
a pochopím ty nejtajnější divy.

Rouhám se, čtu-li Bohu levity,
pátraje po smyslu promarněného času,
proč, proč, ach proč jen nemohu to živý?

 

Divoké víno 23/2006 

 

Vložil: Marie Křížová