Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Óda na kohouta, Jiří Žáček. Páteční chvilka poezie

15.05.2026
Óda na kohouta, Jiří Žáček. Páteční chvilka poezie

Foto: Markéta Vančová

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney

Jiří Žáček (*1945, Chomutov) je básník, spisovatel, překladatel, autor učebnic a aforismů žijící v Praze.

Narodil se v Chomutově, dětství prožil v Kadani-Prunéřově a ve Strakonicích. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební ve Volyni a následně stavební fakultu ČVUT v Praze. Po krátké praxi ve vodohospodářství se začal věnovat literatuře. Působil jako redaktor v nakladatelství Československý spisovatel, později i v dalších médiích, od počátku 90. let pracuje jako spisovatel na volné noze. Za své dílo získal řadu ocenění, mimo jiné Cenu Jána Smreka (2011) a Medaili Za zásluhy (2015). V roce 1987 byl jmenován zasloužilým umělcem.

 

ÓDA NA KOHOUTA

Zakokrhej zplna hrdla, kohoutku,
ranní hymnu pozemského míru!
Jen se nenech zahnat nikam do koutku,
fanfarone z rodu mušketýrů.

Dokud ještě kokrhají kohouti,
život nám jde přenáramně k duhu;
na světě je veselo jak na pouti,
fanfarone z rodu dobrodruhů.

Zpívej ráno, v poledne i k večeru,
třeba fanfáru a třeba operu;
ještě tu je místo pro básníky.

Až dozpíváš, zatleská ti celý dvůr,
pro mě vždycky budeš první trubadúr –
fanfarone kokrháči, díky!

 

Vy mně taky!, 1999, Šulc a spol.

 

Vložil: Marie Křížová