Mečiar, Černák, špína, smrt. Karika servíruje velkolepé finále eposu
11.05.2026
Foto: KrajskéListy.cz
Popisek: Černá hra, Černý rok a Černý kruh od Jozef Karika
RECENZE: Trilogie Černá hra, Černý rok a Černý kruh od Jozef Karika nemá v České republice ani na Slovensku obdoby. Aby se autor vedle dalších prací, jako jsou Smršť, Propast, Hlad nebo Trhlina, věnoval tak pevně sevřenému celku a dokázal obstát ve všech třech dílech, je úctyhodný výkon.
Někdo může namítnout, že Karika „jen“ mapuje slovenské reálie let 1995 až 2008, tedy období, které rámuje začátek i konec celé série. Jenže zkuste si představit přibližně patnáct stran textu, v nichž tempo téměř neochabne.
Na závěrečnou část jsem se těšil už jen kvůli hodinám, které jsem sám věnoval studiu vazeb slovenského kriminálního prostředí, jmen jako Mikuláš Černák, Peter Steinhübel, Miroslav Sýkora, Juraj Ondrejčák, Ján Takáč, Róbert Lališ, Tibor Pápay, Ľudovít Sátor, Róbert Holub, Zsolt Nagy nebo František Dora, na politiku.
Karika ovšem nikdy nejde cestou prvoplánového opisování reality. Spíše naznačuje. Když chce připomenout Černáka a jeho okolí, tedy například Jána Kána nebo Miloše Kaštana, mluví o „bossovi z Bystrice a dosud nepostižených spolupracovnících“. Podobně zachází i s postavou inspirovanou Vladimírem Mečiarem. A právě tento přístup sérii prospívá. Nepůsobí jako dokument, ale jako temná, mrazivě uvěřitelná freska.
|
UKÁZKA:
„Viděl jsem, že je to všude stejné, pokaždé se opakovaly ty samé vzorce. Slovensko ze severu na jih a od západu k východu rozežírala korupce, místní mafie, které ale vytvářely mnohem větší, celostátní systém. V každém městě panoval lokální boss provázaný s regionálními politiky, policií, finančním úřadem a samosprávou. Odtud vedly nitky na krajskou úroveň a odtud do hlavního města, do parlamentu, na ministerstva a na samotný úřad vlády. Ani u premiéra to ale nekončilo, i on, společně s ministry a předsedy politických stran, byl loutkou na šňůrce oligarchů a finančních skupin. Tedy zbohatlíků na Kardišově privatizaci z devadesátých let, často důstojníků bývalé Státní bezpečnosti navázaných na struktury KGB, nebo jejich potomky.“
|
Pokud bych měl trilogii představit někomu, kdo o ní nikdy neslyšel, začal bych u Petra Štarcha. Karika vytvořil lokálního bosse, jehož rukama procházejí ženy, peníze i lidské osudy. Některé se týkají přímo jeho nejbližších, Michala Mráze, Luboše Ostrého či Milana Ostrého, jiné symbolicky dopadají na celý Ružomberok a jeho okolí. Právě s tímto městem, kde se Karika narodil, se setkáváme i v dalších jeho knihách.
Tragický konec
Štarch po revoluci sílí a představuje přesně ten typ muže s ostrými lokty, který se zastaví jen málokdy. Pomáhá mu k tomu vládnoucí garnitura, Slovenská informačná služba SIS, převlékači kabátů i lidé typu úředníka Alexandra Vokoše. Současně Karika přesně zachycuje nacionalismus devadesátých let, ať už skrze odkazy na Andreje Hlinku, nebo okrajově i na Mila Urbana.
Abych z toho nedělal zbytečně složitý tyátr: funguje tu prakticky všechno. Karikovy narážky na vlastní ranou tvorbu, motiv úspěchu i pozdější vystřízlivění z neustále se opakujícího společenského marasmu.
Nad tím vším ale stojí autorova schopnost spojit brutální podmínky podnikání, nelítostný přístup k „viníkům“, vraždy i mimořádný cit pro příběh.
Černý kruh nabízí pohled na Štarchovo hluboké propojení s městem, samosprávou i jednotlivými figurami, které kolem něj krouží. Je to nekompromisní, často odporný obraz lidí a jejich charakterů. Čím víc jsem četl, tím beznadějněji celý svět působil. A přesto jsem ještě čtyřicet stran před koncem netušil, zda přijde happy end, nebo naprostá katastrofa.
A vlastně platí obojí. Záleží jen na úhlu pohledu.
Trilogie je fantastická. Kdo ji ještě nečetl, tomu upřímně závidím. Velkou pochvalu zaslouží také bezvadný překlad Jiřího Popioleka a nakladatelství Argo.
Vložil: MBA Jan Holoubek