Armageddon Päwek. 5. povídka ze série MULTIVERCZ IV.

Foto: Gemini AI

Popisek: Ilustrační obrázek

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: Dnes se díky Marku Dobešovi dozvíme, jak Pávek na Hradě zamával s duchem Ctirada Mašína.

„All I need is a holocaust to make my day complete.“
Alice Cooper, Generation Landslide

„Podle Vás - není nutné obeznámit se se základními fakty a historií národa.“
Ctirad Mašín, Ohio, dne 25. srpna 1996

V pořadí druhá akce SSS - Seance Santa Barbara byla uprostřed svého VrilVyvrcholení. „Cáry vlajky hvězdnatý po kopcích vítr vál“, když se vracel duch toho, kdo pro svobodu obětoval všechno. Ctirad Mašín, legendární syn legendárního hrdiny. Od dob Jana Žižky nebylo silnějšího českého ducha vzdoru. A tento muž v pravém slova smyslu se nyní vracel ze záhrobí. Odilo s Josefem šlapali jak zběsilí, dynamo tence kvílelo, pot i vril se lil.

„Duchu Ctirada Mašína, voláme tě! Přijď mezi nás a ukaž nám cestu pravého odboje!“ hřímavě sípal Odilo průstřelem pravé plíce, který si uhnal při levém obchvatu Kurského výběžku.

Najednou v místnosti prudce poklesla teplota. Plzeňské pivo v půllitrech ve tvaru salutujícího Pattona pokryla tenká vrstva ledu a vzduchem prosvištělo silové pole jako neviditelný projektil, načež roztříštilo vázu po babičce Méry. Uprostřed pokoje se zhmotnila postava v maskáčích z padesátých let, v ruce svírající přízračný samopal. Ve skutečnosti disponovali při přechodu hranic bratři Mašíni pistolemi vz. 27, které získali při přepadech v Chlumci nad Cidlinou a Čelákovicích. Ale mezi nebem a zemí se věci jeví různě, a tak nad tím britským samopalem Sten Mk II. přimhouříme.

„Kde jsou?!“ zařval přízrak Ctirada Mašína tak silně, že ze stropu opadala omítka a ukázala se tapeta z doby prohibice po předchozích majitelích. „Kde jsou ty rudý bestie? Kolik jich mám sejmout první dávkou?“

„Pane Mašíne!“

„Ctirade! Brácho!“

„My jsme chtěli jen pozdravit,“ koktal Odilo. Takovou sílu osobnosti zažil naposledy jen u Paula von Hindenburg a to byli oba zrovna na pervitinu. „Píše se rok 2026. Je svoboda. Demokracie. Máme se fajn. Teda skoro.“

Ctirad odplivl ektoplazmu na koberec. „Svoboda? Takže jsme vyhráli? Komunisti visí? Nebo aspoň sedí v uranových dolech?“

„No... vlastně ani jedno,“ odkašlal si Josef.

Ctirad přimhouřil oči. „Kdo je u moci? Kdo sedí na Hradě? Doufám, že tam máte nějakýho pořádnýho chlapa, co se nebojí střílet kolaboranty jen za pouhou myšlenku zaprodat naši vlast.“

Nastalo hrobové ticho. Oba účastníci seance po sobě nervózně pokukovali.

„No,“ začal Odilo opatrně, „Sedí tam Čech, prezident, lidi si ho zvolili, protože nechtěli Slováka. Je to bývalý voják, generál... vypadá fakt reprezentativně. Sice chce odevzdat právo veta, ale jinak kolík, co mu stojí, ten má.“

Ctiradovi se na tváři objevil náznak úsměvu. „Generál? To zní dobře. Takže žádnej měkkota blekota?“

„No, blekota to je, to zas jo,“ odpověděl Josef.

„A co dělal za nás? Na jakém bojišti studené války bojoval proti bolševikovi?“

„No, on... on za vás vlastně studoval v kurzu pro rozvědčíky a připravoval se bojovat za ně,“ vyhrkl Odilo a okamžitě si zakryl pusu rukou. Naslainý pohled, který k němu Ctirad vztekle vysral, horrořil za vše.

Ctirad ztuhl. „Cože? Rozvědčík? Jako... jejich, rudej, rozvědčík? Komouš? Takovej jaký šli po nás? Takovej jaký zavraždili arm. gen. i. m. Heliodora Píku, což nás s bráchou motivovalo udělat maximum pro odchod ze země, která vraždí vlastní hrdiny?!“

„No, jo, byl v KSČ,“ špitl Odilo. „Ale on to tak nemyslel! Byl mladej, doba byla složitá... Musel tu stranickou buňku řídit, ukecali ho spolužáci. Nikdo uvědomělejší se mezi nima jak na potvoru tehdá nenašel. Ale, ale… Schvalování okupace naší vlasti vojsky Varšavské smlouvy, to si odpracoval. Protože pak šéfoval na služebně vysoké pozici v NATO a to už pochopil, že doláče voní jako koláče!“ dodal rychle Odilo.

„Mezi těmi generály Abwehru se tam v síni tradic docela dobře jeho portrét vyjímal, to jsme jako Češi dali světu,“ dodal suše Josef.

Ctirad Mašín se začal nekontrolovatelně třást. Neměl v té chvíli ani tušení jak moc mu v tomto Odilo rozumí.

Samopal v jeho rukách hicoval, pak se mu hlaveň rozzářila jak žárem tisíce sluncí. Atomová bomba antikomunismu hrozila výbuchem. „VY JSTE SI ZVOLILI NA HRAD KOMUNISTICKÝHO ROZVĚDČÍKA?!“ zařval tak, že v celém bloku vypadly pojistky a Matuškovi na Slavíně se zježily chloupky v nose. „To jsme se měli v tom Německu radši nechat zastřelit! To jsme ty dráty stříhali kvůli tomu, aby si národ po čtyřiceti letech řekl: Hele, tenhle předseda základní organizace KSČ vypadá ve svetru fakt dobře, posadíme ho na Hrad?!“

„Ve flanelce,“ pípl Odilo. Pak sroloval koutek úst do úzké trubičky a neslyšně špitl k Ctiradovu bratrovi: „O té politručce mu, Josef, radši nic neříkej.“

Ani to nemusel dělat. Josefovi už bylo v tuto chvíli zcela jasné, že pokud by vyslali do snů Pávkovi Ctirada, ten s ním rozhodně diskutovat nebude. Ten mu do podvědomí nasazovat pochybnosti nezkusí. Spíš mu přiloží otvírák na konzervy k ohryzku a otevře. Jenže na Noční můru v Pávek Street ještě nebyl čas. Původní plán zněl – přesvědčit rudého rozvědčíka k abdikaci, ne k sebevraždě za pomocí apnoe Ctirad.

Josef přestal šlapat a nenápadně ukázal gestem Odilovi, aby omezil proud energie Vrilové.

Ctiradovy kontury se zachvěly. Také jeho témbr zeslábl, když vyčítavě šeptem na odchodnou čím dál tím tišeji vyčítavě burácel: „Myslel jsem, že nikdo horší, než Havel se tam nepropracuje. Už ten byl největším neštěstím pro národ po roce 1989. On udělal tlustou čáru za minulostí, čímž legalizoval zločiny komunismu a umožnil komunistům, aby se stali kapitalisty a vládli dál. Charta 77 byla infiltrovaná StB od samého začátku. Havel a tihle lidé si s režimem jenom hráli. My jsme proti nim bojovali se zbraní v ruce, oni si s nimi dopisovali. Havel byl člověk, který se bál konfliktu. Jeho politika neustálých kompromisů byla pro tuhle zemi zničující. On nebyl žádný osvoboditel, on byl jenom figurka, která vyhovovala oběma stranám.“

Ctirad mizel hmotně i pocitově, velký Čech se vzdával tohoto světa, který ho tolik zklamal. „Já myslím, že je to stále špatné, a to byl jeden z důvodů, proč jsme se s bratrem nechtěli do Čech vrátit. Řekli jsme si, že se nevrátíme, dokud se to nezmění. Žádná revoluce nebyla. Byl to jenom předem domluvený předávací proces, na kterém se Havel domluvil s Čalfou a dalšími bolševiky. Havel jim zaručil beztrestnost a oni mu za to dali Hrad. Jdu zpátky do záhrobí. Tam je aspoň jasno – čerti jsou čerti a nikdo mi netvrdí, že Lucifer byl v partaji jen proto, aby mohl zevnitř reformovat peklo!“

S ohlušující ranou a vůní střelného prachu se přízrak hrdinného odbojáře rozplynul.

Ale ve vzduchu se ještě chvěl poslední výkřik a nebylo zcela jasno, kterému českému popřevratovému prezidentovi platí, zda tomu prvnímu, nebo čtvrtému. „Omlouváte se sudetským Němcům. Podařilo se Vám urazit; plivnout do tváře a pošpinit památku obou mojich rodičů a památku statisíců čestných a statečných Čechoslováků, kteří trčeli a padali v boji proti krvavým diktaturám Nacismu a Komunismu.“

V místnosti zůstalo ticho, vůně ozónu a dva muži, co lehce tratili fazónu, z dálky bylo slyšet houkání alarmů aut a praskání explodujících přepjetí baterií v Teslách.

„Tak co,“ nadhodil Odilo po chvíli. „Nezkusíme vyvolat radši Havla? Ten napíše Pávkovi silný dopis… Takový, co si za rámeček rozhodně nedá.“

Oběma mužům na vrilových rotopedech bylo jasné, jak blbě to zní.

Volně i nevolky citováno z rozhovorů s Josefem Mašínem:

Lidové noviny, Mašín: Havel spáchal zločin, udělal kšeft s komunisty, 26. srpna 2011 (ZDE)

Lidové noviny, Mašínův dopis Václavu Havlovi z roku 1996, 13. srpna 2011 (ZDE)

Příště: Pávek Palach potlach

Vložil: Marek Dobeš