Nový King! A taky knižní LOLko a zajímavá dystopická detektivka. Knižní čtvrtek

07.05.2026

Foto: Se svolením nakladatelství Mystery Press

Popisek: Výřez z obálky knihy Sad kostí

FOTOGALERIE: V těchto dnech taky vychází nová Kateřina Surmanová. Ta se svým románem Zjevení zůstává věrná mysterióznímu – až hororovému – žánru. Josef Maršálek přináší již třetí Buchty po ránu, tentokrát ale bez Terezy Bebarové. A Pavel Kosatík nabízí knihu O tom Benešovi. Nabídka titulů je týden před Světem knihy opět velmi pestrá.

Nevyměkni – Stephen King

Když policie v Buckeye City obdrží dopis od šílence, který vyhrožuje zavražděním třinácti nevinných a jednoho vinného, aby pomstil nespravedlivou smrt, vyšetřovatelka Izzy Jaynesová neví, jestli tomu má věřit. Brzy se ale ukáže, že to pisatel myslí naprosto vážně, a Izzy se musí s prosbou o pomoc obrátit na svou dobrou kamarádku Holly Gibneyovou. Kdo je nebezpečnější: vrah, který se stal na zabíjení závislým, nebo ten, kdo je přesvědčen, že jeho činy schvaluje sám Bůh? Mistr vypravěč Stephen King zručně splétá nitky příběhu až k napínavému finále, ve kterém se vrah chystá splnit svůj nejstrašnější slib. A zdá se, že Holly je jediná, kdo tomu může zabránit…

Vydává nakladatelství Beta-Dobrovský (obálka s jeho svolením).

Kinga mám rád, ale povětšinou toho z minulého století. S Holly Gibneyovou jsem až na povídku ze sbírky Když teče krev nečetl nic, takže mi nepřísluší se ke kvalitám jejích příběhů vyjadřovat, ale můžu snad připomenout, že Holly se nejdřív objevila po boku Billa Hodgese v jeho detektivní trilogii, aby následně dostala svou vlastní (a tu povídku). Právě tyhle Kingovy detektivní thrillery (v případě Hodgese počínaje Panem Mercedesem a v případě Holly Outsiderem) jsou jeho nejlépe hodnocenými romány z posledních let. A jak víme, Stephen King je zkrátka King a umí veškeré žánry. Nevyměkni zároveň vychází i jako audiokniha, tradičně načtená Klarou Oltovou.

Arcane – Ambessa: Vyvolena vlkem – C. L. Clark

Ambessa Medarda: bojovnice, generálka, matka. Žena, které je radno se obávat. Srazila na kolena celé říše. Přemohla legendární nestvůry. Pro úspěch obětovala mnohé. A za to byla odměněna: Vlk jí seslal vidění sebe samé na trůnu obrovského noxijského impéria.

Jenže nejdřív se musí chopit vlády nad vlastním klanem. O tu se však uchází také její bratranec, zákeřný a ambiciózní Ta'Fik. Ten moc dobře zná Ambessinu krvavou minulost, a je proto odhodlaný svoji nechvalně známou příbuznou za každou cenu zastavit.

Patnáctiletá Mel je rozhodnuta matce na cestě k trůnu pomoci. Ambessa v ní ale vidí jen dítě, které postrádá instinkt zabijáka. Dívka proto musí sobě i jí dokázat, že má na to stát se její pravou rukou a nástupkyní.

Se zrádci uvnitř vlastní rodiny, nepřáteli, kteří se k ní stahují ze všech stran, a neviditelnými silami, číhajícími ve stínech, je Ambessa každým dnem ve větším a větším nebezpečí. Přesto se nikdy nevzdá. Aby usedla na trůn, jenž jí náleží, uvrhne klidně celý svět do plamenů.

Vydává nakladatelství Cosmopolis (obálka s jeho svolením).

League of Legends, neboli LOLko. Jedna z nejhranějších počítačových her v historii. Odehrává se v rozlehlém světě a bojuje se tam. Tahle krátká charakteristika by vám mohla stačit, ostatně ačkoliv jsem já sám hrdý fanoušek sci-fi, fantasy, komiksu a podobných záležitostí, počítačové hry jsem nikdy nehrál a o LOLku vím zhruba to, co jsem vám řekl. Asi tušíte, že knižní novinka se odehrává právě v tomto světě. Popularitu LOLka ještě zvýšil naprosto fantastický animovaný seriál Arcane: League of Legends, který patří k vůbec nejlepším seriálům posledních několika let. Knih z tohoto světa je samozřejmě nepočítaně, v českém překladu už před pár lety vyšlo skvěle hodnocené Zničení od Anthonyho Reynoldse. To bylo v Laseru, tentokrát se toho chopila Grada. Na své si tak přijdou samozřejmě fandové LOLka, ale také sci-fi a propracovaných fantasy světů. Goodreads zároveň uvádí, že v knize jsou i LGBT a queer prvky. Tedy zcela moderní literatura!

Tajný čtenářský spolek – Madeline Martinová

Konec 19. století v Londýně byl přelomovým obdobím pro ženy a jejich práva. Do této doby bylo až strašidelně snadné označit ženu za vyšinutou hysterku a zavřít ji do ústavu pro duševně choré, odkud už se nemusela nikdy dostat. Tento osud hrozí Eleanor, kterou tyranizuje despotický manžel, a dokonce i mladičké, nervově labilní Lavinii, o níž má zase přehnanou starost její vlastní otec. A nejlépe se nevede ani mladé Američance Rose, která se těžko prosazuje ve vyšší anglické společnosti a jejíž snoubenec je v tuhém područí svého šosáckého bratra. Naštěstí je tady též lady Duxburyová, která všechny tři ženy, jimž je zakazováno číst romány, spojí ve svém Tajném čtenářském spolku…

Vydává nakladatelství Argo (obálka s jeho svolením).

Já nevím, jak to máte vy, ale pro mě osobně má Anglie v 19. století (potažmo i v 18., 17., 16., 15. nebo jakémkoliv nižším století) magickou přitažlivost, takže každá věc z této doby je pro mě automaticky zajímavá. A v téhle knize jsou navíc knihy! Já sice tentokrát vynechám, jelikož primární cílovkou budou v tomto případě nejspíš ženy, ale! Ta kniha se mi líbí, jinak bych ji nedoporučoval, to je jasné. Takže... čtete knihy? Jděte do toho! Líbí se vám Londýn v 19. století? Jděte do toho! A řekl bych i možná... je na vás Dickens příliš dlouhý a/nebo nudný? Běžte do toho! A pak je tu samozřejmě ta skupina, která už zná autorku – česky už jí vyšly tři harlekýnky s ošklivými obálkami (trilogie Londýnská škola pro dámy) a dva romány z válečné Anglie – Poslední knihkupectví a Špionka v knihovně. Ty mají velmi dobré hodnocení a čtenáři na nich oceňují silné postavy a emotivní příběh. Takže asi dobrý.

Příběhy z pitevny – Pavel Toupalík, Kristýna Trpková

Uznávaný soudní lékař Pavel Toupalík a princezna české krimi Kristýna Trpková spojili síly, aby čtenářům přiblížili, co se doopravdy děje za oponou pitevních sálů. Jaká je vlastně práce soudního znalce v naší zemi? Jak moc se realita na českých pitevnách liší od toho, co vidíme v televizi a čteme v knihách? Jsou podlahy na pitevnách vážně tak dokonale nablýskané a čisté jako na obrazovkách? Jaký byl nejbrutálnější čin, ke kterému byl Pavel za svou kariéru přivolán? Proč odborníci z tohoto oboru nedají dopustit na svůj pověstný černý humor? A na jaké oběti se ani po víc než třicetileté praxi a desítkách tisíců provedených pitev stejně zvyknout nedá?

Vydává nakladatelství Universum (obálka s jeho svolením).

Kniha rozhovorů. K těm není třeba psát další zbytečná slova, zvlášť v případě, kdy ji nemáte přečtenou. Nicméně... tahle bude nejspíš opravdu stát za to, vždyť kolik rozhovorů (a ještě takhle podrobných) se soudními lékaři existuje? Navíc právě soudní lékaři jsou velmi zábavní pánové (jak už naznačuje anotace), tak snad to Pavel Toupalík potvrdí. Tohle je přesně ta kniha, kterou jsem vždycky chtěl číst, jen jsem o tom až do dneška nevěděl! Kristýna Trpková vydává nějakou svou novou detektivku každou chvíli, tu snad už představovat nemusím.

Maják: Záhada Eilean Mor – Erika Jarkovská

Světlo majáku na skalnatém ostrově Eilean Mor mělo vést lodě kolem zrádných útesů západního pobřeží Skotska. V prosinci roku 1900 však náhle zhaslo. Na ostrov je vyslána loď, aby zjistila proč. Na její posádku ale čekají překvapivá zjištění: světelný mechanismus je připravený k provozu, místnosti jsou uklizené a na stole je přichystaný oběd. Jen strážci majáku zmizeli beze stopy.Další průzkum odhaluje zničení jednoho z pobřežních mol, nad útesy ční zdemolovaný jeřáb a železné zábradlí vylámané z betonu. Všechno směřuje k logickému závěru: strážci majáku zahynuli při hurikánu. Jenže v té době žádná bouře v okolí ostrova nebyla…Co se skutečně stalo v temném srdci Severního moře? Tragická nehoda? Vražda? Nebo snad něco, co se vymyká lidskému chápání?

Vydává nakladatelství Fortuna Libri (obálka s jeho svolením).

Eilean Mor byl vždycky mou oblíbenou záhadou. Neobydlený skotský ostrov, který je opředen mnoha legendami a na který vrhá podivné světlo právě událost, o které pojednává tato kniha. Událost tak trochu na způsob Mary Celeste, kterou obklopují prakticky totožné a stále nezodpovězené otázky... Docela mě zajímá, jak si s tím ve své útlé novince poradila Erika Jarkovská. Této slovenské autorce česky vyšlo jen pár knih, naposledy v minulém roce román Devět, který se věnoval nešťastné Djatlovově expedici (další podobně zajímavá a mrazivá záhada). Ten u čtenářů docela zabodoval a já Majáku přeju, aby dokázal totéž.

Sad kostí – Martin Müller

POHŘBENÉ KOSTI UKRÝVAJÍ MRAZIVÉ TAJEMSTVÍ… V Ostravě se začnou ztrácet lidé a stopy mizí stejně rychle jako naděje detektiva Adama Richtra. Vyšetřování naráží na neviditelné zdi a podrazy z vlastních řad, Adam se ale odmítá vzdát a na vlastní pěst se noří do temného podbřišku města: zatuchlých barů, podzemních tunelů a uzavřených sektářských komunit. Zlom přichází s archeoložkou Eleonorou Kočí. Ta v případu vidí rukopis svého otce a mocného manipulátora, jehož stín ji celý život pronásleduje. Vyšetřování je zavede až k zapomenutému masovému hrobu z druhé světové války, který dříme pod sadem Milady Horákové.

Čím hlouběji se oba nečekaní spojenci noří do tajemství pohřbených kostí, tím více se dostávají do hledáčku stoupenců sekty Eleonořina otce. Nakonec jim nepůjde jen o spravedlnost, ale o to, aby neskončili jako další bezejmenné oběti v jámě zasypané vápnem.

Vydává nakladatelství Mystery Press (obálka s jeho svolením).

Ve strhujícím krimi thrilleru Martina Müllera zaznívají děsivé ozvěny ze zapomenutého koncentračního tábora Hanke. Fanoušci Larse Keplera, C. J. Tudor nebo Bernarda Miniera by neměli zůstat stranou... Tak přesně tohle říká anotace a dělá tak práci za mě. Fakt je, že tenhle kus vypadá opravdu mimořádně dobře – tak snad to bude alespoň z poloviny tak dobré jako Kepler nebo Minier (na C. J. Tudor by mohlo stačit i méně). A pak je tu samo nakladatelství Mystery Press, ve kterém velmi dobře vědí, co dělají. Ačkoliv jméno autorovo ještě není zcela známo, nějaké tituly už za sebou má – konkrétně jde o Malého prince v ostravštině a temné detektivky Černá rusalka (ta je hodnocena velmi dobře) a Vymahačka (ta je hodnocena o něco hůř), přičemž obě vyšly v Pasece. Celkově to ale vypadá, že Martin Müller u čtenářů vcelku boduje, a Sadem kostí se může zaspat do opravdu širokého povědomí.

Hadovo dílo – Norman Jangot

V postapokalyptické Paříži zničené tajemným Přívalem se lidstvo snaží z trosek znovu vybudovat svět. Mezi přeživšími jsou lidé se zvláštní schopností číst v chaosu každodennosti jedinečná znamení, zvané synchronicity. Nejnadanější z nich, takzvaní Pythoni, pracují jako elitní lovci zločinců pro novou policii. Nathaniel Loppe, kdysi legendární Lovec, se po osobní tragédii stáhl do ústraní. Když se objeví sériový vrah, který je sám Python a nenechává po sobě žádnou stopu, vrací se Nathaniel na naléhání mladšího, nejistého a nedávným rozchodem rozervaného kolegy zpět do akce. Napínavé pátrání po vrahovi se prolíná s tématy náhody a osudu, synchronicit, kvantové nejistoty a paralelních světů. Hadovo dílo je temný, atmosférický román o touze po pomstě a křehkosti civilizace. Norman Jangot nabízí neklidný, „nezařaditelný“ příběh, který propojuje žánrovou zábavu s vizionářskou reflexí současného světa.

Vydává nakladatelství Host (obálka s jeho svolením).

Detektivka z postapokalyptického světa není zas tak častá, jak byste možná řekli. I díky tomu jde vlastně o docela originální dílo, tak snad bude i dobré. Po přečtení anotace mi román evokuje Malevil, ačkoliv nejspíš jen proto, že se odehrává ve Francii, neboť je zřejmé, že půjde o něco zcela jiného. Ale dost možná by to mohlo být podobně napsané. Ale to jsou jen mé domněnky a na ty tu není místo. A vzhledem k tomu, že se o románu hovoří jako o „nezařaditelném“, tak by dost možná mohl být i ve stylu Navoly. A ta byla fantastická. Na čtenáře každopádně čeká 600 stran, které jistě budou jako žádné jiné (nebo aspoň jako většina jiných). Norman Jangot je na českém trhu nováčkem, ale ve Francii už jméno má. Asi nepřekvapí, že je orientován na temnou fantastiku, horor a sci-fi (a dystopii). A taky má rád Stephena Kinga, ale to snad ani nestojí za zmínku, to je totiž u spisovatelů těchto žánrů v zásadě podmínkou. Založil dvě rockové kapely a věnoval se i tvorbě krátkých filmů, které se podívaly i na mezinárodní festivaly. Tentokrát se skoro hodí říct – to nejlepší na konec! Možná?