Labyrintem kačeřích štítů: Ano, parodie, ale neobyčejně důvtipná

Foto: Se svolením nakladatelství CREW (stejně jako obálka v článku)

Popisek: Labyrintem horských štítů, výřez z obálky

KNIŽNÍ GLOSA: Nevím, jak Donald Trump, ale kačeří smolař Donald býval a jistě dál je popleta. Příklad? Roku 1947 koupil třem roztomilým synovcům (znáte je někteří z televize) omylem válečný bombardér, ale původně plánoval jen koupi jeho miniaturního modelu.

K omylu došlo taky následkem toho, že letadla dva roky po válce moc nestála. Nebo stála, jenže americká armáda se rozličnými způsoby zbavovala přebytečné techniky a kdo s jistotou víme, zda ne i v Bermudském trojúhelníku. To vše vnímal pozdější klasik disneyovských komiksů Carl Barks (1901-2000) a umně si ztropil šprýmy právě ze zbavování se techniky v příběhu Sopečné údolí (1947), který teď v dubnu 2026 vychází česky v barevné, stostránkové knize Labyrintem horských štítů.

Labyrintem horských štítů. Napsal a nakreslil Carl Barks. U nás výbor uspořádal Dan Černý a sestává z tří komiksů Sopečné údolí (1947), Ztraceni v Andách (1948) a Po stopách jednorožce (1949). Překlad a revize Michaela a Vlastimil Šprtovi. Vydalo Nakladatelství CREW. Praha 2026. 100 stran.

Groteskní story odehrává se v kterýchsi jihoamerických velehorách a do hledáčku uchopí neuvěřitelnou vísku Sopkánie. Ta se inspirovala reálným vulkánem Paricutín v Mexiku a někteří si to ještě pamatujeme: roku 1943 zničehonic uprostřed poctivé kukuřice vypučel tento vulkán tzv. pyroklastickým výbuchem a během jednoho jediného roku nabrala „živoucí krtina“ výšku 336 metrů.

Aktivní zůstala do začátku padesátých let a Barksův komiks dodnes fascinuje „leteckými“ průhledy mezi obřími jihoamerickými skalami, z nichž se řítí útlé vodopády, dopadající dokonce přímo na kapotu letounů.

Stejná publikace, adorující opakovaně magická bludiště v horách, obsahuje i další dva Barksovy klasické komiksy Po stopách jednorožce (1949) a Ztraceni v Andách (1948), ze kterých druhý líčí slavné objevení národa Zatraceňáků, uznávajících pouze čtverce.

Tito divoši nosí „kostkové“ klobouky, pijí z hranatých hrnků a stravují se nad čtvercovými talíři, aby se živili výhradně hranatými vejci. Horko těžko si i jen představují jiné tvary a jako civilizace jsou zhmotněním opaku amerického úsloví „think outside the box“, vyzývajícího ke kreativnímu myšlení. Ohromující moment příběhu? Hrdinové se zrovna vymanili modré mlze, která je blokovala dvě stránky (ale kreslilo se to snáz), aby pod sebou spatřili ztracený svět pod mlhou; nu, i tak se tento slavný komiks mohl jmenovat.

Ano, parodie, ale neobyčejně důvtipná, přičemž nafouknutí žvýkačkové bubliny vnímají jihoameričtí ctitelé čtverců jako svatokrádež, takže Donaldovy synovce odsoudí k doživotní práci v kamenolomu. Jedná se o science fiction, a protože hrdinové unesou z království dva hranaté kohouty, může je ve Spojených státech analyzovat věda, aby zjistila, že sestávají „z čistého vápníku a minerálů“.

Poslední příběh Po stopách jednorožce se - pro změnu - odehrává v Himalájích a podle všeho tam nežije pouze ohyzdný sněžný muž, ale taky onen jednorožec…

Magický scenárista a kreslíř Carl Barks vlastně byl autodidakt! Nastoupil už roku 1935 do - tehdy dávno a skvěle fungujícího - studia Walta Disneyho a nejdřív dělal obyčejného poskoka-fázaře. Ukázalo se brzy, že má na víc a je talentovaný gagman, i umožnili Mistru Barksovi anonymně pracovat ve scenáristickém oddělení studia.

Barks pak začal vymýšlet komiksy pro vydavatelství Western Publishing a roku 1947 pomohl na svět slavné figuře „strýčka Skrblíka“ alias „nejbohatšího kačera na Zemi“. A zasadil ji do vesmíru, který se - po dalším rozpracování - stal slavným „Kačerovem“ a jen kačeří Barksovy příběhy dnes mají šest tisíc stran a je jich kolem pěti a děti i dospělí to pořád čtou.

Vložil: Ivo Fencl