Päwek a nové Bidenovy šaty. 3. povídka ze série MULTIVERCZ IV.
12.04.2026
Foto: AI / Grok a Gemini
Popisek: Ilustrační obrázek
ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: Dnes se spolu s Markem Dobešem podíváme s našimi hrdiny za bratry Mašíny.
„Naši matku a přátele utýrali stejní Češi, jako je dnes Petr Pavel.“ Josef Mašín, Parlamentní listy, 23. 5. 2025
„Ptám se bratří Mašínů, co je to Goddamn za hlínu. Je to Nová Hlína…“ neznámý volín
Odilo se snažil na protézách prstů spočítat, kolik času uplynulo od jeho společného fiaska s genmjr. in memoriam Jozefem Gabčíkem, když se kdysi bok po prostříleném boku pokoušeli odstranit společnou nemesis, krysím jménem Päwek zvanou. Matně si vybavoval, že to bylo někdy v květnu 2023. Jako kdyby od té doby uplynula staletí.
Ještě mu v uchu ukovaném z nábojnice od El Alameinu zněla jak příboj neústupná Gabčíkova slova „Dnes to nevyšlo, vyjde to za rok. My NEZAPOMENEME.“ Nyní Odilo dlel v Americe, genmjr. in memoriam tlel v kryptě a v tomto multivesmíru se psal rok 2026. Prezident Joe Biden reprezentoval Demokratickou stranu jako její hlavní tvář po celé čtyři roky svého funkčního období 2021–2025 a nyní kroutil druhou čtyřletku. Přes USAID* pasoucí své malé klony všude po EU. A co zmůže jeden zavilý nácek proti dobře dotované nespravedlnosti celého světa? Odilo se cítil být osamělý jak malý gypsový ježeček v rodině, kde se přestalo kouřit. Kam se vrtnout, s kým se spojit? A tehdy mu podvědomí nabídlo tu dětskou říkanku, o tom, že každý Gabčík má svého Čurdu, a když řekneš Havel, ozvěna zvrátí Pavel. A náhle mu bylo jasné, že noc přitahuje den a naopak, že největším protivníkem komunistického prezidenta bude dozajista antikomunista.
„Ptám se bratří Mašínů,
co je to Goddamn za hlínu.
Je to Nová Hlína u Třeboně, osudný na mapě bod.
Tam naděje klesla do kalu národních vod.
Na dveře krypty už Čurda buší,
prodal svou čest, prodal svou duši.
A padlí všech okupací kladou otázku.
Co to máte zas na Hradě za chásku?“
Nová naděje se zaleskla ve skleněné náhražce rudou armádou vystřeleného oka ostříleného frontového třetiříšského harcovníka. Nebo to byl spíše ve sklivci kus zaseklého šrapnelu od Tobruku? Těžko říci. Ale jedno bylo jisté, Odilo zahlédl jiskřičku absurdního nápadu na Asanaci Pávka a rozhodl se této teatrální naděje nepustit. Bratři Mašíni. Kdo jiný by mohl nahradit jeho spolubojovníka Gabčíka, než v Americe žijící bratrská dvojice hrdinných bojovníků za svobodu!
Bratři Ctirad (Radek) a Josef Mašínové, synové protinacistického odbojáře Josefa Mašína. Starší Ctirad zemřel na následky komančpéče* v roce 2011 v Clevelandu, zatímco mladší Josef žije v kalifornské Santa Barbaře. Do České republiky se Josef odmítá vrátit, dokud se země podle jeho názoru dostatečně nevyrovná s komunistickou minulostí. Jó, to se načeká. Společně s Milanem Paumerem se v roce 1953 probojovali skrze tisíce vojáků NDR do Západního Berlína a tak leccos o neústupnosti tuší. A když mu Odilo připomene, jak prezidentčík zneužil jeho sestru Zdenu, není co řešit.
A už sedí proti sobě. Pevný pohled, nekompromisní, zásadový. Velký syn velkého otce, žijící svědomí českého národa, Josef Mašín.
„Československo byla moje rodná země, moje vlast. Narodil jsem se v Čechách, mé občanství mi bylo odňato, dnes jsem Američan. Lidi v Československu byli během čtyřicetileté vlády komunismu převychováni. Jsou to jiní lidé. Česká republika je krásná země, ale lidi, kteří tam dnes žijí, jsou dnes ti jiní lidé. Náš otec by byl proti tomu, co se u vás dneska děje, a co se z těch Čechů, kteří tam žijí, stalo.“
Josef Mašín se odmlčel. V očích se mu zrcadlil smutek ve vášnivém tangu s hněvem, jak se tomu u poctivého vlastence sledujícího nomenklaturní totalitní kádr, proti kterým bojoval, nyní okupující sídlo českých králů, Pražský hrad, logicky musí stát, i kdyby mu nechtěl stát. To byla živá voda na Odilovu duši osamělého odbojáře. Extrémní doba extrémy spojuje. Obzvlášť mají li vyhraněný cit pro čest.
Nyní proto seděli u Mašínů na zahradě a lámali si hlavy, jak sami nenápadně propašovat na plánovaný slavností projev českého prezidenta Pavla Petra do Kongresu. Aby Biden neBlinkenul. Aby „Globalist Duo“ nepojalo podezření a citlivý seismograf automatického pera se ani nezachvěl.
A pak na to Odilo kápl. Bude se vydávat za Mašínovu novou sekretářku. Kdo jiný by měl požívat v Bílém domě dnešních progresivistických dnů – nezapomeňme, že v tomto vlákně MULTIVERZ se nacházíme za hodnotově vyšponované vlády Josepha „Joe“ Robinetta Bidena, Jr. – plnou svobodu pohybu, než plešatý tlustý chlap nevkusně zmalovaný rtěnkou! Kdo jiný by měl požívat v Bílém domě dnešních progresivistických dnů plnou svobodu pohybu? Nacházíme se přece v bodě dějin, kdy americká administrativa povýšila inkluzivitu na státní náboženství. V éře, kdy je kritický pohled na genderovou identitu vnímán jako hrdelní zločin, bude pro agenty Secret Service odvážnou nebinární ikonou, kterou by se nikdo neodváží legitimovat, natož prohledat, aby neriskoval okamžitý mikroaggression lynč. Bylo jasné, že Odilo se toho o Americe těch dní naučil více, než bychom od bílého nacipáprdy mohli čekat…
PS: pokud nevěříte, že se za Bidena mohlo cosi absurdního odehrát, doporučujememe si zeměpisnázorovně tuto dávnou zákrutu lidské iracionality zpřítomnit povídkou dnes již ve vězení umístěného autora, jehož jméno raději nevyslovujeme. A nebo si jenom dnes zajeďte do Kanady.
Společně tedy naplánovali cestu do Washingtonu, kde měl rozvědčík Päwek/Pávek vystoupit s projevem. Netrvalo dlouho a Odilo Mašínovi vysvětlil, že jde o „mnohočetného kariérního přisluhovače bez názoru“, který umí jen číst předepsané projevy, výletit na motorce a utrácet peníze občana za PR, zatímco jeho polovička v tiskárně cenin křtí bankovky ponořením do vlastní kabelky, aby nemusela chodit na státní návštěvy v ušmudlaných teniskách. A pak chodí stejně. Abychom tuto dvojku Mašínovi připodobnili k něčemu historicky známému dodejme „Něco jako Bohuslav Chňoupek, ale z obou dírek najednou.“ Jestli plně on i čtenář pochopil, se neví, jisté je, že s Odilovým plánem souhlasil. Sáhl do skříně a vyjmul deštník s nápisem CIA.
V sále Kongresu se zraky amerických senátorů stočily k českému obličeji vyrobenému starou dobrou fabrikou na plastické panáky. Stříbrovlasý KSČKen od Mattela skutečně dorazil. Pávek přistoupil k řečništi a zahájil projev k Bidenově administrativě. Obsah byl tak neuvěřitelně podbízivý a vlezlý, že se zdálo, jako by každé slovo této „hodnotové demokracie“ bylo utkáno z neviditelných zlatých blití. Mašín v rohu místnosti svíral svůj deštník z muzea CIA a sledoval, jak se v sále odehrává moderní verze pohádky Císařovy nové šaty. Pávek právě děkoval americkému prezidentovi za jeho moudré státnické vedení, zatímco Biden otočen do zdi se s největší pravděpodobností radil s duchem Leonida Brežněva o dávkování čípků na spaní.
Josef Mašín se naklonil k Odilovi a do ruky mu vtiskl madlo deštníku. „Jdi a bodni.“ Víc nemusel říkat. Oběma bylo jasno – v tomto světě se mentální nahota císaře stala povinným narativem, jakousi haute couture, vysokou mentální krejčovinou. Pravdu obnažující fakta nahradily rádoby transparentní hodnoty. Slovy nelze neexistující šat dostatečně vychválit, lze se donekonečna rozplývat na základě popisu jejich imaginárního střihu a typu zvolené látky. Každý podle nich ihned na první pohled pozná, kdo u koho šije a zda se s ním tedy může na veřejnosti ukazovat nebo ho s opovrčením zavrhnout. Jakmile je pravda nahrazena narativem, dobře oblečení panáci, Pávkové se čtecím zařízením implantovaným do mozkového podvěsku v tomto postfaktickém světě vítězí. Dokud příběh vyvolává silné emoce jako strach, hněv, pocit morální nadřazenosti, je přijímán jako fakt, i když chybí důkazy pro jeho ověření.
Jak případný byl proslov nového českého prezidenta, který na místě kdysi zastávaném Václavem Havlem povýšil ptydepe blábol na zcela novou úroveň a vtisknul mu ducha doby. Tam kde se Havel s naivitou poctivě zmateného intelektuála snažil uchopit svět, do kterého svým původem ani životem nepatřil, tam Pávek v typicky postmoderním duchu prostě jen blábocal, co po něm chtěli slyšet. Kdyby mluvil svahilsky, měl by jeho projev stejný dopad. Salvy potlesku ve stoje. Fleše fotoaparátů. Kalhotky i kalhoty letící vzduchem. Byl jejich, pracoval pro ně, sloužil bez odmluv. Vivat Pávek! Aplaus, aplaus!
Historická ironie se vznášela nad řečništěm jako zatuchlý odér zelinářova sklepa. Josef Mašín si vzpomněl na svého nesmlouvavého bratra a znechuceně si odplivl na kongresový běhoun. Co by asi řekl Radek, který považoval disidenty za užitečné idioty. Kdyby právě zde viděl řečnit režimní oporu. Na tomto posvátném místě americké demokracie, kde kdysi stanul první postsocialistický prezident Václav Havel, ve snaze intelektuální svět ohromit svou vizí „života v pravdě“. Škoda jen, že sám se touto maximou jako sériový bigamista řídit odmítal. Lze žít v pravdě, když nechápete nebo nechcete pochopit podstatu světa kolem sebe? Vždyť ve své slavné eseji Moc bezmocných kdysi vykreslil postavu zelináře, který do výlohy vylepuje komunistická hesla jen z donucení a se skrytým odporem. Následně pak tentýž filozof přišel ohromit Kongres řečí o morálce, které se onen reálný český zelinář doma po celou dobu normalizace vysmíval do hrsti plné stokorun s namalovaným hutníkem. Aniž by tušil, jak je vykreslován disidentem proutníkem. Že snad tu ceduli věší do výlohy obchodu OVOCE A ZELENINA s nějakým odporem… Haha, naopak.
Náš imaginární čacký zelinář by nejspíš řekl něco jako „Ten diletant z Hrádečku je odtržený od reality natolik, že mu nedochází to nejpodstatnější - žádný zelinář profesi v socialistické společnosti nepodědil po předcích, on si ji vyboxoval loktařením, vypodlézal si ji na straně a státu, získal jí spoluprací s režimem! A vybral si ji právě proto, aby mohl být malým bohem v království velkého nedostatku. Vyvěsit nápis pro něj nebylo ponížení, ale velmi laciná cena za licenci na privilegia. Za plný sklep podpultových banánů, za plnou půdu podpultových pomerančů a za moc nad frontou bezprávných ubožáků, kteří na ty podpultovky hladově čekali, připraveni se mu vlísávat a uplácet.“
Josef Mašín, který na rozdíl od intelektuálů z kaváren věděl, jak vypadá česká kolaborace v praxi a krvácel v boji s ní, už neudržel ani druhou tekutinu a po prvotním flusanci nechal žluč znechucení vylít se do Odilova naslouchátka značky Siemens.
„Jestli byl Havel ve svém pokrytectví alespoň autentickým intelektuálem se slabostmi, který se manželce v dopisech z vězení omlouval do zásoby i za budoucí nevěru, v osobě jeho nástupce dosáhla česká kolaborace své nejdokonalejší, vypreparované, čisté, naleštěné formy, kde už nezbyla ani stopa po vnitřním zápasu. Je to antisepticky technokratická zrada maskovaná za státnickou eleganci – vrcholný paradox dějin, kdy kázání o hodnotách přednáší ten, kdo prokazatelně sloužil těm, kdo je potlačovali. A snažil se usilovně být jedním z nich. Tento muž v čele státu je přímým výsměchem každému výstřelu, který na cestě za svobodou padl z našich zbraní. Je to definitivní potvrzení, že výzdoba zelinářovy výlohy se nezměnila, jen se v ní dnes místo rudých hvězd a hesel o boji s imperialismem lesknou jiné slogany.“
Odilo bezmyšlenkovitě přikývl, sledoval Pávka, jak se dál třepe v záchvatu hodnotového nadšení. „Zelinář nebyl 'bezmocný', byl to první kolaborant mezi sobě rovnými. On tu totalitu miloval víc než Ústřední výbor, protože bez ní by byl nula. V tržním světě by musel horko těžko umět prodat nahnilou bramboru. V systému reálného socialismu lidi zelinářům líbali ruce, jen aby jim jí vůbec ukázali. Filozof mýlitel Havel v onom pověstném zelináři viděl vzorovou oběť svědomí, ale on byl ve skutečnosti tím nejpevnějším pilířem režimu – spokojený parazit gulášového centrálně plánovaného hospodářství, který z té lži přímo tyje a bez ní by v sekundě ekonomicky i společensky zdechl.“
Přerušil ho frenetický potlesk senátorů, kterým odměnili další prázdné verbální gesto, které pytel po boku svou náhodně volenou dada metodou zabodnuté tužky nechal vypsat z projevů… ano, správně odhadujete, jsou to paradoxy, blasfémie must go on, Václava Havla.
Odilo byl dalek Mašínova existenciálního filozofování. Zajímala ho mnohem více otázka Pávkovy (ne)existence. Sevřel bambusovou rukověť. Již brzy se zabodne CIA otrávený hrot, tekutina opustí jeho paraple a bude vše vyřešeno. Velitelským gestem proto přerušil Mašínovy úvahy. Na filozofování ohledně dopadů budování beztřídní společnosti a jejích zelinářů budou mít času dost, až splní úkol. Podal mu zpátky rukojeť deštníku. „Josefe, čekal jste na to celý život, slíbili vám boj s komunismem, ale nikdy jste příležitost potrestat jeho zvěrstva spáchaná na českém národě nedostal, tahle zadnice to symbolicky napraví!“ Mašín zaslzel. Oba muži se vydali skrz dav k řečništi, kde senátoři orgasmicky předstírali, že Gangismrkev prezentovaný jako 46. prezident Spojených států amerických je mentálně přítomen. Zadýchaný Pávek se dmul pýchou ve svém neviditelném morálním obleku, dokázal dočíst proslov a řekl hm e éé jen třiaosmdesátkrát, očima hledal souhlas svého stejně starého amerického páníčka, Blinken mu pochvalně pokynul a Biden upustil slinu. Senátoři zatím, vystrašení z obvinění z „mikrorasismu“, „homofobie“ a „aegismu“ ustupovali Odilovi s tlustou vrstvou šminky na tváři z cesty, když stařičkému Mašínovi razil uličku k mikrofonu. Bylo nad slunce jasné, že zavilý antikomunista nebude mít problém Pávkovi zabodnout hrot napuštěný kurare do prdele.
„Teď, za Blinkenovými zády, na zteč!“ zašeptal Odilo. Vyvrcholení akce „Blinkanec“ už nic nemohlo zabránit. Ale než se stačil Mašín rozmáchnout svým kišobranem, rozvědčík prezident Pávek pravil „život v pravdě!“ a vypustil viktorku. A bylo vymalováno. Koncepce z Moci bezmozkých od vrchního bezmozka zarezonovala v sále jako malá atomovka. Mezi senátory vyvolala takový záchvat „hodnotového nadšení“, že vyskočili ze sedadel a v nekonečném potlesku ve stoje se řítili obejmout toho nejplastičtějšího peopla v universu. Odilo náhle viděl jen hradbu těl a viktorky tasené v euforii. Atentát skončil absolutním fiaskem. Otrávená šipka narazila do vyboulené zadní tváře českého ministra zahraničí zvaného „Knedlík“, který si toho v návalu emocí ani nevšiml a jed se neškodně rozpustil v kombinované záplavě tuku z McDonald's, trdelníků a washingtonských koblih. Tady by ani novičok, natož oldschool kurare, neměl šanci. Pávek byl nesen na ramenou za ovací Pavlelůja kolem sálu. Ministr zahraničí se zamyšleně podrbal v místě vpichu a v náhlém osvícení pochopil, že nastal čas vstoupit do ODS. A Joseph „Joe“ Robinett Biden, Jr. pochopil, že už si může vyměnit plenku, pak odešel do zdi.
Cestou zpět do Santa Barbary Odilo i Mašín mlčeli. Vše jim konečně došlo v celé nahotě. Pavel Petr byl americkou administrativou do Kongresu pozván s dokonalou strategickou vizí – nikdo na celém širém světě nedokáže pronést prázdnější projev, než muž stižený posledním stádiem Alzheimerovy choroby, prezident skelný pohled, automatické pero, pod nesnesitelnou lehkostí bytí klesající býk, Biden. Až na toho jednoho. Toho, vedle nějž vypadá Biden jako Sibyla obtěžkaná králem Šalamounem. I když většinu času zblízka hledí do zdi. I když neumí sestoupit z kola jinak, než pádem. „God save the Queen, man!“ Pavel Petr ho překonal prázdnotou projevu na celé čáře, on to prostě opět dokázal!
Mašín setřel slzu porážky a vzteku. „Povrchní doba si žádá hlubokou orbu.“ Snažil se v prohře spatřit alespoň jiskřičku poctivé nevýhry. Pokud by v této situaci nakrásně realizovali svůj plán atentátu, nebyl by jim k ničemu. „My ho nemůžeme zabít, stal by se z něj mučedník, velebili by ho ještě za desítky let, pojmenovali by po něm letiště v Brně, my ho musíme znectít!“ Odilo na něj s nadějí pohlédl „Ale jak?“ A my se ptáme s ním. Ne nadarmo se následující díl jmenuje…
*USAID (Americká agentura pro mezinárodní rozvoj) štědře financovala spřízněné české neziskovky
*Ctirad Mašín byl komunistickou justicí odsouzen k práci v jáchymovských uranových dolech, což byl v podstatě rozsudek smrti nebo těžkého poškození zdraví, protože vězni pracovali bez jakýchkoli ochranných pomůcek v radioaktivním prachu. Není náhoda, že v USA zemřel na leukémii
V textu použito:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-nikdy-neuhnula-z-cesty-prezident-pavel-navstivil-zdenu-masinovou-230442
Imaginární zelinář šmelinář, malý bůh nedostatku, který nebyl ani šedá zóna ani vyslovený kolaborant, možná účastník licenční kolaborace, tvůrce podhoubí pro jakoukoli totalitu bez ohledu na její aktuální barvu, Pávek v zástěře, bez výsluh a výložek, zato s videorekordérem a s výjezdní doložkou do Jugošky
Slovo „Gangismrkev“ z filmu Galaktický gigolo, (Galactic Gigolo) USA 1987
Příště: Víbůch
Vložil: Marek Dobeš