Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Chladný leden, Karol Maliszewski. Úterní chvilka poezie

07.04.2026
Chladný leden, Karol Maliszewski. Úterní chvilka poezie

Foto: Markéta Vančová

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney

Karol Maliszewski (*1960) je polský básník, prozaik, literární kritik a literární vědec. Působí jako habilitovaný doktor a profesor na Univerzitě ve Vratislavi.

Vyrůstal v Nowé Rudě, kde absolvoval místní gymnázium se zaměřením na humanitní obory. Básnicky debutoval roku 1978 v měsíčníku Radar. Studoval na univerzitách ve Vratislavi a v Opolí. Je spoluzakladatelem Literárního klubu Ogma v Nowé Rudě a členem Polsko-české básnické skupiny ’97. Od roku 1993 je členem Svazu polských spisovatelů. Vedle vlastní tvorby se dlouhodobě věnuje literární kritice a pedagogické činnosti. Od roku 2001 vedl básnické dílny na Jagellonské univerzitě v Krakově. Spolu s Olgou Tokarczuk od roku 2015 spolupořádá festival Literární výšiny.

 

Chladný leden
        Kašce a Jarkovi

A zachvějí se perlivým smíchem
jinovatka z oplocení; já nevím,
kdo ty děti dělal
a s jakou pokorou. Jsou

na pahorcích: mezi stroj parní
vpadá křik nervní,
roztřesená sanice. Z cesty, z cesty.
Z boku se sunou jako sledě.

Chtějí polámat nohy
chodci, jenž na chvíli zastavil:
haldu, řeku; ve scvrklý oblak
kaštan těžko vchází, rozsypávaje obrok.

Vozy vyplněné uhlím
se sunou do hloubi údolí.
Puká srdce mrazu
nad kamenolomem: skřípot ocelového lana.

 

Z polštiny přeložil Libor Martinek, Psí víno, 2000, č. 15

 

Vložil: Marie Křížová