Kompaᛋᛋ Päwek, 1. povídka ze série MULTIVERCZ IV.

Foto: AI / Grok

Popisek: Ilustrační obrázek

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: Pokračujeme v sérii Multivercz. Tak copak nám Marek Dobeš dnes připravil?

„Kašlou ve skutečnosti za zahraniční vztahy. Kašlou na ekonomiku. Je jim fuk, že půda vysychá. Ve velkoměstech i městečkách se zato bojí v noci vyjít na ulici, aby nebyli přepadeni. Žijeme ve stavu anarchie. Vláda neplní svůj díl společenské smlouvy o ochraně Každého jednotlivého občana. Ženy mají strach ze znásilnění, muži se klepou, že je někdo zavraždí. Bohatí deptají lid ekonomicky, zločinci masakrují chudou a střední vrstvu.“ Mario Puzo: Blázni umírají (Fools Die, USA 1990) 

Letadlo, na jehož palubě seděl Odilo, právě tvrdým úderem přistávalo na FloydBidenově letišti, když se ve vzduchu vyhýbalo vojenskému vrtulníku plnému zmatených rekrutů, který pilotoval muž s oční vadou, v rámci inkluze zcela správný postup, jak to klasifikuje komunikační karta amerického liberálního Führercenzora, lt. Foltüna. 

Když tu náhle sevřela silná paže letušky jeho krk a začala Odila rdousit chvatem starého Nelsona Frištenského. 

Už o mně vědí, pomyslel si Odilo. Neměl jsem do vstupního dokumentu lhát, že jsem životopisec Václava Havla a jedu do Washingtonu za účelem stěru jeho buněk z toalety Kapitolu. A druhá mohutná paže, která nelsona zdvojila, mu dala za pravdu. Pak náhle stisk povolil. Do ucha mu zaševelil jemný baryton letušky, v reálu metrákového sumomana po tranzici stodvacetikilového „Vítejte ve Washingtonu, pane.“ Odilo se pokusil odpovědět, ale v průduškách mu to jen zoufale písklo, jak se mu iperit z boje u Flander přesunul stiskem z jedné plíce do druhé. Ale to se mu už stevarďák bombarďák zašklebil do gesichtu a dodal „Takhle se ve městě pojmenovaném po otrokáři cítí černý muž každý den.“ 

A přesunul se k vedlejší řadě, pordousit dalšího pasanta. Odilovi se ulevilo. Ritualizované jednání, jsem jen jedním z mnoha. Díky Wotane za ty dary. Hnul se chodbičkou k výstupu. 

Na letištní ploše už čekalo několik demonstrantů. Nad hlavami mávátka s nápisy „od řeky k moři nebo „smrt apartheidu ze sionu“. Jeden z nich se vydal rovnou čárou k Odilovi. „Jste Žid?!“ zasyčel mu vztekle do obličeje a pozvedl svůj malý transparent. Teď si teprve Odilo všiml, že ho má demonstrant vyroben z lesnické sekery, s ostřím nabroušeným jak samurajský meč. Nemohl odpovědět s větším ulehčením, než „Hell Yeh! To je ta správná Amerika, pro mne.“ Pak mu teprve faux-pas s neobřezaným pasem došlo. „Vlastně, teda sorry né, chci říct nein!“ demonstrant se zatvářil podezíravě a namířil mu prstem do rozkroku. „Tak ukaž!“ Odilo si začal poslušně stahovat kalhoty. Rasistický brod byl tady na letišti jasně definován. Pozdě mu došlo, že i tam utrpěl kdysi zranění. Než stačil cokoli dodat, sekera mávátko mu proletěla okolo lebky a sebou vzala kus ucha. Neuvědomil si, že při vojenském cvičení u Kursku byl generál zima obzvláště krutý, zalézal všude, ani ze svastičky na slipech si kůžičky nedělal a on díky němu ztratil už mnohem více. 

Odilo se rozeběhl po ploše k odbavovací hale pronásledován skupinou zuřivých demonstrantů, kteří s řevem „Jude, Jude!“ mávali svými sekerami mávátky, motorovkami mávátky a někteří i pálili z mávátek brokovnic. Potupnější příjezd letiště dlouho nezažilo, pomyslel si náš oblíbený naci štvanec. 

Řečová bariéra umí být někdy pěkně bolestivá. Tuto chybu už podruhé neudělá. Ve svém komunikátoru Der Stürmer AI si našel slovník nejnovějších progresivistických myšlenek, které v USA rezonují. 

Diverzita a inkluze: Úřady povinně upřednostňují menšiny a školí zaměstnance o „bílých privilegiích“. 

Kritická rasová teorie: Školy učí, že USA jsou od základu rasistický stát a kladou důraz na útlak. 

Biologické pohlaví vs. Gender: Člověk si může vybrat pohlaví a zájmena; stát platí operace i nezletilým. 

Energetika a ESG investice: Peníze z fondů jdou přednostně do „zelených“ a sociálně uvědomělých firem. 

Migrace: Důraz na ochranu tzv. „Dreamers“ (mladých imigrantů) a omezování razií v civilních oblastech. 

Reprodukční práva: Snaha chránit přístup k interrupcím a antikoncepci skrze federální vyhlášky. 

Kontrola nad vědou a zdravotnictvím (WHO): USA lídrem ve Světové zdravotnické organizaci (WHO) a prosazují globální vakcinační a klimatické cíle. 

Svoboda slova a „Cenzura“ na internetu: Tlak na technologické firmy k cenzuře konzervativních hlasů. 

Západní civilizace vs. Univerzalismus: Důraz na univerzální lidská práva, která platí pro každého na světě stejně bez ohledu na kulturu a odpor vůči ochraně „židovsko-křesťanských hodnot“. 

Ne všechno je v té Americe špatně, pomyslel si Odilo. Vzápětí dostal pohlavek, až se mu v jeho lysé lebce zajiskřilo Edelweißy a on si maně vzpomněl na krátkou epizodu svého pobytu v horách, u Gebirgsjäger. SS 7. dobrovolnická horská divize SS „Prinz Eugen“. Přestal snít a násilím se vrátil do reality. Stál nad ním opět starý známý mohutný palubní Aboridžinec a hrozil mu prstem. 

„Jste jediný, kdo nepoklekl u východu z letištní haly na posvátné půdě, kde byl zavražděn bílými zrůdami, jako jsi ty, velký Floyd! Okamžitě projev pokojný občanský bytostný názor na Black Lives Matter!“ 

Jenže tentokrát už byl Odilo připraven a vzorově si ihned klekl. Nestačilo. 

„Pískej hymnu, humuse!“ 

Odilo nechápavě zamžoural a svá šrapnelů plná kolena sklopil do tak nemožného úhlu, že mu nejen čéšky, ale následně i střeva vypověděly službu. 

„Dobře, zapískám ti k tomu naší hymnu svým hymenem!“ Nahoře muž, dole žena si nadzvedlo potní pončo. Ozvalo s mohutné zatroubení, jak spodní pysky našly naučený nátisk. 

„Jde o vzdor proti Status Quo, kdy klečení během státní hymny je vědomým narušením protokolu, toho odporného bílého privilegovaného klidu. Symbolizuje, že ´dokud se věci nezmění, nemůžeme se tvářit, že je vše v pořádku´. Je to odmítnutí slepého vlastenectví ve prospěch kritického vlastenectví. Jde o pokračování nedokončeného boje za rovnoprávnost z 60. let.“ 

Odilo měl sice pocit, že už se dost vyklečel a začal švindlovat, pomaličku se sunul do dráhy letištních autobusů v naději, že ho některý z nich smete a ukončí jeho kognitivní diSSonanci, tu hlubokou existenciální světonázorovou trýzeň, kdy veřejně zrazuje Vůdcovy ideály, aby se je pokusil prosadit. Dobře věděl, jak nebezpečná může být Strategie „Trojského koně“, kdy se člověk infiltruje do systému, který je mu odporný, přijme jeho rétoriku a rituály, aby získal moc nebo vliv. Vnitřní trýzeň zde pramení z toho, že aby byl „kůň“ uvěřitelný, musí se často podílet na věcech, které nenávidí. Trpí strachem, že se v mezičase sám stane tím, co chtěl původně zničit. 

Ten barevný americký válečný kulturtréger byl však nemilosrdný. Dokud se Odilo nevyklečel za pokání ohledně kolonialismu a veřejné omluvy za historické činy předků, dokud neuznal bezpráví otroctví a segregace, dokud se plně neztotožnil s intersekcionalitou, tedy myšlenkou, že všechny formy útlaku jsou propojeny, nepolíbil LGBTQ+ duhovou vlaječku na prvním z kolony autobusů, která se na silnici nyní vytvořila a nepohladil alespoň některé samolepky (Fridays for Future, Extinction Rebellion, Just Stop Oil, The Tyre Extinguishers - Vypouštěči pneumatik, Last Generation, Rewilding a guerrilla gardening) tamtéž a nevypustil dvě ze tří nahuštěných pneumatik, nebyl do USA vpuštěn. Bílý trojský kůň Odilo začal chápat, jak se asi cítí jeho protivník Päwek, když zrazuje svůj národ a podbízí se okupantům. A my jen dodáme – ubohý naivní poctivý nácek Odilo, slovy klasika „Ach, Odilo, Odilo! Proč jen jsi Odilo?“ 

Příště: Klatí Plutokrati

Vložil: Marek Dobeš