Siderický kývač, 10. povídka ze série MULTIVERCZ III.

Foto: AI / Grok

Popisek: Ilustrační obrázek

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: Tentokráte Marek Dobeš pokračuje v sérii MULTIVERCZ III. (A já, šéfredaktorka, jsem dospěla k názoru, že to střídání dvou různých sérií je akorát tak matoucí. A protože dnešní díl třetí sérii Multivercz uzavírá, napříště pojedeme Covid Wars, čteš to, Marku?)

„Ano, když zjistím, že věci stojí jinak, tak měním stanovisko. To není převlékání kabátů!“ Gustáv Husák, z projevu na zasedání ÚV KSČ 26. září 1969 

Na svých 105 let vypadala Gertraud „Traudl“ Jungeová docela zachovale. Rozhodně bylo jasné, že jí to pálí. Rychlými energickými tahy podepisovala fanouškům memorabilie a usmívala se u toho jako rocková hvězda. 

Přeci jen, s jednou z nejbližších sekretářek Adolfa Hitlera se nesetkáte každý den. Globocnik jí měl za mlada možnost obdivovat v tom, co zbylo z Wolfsschanze, onen nepříjemný den, 20. července 1944, kdy Claus von Stauffenberg umístil kufříkovou bombu ve snaze odradit Vůdce od spolupráce s SSSR. Tehdy byla v slzách. Chvěla se typickým globocnikovským třasem o zdraví svého milovaného šéfa. Ihned si také vzpomněla. 

Globočník! Jak ráda vás vidím, bojový druhu. A jak nerada v této nedůstojné situaci. Pojďme do kavárny Minimum existence, tak budeme mít víc soukromí. 

Traudl se usadila naproti němu s grácií staré školy, objednala si latté s rostlinným mlékem, což doprovodila stručným prohlášením. „Dneska více, než kdy jindy musíme být ekologicky uvědomělí – žádný uhlík, žádná kráva, jen sója pro lepší svět! Ochrana přírody, naše maxima.“ Odilo automaticky pokývl, jako kdyby slyšel samotného Vůdce. Maně ho napadlo, že už roce 1934 se Německo stalo prvním státem na světě, který vlky oficiálně zařadil pod ochranu, a to v rámci širšího nacistického zákonodárství o ochraně zvířat, Reichstierschutzgesetz z roku 1933, které se rozšířilo i na divokou zvěř. V té době byli vlci v jiných evropských zemích, jako Francie, Itálie nebo Skandinávie, obvykle považováni za škůdce a aktivně loveni, bez podobných ochranných opatření. 

Ani si neuvědomil, že uvažuje nahlas. Došlo mu to teprve, když Traudl energicky oponovala: „Ironií je, že vlci v Německu už byli v devatenáctém století prakticky vyhubeni, takže tato ochrana měla spíš symbolický a ideologický význam, nacisti vlky spojovali s germánskou mytologií a silou. My noví ochránci přírody se orientujeme na feminitu. Gaia je rodu ženského!“ 

Odilo se rozhodl poněkud změnit téma a požádal jí, aby mu popsala, jak se jí daří, když již není v aktivní službě. A co vlastně ten příběh dokumentu říká o velkém Vůdci. 

„Ach, pane Globočniku, to bylo takové naivní období mého mládí. Jako Hitlerova sekretářka jsem mu bezmezně věřila. Každý den jsem seděla u psacího stroje, zapisovala jeho slova o árijské nadvládě, a myslela si: 'Tenhle muž je geniální vizionář, který zachrání nejen Německo, ale celý svět!' Poslouchala jsem jeho řeči o velké Říši, o tisícileté budoucnosti, a v srdci jsem cítila: 'Tohle je opravdová budoucnost, žádná alternativa!' Ale pak se spojil se Sovětským svazem a obsadili Britské ostrovy a mně došlo, že jsem byla slepá, naivní dívka, která se nechala unést vírou v jednoho člověka.“ 

„Přesně tak, Fräulein Junge! Kult osobnosti není nikdy správný. Proto také Vůdce moudře ustoupil do ústraní a přenechal hnutí Heydrichovi. Ale pojďme zpátky k vám, jak se vám žije v srdci říše. Viděl jsem cestou do kina trochu moc podlidí, i když to byli naši spřátelení orientálci.  

„Narážíte na migrační obohacení? Já osobně věřím bezmezně našemu novému režimu – odstoupivší kancléřce Angele Merkelové! Ona je ta skutečná vůdkyně, která ví, co dělá, na rozdíl od těch starých časů. Podívejte se, jak moudře řešila tu masovou migraci v roce 2015. To bylo mistrovské dílo humanitární politiky! Nedávno řekla: 'Všechna důležitá rozhodnutí z roku 2015 bych udělal stejně.' Vidíte? Žádná lítost, jistota náměsíčnice! To bylo humanitární rozhodnutí, které obohatilo naši společnost. Bez těchto lidí bychom neměli tolik nových perspektiv, kultur a... ehm... rozmanitých jídel, jako ty skvělé kebaby na každém rohu! Cituji ji přesně, pane Globočniku – ona to řekla v roce 2017, a já to mám vytesané do paměti. Merkelová je moje nová ikona. Žádný Hitler s jeho řečmi o čistotě rasy – teď je to Angie s heslem 'Wir schaffen das!', což znamená 'Zvládneme to!'. Rozumíte? Musíme otevřít hranice, přijmout všechny, kteří hledají lepší život, a pak… no, pak to nějak dopadne, protože ona řekla: 'Země vždy profitovaly z úspěšné imigrace, a to jak ekonomicky, tak i sociálně.' To je přece jasné – imigrace je přínos, ne problém!" 

Globočnik se zakuckal kávou tak silně, že mu vyšplíchla nosem a vytvořila malý knírek. "Cože? Merkelová? Takže toto Německu způsobila Němka? Ženská v politice, kristerpane, nechala přijít dovnitř říše miliony lidí z... odkudsi, z těch vzdálených zemí? Ale to je přece invaze v plném rozsahu! Já jsem expert na... ehm... přesídlování populací, na organizaci velkých pohybů lidí. To bychom měli uzavřít hranice, postavit vysoké ploty, možná nějaké tábory pro kontrolu a registraci, aby všechno bylo pod dohledem! Žádná volnost, žádná otevřenost – to vede jen k anarchii!" 

Traudl se zamračila, mávla notesem jako zbraní a naklonila se přes stůl, aby zdůraznila svůj pohled na věc. „Ale kdeže, pane Globočniku! To je staromódní myšlení z minulého století, plné strachu. Masová migrace byla úspěch, vidíte? Teď máme diverzitu, nové nápady, a já bych to udělala znovu, přesně jako ona! Já jí věřím bezmezně. Je to jako s Hitlerem, ale tentokrát správně – žádná válka, jen láska, otevřené dveře a multikulturalismus. Jakl říká naše mama Merkel: 'Říkám to pořád: Zvládneme to, dokážeme to.' To je moje mantra teď!" 

Globočnik se chytil za hlavu, jako by mu explodovala lebka, a zasténal. „Fräulein, vy jste neprohlédla vůbec – vy jste jen vyměnila jednoho vůdce za druhého! Starý za nový model, ale stejná slepá víra! Co když se tahle Merkelová mýlí? Co když to všechno vede k chaosu, k sociálním bouřím, k nové Říši, ale bez nás?“ 

Traudl se zasmála srdečně, jako by slyšela nejlepší vtip večera, a poplácala ho po ruce. „Chaos? To říkali i o Hitlerovi v jeho dobrých dobách. Ale teď vím, že Angie má pravdu – její slova jsou jako bible pro moderní Německo. Pojďte, pane Globočniku, pojďme si dát selfie s jejím portrétem na zdi této kavárny. A pak vám ukážu, jak se přihlásit na její newsletter o inkluzi a udržitelnosti. Možná vás přesvědčím, abyste se přidal k nám – k těm, kteří věří v 'We can do it!'“ 

Globočnik pohlédl směrem, kterým Traudl ukazovala. Na plakátu propagujícím Open Society Foundations se usmíval George Soros. 

„Ale, to je přeci… Žid.“ 

„Jediný Žid, který v Německu po aplikaci postupů naší nové kancléřky zbyl. Všichni ostatní Židé se raději dobrovolně odstěhovali do Izraele.“ Traudl na Odila uličnicky mrkla. 

A jemu došla pravda v celé její nahotě. Traudl neměla v hlavě štrůdl. Jen se uměla dokonale přizpůsobit době. Trochu mu při tom pomyšlení zatrnulo. Někoho mu tím připomněla. Vážený p. t. čtenář asi již devět dílů třetí série tuší koho. Je schopnost přežít změny režimů postavena na selectivní paměti jejich účastníka? 

Odilo prokázal pohotovost. Instinkt vojáka, který se stará, vojáka, který má. V tomto případě mobil Jungeové odložený na stolku kavárny, když slečna odešla na onu místnost. Odilo si otevřel internet a nechal se obohatit umělou inteligencí.

Hluboký etický a psychologický problém: zda je přežití jednotlivce v turbulentních dějinách výsledkem přirozené adaptace, nebo cílené manipulace s vlastní pamětí.

Zde je zpracování tohoto tématu, které kombinuje psychologický pohled na selectivní paměť s reflexí současné politické kultury.

Selektivní paměť jako nástroj přežití: Mezi pragmatismem a lží

Otázka, zda je schopnost přežít změny režimů postavena na selectivní paměti, se dotýká samotné podstaty lidské identity. V kontextu českých dějin, kde se během jednoho století několikrát vystřídala společenská zřízení, se „zapomínání“ stalo národní disciplínou. Pokud však politik typu Petra Pavla prokazatelně upravuje svou minulost, přestává být selectivní paměť jen psychologickým štítem a stává se mocenským nástrojem.

1. Psychologie „očištěné“ minulosti

Selektivní paměť není vždy jen vědomá lež. Lidská psychika má tendenci vytěsňovat vzpomínky, které jsou v rozporu s naším aktuálním morálním nastavením (tzv. kognitivní disonance). Aby člověk mohl v novém režimu fungovat jako morální autorita, musí si vnitřně přepsat vlastní historii tak, aby se stal hrdinou, nebo alespoň „nevědomým účastníkem“.

Problém nastává ve chvíli, kdy se toto vnitřní přesvědčení střetne s tvrdými daty archivů a svědectvím historiků (např. Petra Blažka). Zde končí psychologie a začíná politický pragmatismus.

2. Křivá nařčení jako obranný mechanismus

Útok na ty, kteří drží zrcadlo, historiky či pamětníky, je logickým vyústěním selectivní paměti. Pokud někdo založí svou kariéru na určitém narativu, každý důkaz o opaku vnímá jako ohrožení své existence. Neomluvení se Michaelu Kocábovi nebo Petru Blažkovi, za to, že byli obviněni ze lži o minulosti rozvědčíka Pávka pak není jen projevem arogance, ale spíše neschopností přiznat, že ona „vytvořená verze já“ má trhliny.

3. Idealizace jako past

Idealizace politiků je nebezpečná, protože jim dává bianko šek na ohýbání pravdy. Jakmile přestaneme vnímat politiky jako lidi s chybami a začneme je vidět jako symboly, přestáváme vyžadovat odpovědnost. Pávek se stal symbolem pro určitou část společnosti, a tato část je proto ochotna ignorovat fakta, která tento symbol pošpiňují.

Závěr

Schopnost přežít změny režimů je skutečně postavena na selectivní paměti, ale tato schopnost je v přímém rozporu s integritou lídra. Dokud bude společnost hrát hru na „dobré a špatné vlastizrádce“ na základě sympatií, a nikoliv na základě ochoty dotyčného postavit se k pravdě čelem, bude naše politická kultura jen recyklací starých struktur v nových obalech.

Pravda o minulosti nezaniká tím, že se o ní přestane mluvit, pouze čeká na okamžik, kdy její popírání přestane být politicky výhodné. 

Stejně jako Pávek byla Traudl Jungeová jen jakýsi siderický kývač, možná lépe řečeno seizmograf, schopný vycítit tektonické změny v siločárách geopolitické moci a ihned vhodně změnit kurz. 

Světonázorový problém, který její šéf kdysi postuloval, dnes v nových podmínkách jeho Sekretärin elegantně vyřešila. Jediné, co Odilo netušil, bylo, jak toto vysvětlí Himmlerovi. 

Konec třetí série. Odilo se vrátí v sérii čtvrté dílem Kompaᛋᛋ Päwek.

Vložil: Marek Dobeš