Rock´n´roll, holky a duch doby: Necenzurované vzpomínky zpěváka Pavla Sedláčka

Foto: Se svolením nakladatelství Galén (stejně jako obálka knihy v textu)

Popisek: Některá jména v rock'n'rollu zůstávají navždy. Jedním z nich je Pavel Sedláček. Jeho knihu vzpomínek FAKT NEKECÁM! (Rock’n’roll, holky a duch doby) nemohl pokřtít nikdo jiný než Petr Janda. Stalo se tak v klubu Mandrogora 5. listopadu 2025.

KNIŽNÍ GLOSA: Pavel Sedláček (*1941) je zpěvák, který se proslavil v šedesátých letech už pozapomenutým hitem Život je pes (1963), obsahujícím rým „vínem polit - a já se musím holit“.

Pavel Sedláček patří k průkopníkům československého rokenrolu a legendárním Jailhouse Rockem vyhrál již roku 1959 soutěž Hledáme nové talenty. Do vysokého věku odmítal napsat paměti, ale vzdal to a loni se objevily pod titulem Fakt nekecám! Pocitu, že si vydáním (opravdu) uškodil, se bohužel nezbavím.

Ani tak ještě nevadí dojemné vzpomínky na ony začátky bigbítu, ale na velkou diskusi je celá závěrečná třetina knihy, kde se říká méně a méně, respektive se jenom naznačuje, a přesto… ji bude výrazný počet čtenářů vnímat jako chlubení. A zatímco úvodem ještě nechápete - do textu opakovaně zasazované - poznámky „pozor, nesmím se chlubit, před tím mě přece varovali“, ve finále vám docvakne víc, i pochopíte i za sebe, proč vlastně autor s knihou roky otálel. A že právem. Vyjít možná ani neměla. Už se stalo, už je to jedno a „ukecali“ ho k jeho vlastní škodě.

Pavel Sedláček: Fakt nekecám! Rock´n´roll, holky a duch doby. Spoluautor Jiří Mejstřík. Vydalo nakladatelství Galén. Praha 2025. 232 stran.

Chlubit se dnes můžete penězi, ale i partnerkami, a jen milenkám je věnována celá kapitola, již věru nezachraňuje autorova praktická poznámka „ale budu zmiňovat jen vztahy trvající dva roky a víc“.

Autor je dnes počtvrté ženatý a taky fotografie čtyř manželek předestírá bez zábran a to se mu zase nedivím: samé překrásné a fascinující dámy. Tou čtvrtou je Helena Rytířová a v podstatě nelze Pavlovi nezávidět i ji.

Jednou jsem Helenu Rytířovou potkal na literární akci v pražském Slovenském domě a seděli jsme chvíli u stejného stolu, aby mi věnovala bezvadnou knížku, již napsala nikoli pouze o svých vycházkách po Letné s jezevčíkem. Knih už, pravda, vytvořila vícero a tenkrát měli s Pavlem ještě před svatbou. Jak si vybavuji, řekla: „Už jsem tak dlouho jednou nohou ve světě populární hudby, to díky Zdeňku Rytířovi, že už bych si asi nezvykla na partnera z jiné oblasti.“ Zda to třeba i nějak a s někým testovala, to já netuším a nejspíš ano, ale s Pavlem jim to, zdá se, pěkně klape léta. Nicméně k věci a knize.

Pavel Sedláček čtivě a jednoduše líčí zprvu dětství a pak účinkování v kapelách, studium na vysoké škole (od roku 1960), angažmá v Semaforu (od roku 1962), vztah se zpěvačkou Evou Pilarovou (za jejího života by ale jeho vylíčení stoprocentně vyjít nemohlo), účinkování ve slavných filmech Černý Petr, Konkurs anebo Kdyby tisíc klarinetů, zatčení a i odsouzení na osmnáct měsíců, jejichž část strávil v Plzni Na Borech.

Následné propuštění na podmínku líčí takto: „Najednou… jsem se octl před hlavní bránou - s dvěma kufry - a zahájil pochod do centra Plzně. Jdu… a těsně před centrem se objevil obchod Supraphonu a já si - v tu chvíli - uvědomil, že jsem svůj singl Život je pes nechal příteli - vrahovi. Tak jsem si jeden koupil. A když jsem vycházel z obchodu, doslova se ke mně přiřítili dva lidé a radovali se, že mě pustili z basy. Začali mě zahrnovat spoustou informací a ukázalo se, že jsou přátelé Vaška Neckáře a divadla Alfa a že můj případ pozorně sledují a musím na chvíli zajít k nim. Tak jsem šel a tam jsme popili trochu vína a ukázalo se, že jsou manželé Piroháčovi příjemný pár. On byl pilot z letiště Líně a dlouho jsme spolu poté zůstali ve styku.

Už se schylovalo k večeru a tak jsem se musel rozloučit. Mezitím jsem se od nich dozvěděl i to, že si Eva Pilarová už našla někoho jiného a že je se zpěvákem Jaromírem Mayerem. I vzal jsem si do Prahy taxíka a stál mě všechny peníze, co jsem naspořil z výplat za práci v dole ve Zbůchu. Zbylo mi jen 450 korun, ale mně to bylo vážně jedno.“

Eva Pilarová pak Sedláčka obvinila, že ji v šatně Semaforu fyzicky napadl a že jí poškodil bubínek, což se stalo v přítomnosti Nadi Urbánkové, která obvinění vyvrátila, čímž se s Evou rozhádala. Avšak i Naďa se stala Sedláčkovou milenkou a… A naštěstí vzpomínky nesestávají jen a pouze z historií tohohle typu a koneckonců sledujeme pozoruhodný život inteligentního muže, jehož sotva kdy co rozhodilo. A nevyvedlo jej z míry ani to, že byl občas přímo obklopen estébáky. A to bratry Laufery, mimo jiné, anebo semaforským Ivanem Englishem. Připočítat k nim posléze směl i vlastního tchána a jako „tajný spolupracovník“ je registrován sám.

Speciální kapitoly věnuje Sedláček ve své knize už zmíněnému Josefu Lauferovi, Miky Volkovi, Pavlu Bobkovi, Petru Jandovi a Karlu Gottovi. Ke Gottovi se však vyjadřuje víc než kriticky a poslední ochladnutí mezi oběma muži vyplynulo, zdá se, především z toho, že Pavel sice Zlatého slavíka pozval do Lucerny na koncert, který pořádal k výročí rokenrolu, ale hned dvě z tří písní, jež „Karluša“ pěvecky vystřihl, nechal z filmového záznamu opravdově vystřihnout; údajně pro horší kvalitu.

Vězení snad Sedláčka mohlo poznamenat v některých očích cejchem, ale ze vzpomínek to věru nevyplývá a nejpozději roku 1968 byl zcela na koni a zpět, když vydal mj. songy Eleanor Rigby a Strawberry Fields Forever. Sporu však nebude, že jeho hudební kariéra v sedmdesátkách vadla a že Pantonem vydané písně typu Nejkrásnější dívka z celých Čech (1974), Míček Flíček (1974), Sestřenice z Rokytnice (1975) a Kamarád ze starých desek (1977) nejsou už ten pravý čaj a pouze úpadek ilustrují. Od roku 1980 však Sedláček umně přesedlal na kariéru v pohostinství. A nelze ani říct, že by nepochodil po převratu, i když kupříkladu Havlova švagrová ho nepěkně vymetla z Lucerny.

Z mnoha osobností v knize zmiňovaných (a nějakou roli majících) jmenujme i miliardáře Richarda Chlada, entertainera Maurice Chevaliera, bratry Saudky, bratry Štaidly, Petra Síse, Olgu Schoberovou, Yvettu Simonovou, Jiřího Jelínka, Jiřího Grossmanna a Miroslava Balcara ze Semaforu, zpěváky Petra Nováka a Karla Kahovce, Mirka Berku z Olympiku, Pavla Chrastinu, Ondřeje Soukupa, Karla Svobodu, Jiřího Šlitra, Jiřího Brabce, Hanu Hegerovou, Evu Olmerovou, Martu Kubišovou, Aleše Brichtu, Pavla Černockého, kritika Jiřího Černého, herce Karla Effu, Františka Janečka, Františka Ringo Čecha anebo Miloše Formana, o kterém ještě kapku víc (str. 68): „Našel jsem si tedy prázdné kupé - ve vlaku do Berlína - a následovalo nečekané překvapení. Těsně před odjezdem nevešel do kupé nikdo jiný než Miloš Forman, již tehdy známý režisér, dvakrát mě obsadivší.

Byli jsme kamarádi od natáčení filmu Černý Petr, tak jsme se přivítali srdečně a povídali si sami v kupé. Ale blížily se hranice a celní kontrola a já vytáhl balíky stokorun, kterými jsem chtěl zaplatit svého Fiata, a začal je schovávat do mezer mezi sedadly (a kam se dalo).

V tu chvíli… Miloš se naprosto zhroutil. Stále opakoval, že jsem blázen (a to měl pravdu) a že mu tím končí kariéra; ale nakonec v kupé setrval, což bylo opravdové hrdinství. Nu, a jako všichni blázni jsem měl štěstí. Kontrola proběhla bez problémů a oba jsme si zhluboka oddychli, dojeli do Berlína, rozloučili se a… dlouho, velmi dlouho se pak neviděli.“

Fiata si Sedláček koupil úspěšně, ale taky byl ve Svobodné Evropě a neustále sledován, takže problémy nastaly, ačkoli až zase doma a později. A Pavlovi to nedá, aby opět nevzpomněl Karla Gotta. „Auto koupil v Německu také, a to za pět marek, což nám sám prozradil, a byl to opel anebo volkswagen, už nevím, a nějakou dobu v něm jezdil, ale sankcím na rozdíl ode mě nečelil.“ A Sedláček upozorňuje, že Gottův otec pracoval na ministerstvu strojírenství a byl komunistickým funkcionářem. „Jak jsem se mnohem později dozvěděl ze svého svazku, auto si koneckonců do Československa přivezl i můj hlavní udavač Standa Zeman, a snad to byla i součást jakési jeho odměny.“

Čím „causu“ uzavřít? Asi tímhle postřehem. Z té knihy pochopí dnešní omladina, jak to ze socialismu chodilo, přinejmenším desetkrát snáz, než ze všech vědecko-historických analýz.

Vložil: Ivo Fencl