Štrůdl Traudl, 9. povídka ze série MULTIVERCZ III. Čtení na pokračování

Foto: AI / Grok

Popisek: Ilustrační obrázek

Tento víkend je na pořadu opět série MULTIVERCZ III.

Co je proti síle vrilu lidské moře? Obzvlášť, když do něj někdo chrstne trochu vyjetého oleje. A náš nebohý cestovatel evropským bezčasím, Odilo, se do něj právě ponořil až po uši proděravělé projektily leningradských ostřelovaček. 

Odilo vyrazil s jasným plánem - projít Berlínem co nejkratší cestou k bydlišti Traudl Jungeové. Maximálně tak si dát tradiční currywurst z místního ekvivalentu přäštického prasátka. Netušil, že než se zakousne do klobásy, bude muset svésti ultimativní boj o tu svou. To sobotní odpoledne ke konci července se totiž v Berliner ulicích koná tradiční CSD. 

Samozřejmě, že muž minulosti, Odilo, by zhola nic nepochopil, i kdyby se mu dostalo zasvěceného výkladu, co tato zkratka reprezentuje. Se všemi ideovými odbočkami jako Pinkwashing – tedy zneužívání LGBTQ+ témat k vylepšení image firem, nebo Gentrifikace a „Party turismus“ - obří turistická atrakce, zaplaví město odpadky a hlukem. Ale negeneralizujme. Jedno slovo by ho zaujalo. „Zhola.“ 

Stručně shrnuto, CSD neboli Christopher Street Day je dle svých kritiků průvodem oplzlosti. Sexualizace veřejného prostoru je v něm to nejmenší. Účastníci v extrémně odhalených kostýmech, fetišistických doplňcích nebo simulující sexuální akty nepatří do ulic, kde se pohybují děti a rodiny. Hranice mezi „oslavou identity“ a „veřejným pohoršováním“ se smazala již dávno. Často i část samotné homosexuální menšiny kritizuje excentrickou podobu průvodu. Argumentují tím, že tyto obrazy v médiích upevňují negativní stereotypy a ztěžují přijetí většinovou společností jako „normálních sousedů a kolegů. Z původního protestu za lidská práva se stala čistě komerční party a „karneval bizarností“, kde jde více o exhibicionismus než o prosazování legislativních změn. 

A pokud pověstný Berlínský nudismus, Freikörperkultur, frčel už za Odilových dob, pojilo se mu FKK přeci jen trochu víc s pláží, než se zastávkou trolejbusu. 

Jenže dnešní pokrokový Berlíňan je už dál, než prostý patriarchátem nakažený předválečný tatík Wäjwara. Stojíc v davu nahatých bimbasů čeká pokorně na městskou homohromadnou dopravu, která čím více homo friendly, tím větší zpoždění. Přesnost je přeci nešvarem překonaného patriarchátu.   

Přesně do toho nejhustšího bimbam průvodu Doktora Dam Di Dam nyní napochodoval náš nic netušící starý zasloužilý nácek Odilo. Bodejť by ho napadlo, že když mu na ulici zapějí „Jsem doktor Dam Di Dam, recept jeden vám dám. Tleskejte Dam Di Dam, Dam, Dam, jak hudba káže vám“ znamená to tleskání na jeho vlastní zadnici. 

A přitom to začalo tak nevinně. Skupinka aktivistů u stánku s cedulí Agender, razících právo na neztotožnění se s žádnou genderovou identitou, podle nichž se člověk prostě necítí jako muž, žena ani nic jiného a gender pro něj není vnitřně důležitý, stála poklidně uprostřed ulice. Členové oblečení do šedé, bílé a černé, s cedulí „Bez rodu, bez stresu“. 

Hned vedle se usadili propagátoři stylu Androgyne, neboli vyznavači teorie mixu muže i ženy zároveň. Je to aktivní mix obou genderů, nikoliv jejich popření. Chlapiska jak hory, na sobě vysoké boty, vousy, rtěnka, smoking s krajkou. Sehráli scénku, kde si navzájem půjčovali zrcátko a hádali se, komu dnes sluší víc ramena a komu boky. Přejel zrakem po ceduli Androgynous, skupiny která to pojala módně, modelové a modelky, korektně řečeno modelosoby, kroutili/y zadky a hlasatelo nahlas ječelo: „Outfit 100% styl, 0% zaškatulkováno.“ Publikum tleskalo. Odilo stále nic nechápal. Pak přišli na řadu Bigender – dva lidé, jeden klobouk. Doslova. V krátké scénce si klobouk střídali podle nálady a situace: práce, rodina, tanec, revoluce. 

Ještě pořád nic zlého náš antihrdina netušil. Jeho nazispidersense mlčel. Možná by se mu začalo rozsvěcet, kdyby v řadě abecedních značení vedle stánku s označením Bisexualita nezvítězilo písmeno C. 

Currywurst. Klobása. Pěkně Ohne Darm, jak byl zvyklý bez střívka, po celém povrchu krásně hladká a měkká, berlínská specialita z dob válečného nedostatku, kdy byla střívka drahá. 

Teprve nyní mu to došlo… Jak hladový se z vrilového víru do víru dnešních berlínských ulic vypotácel. Pochutnávaje si na šťavnaté klobáse pokračoval pevným krokem svých protéz od Tobruku dál. Stánek za stánkem, ta nejkrásnější oslava všech forem deviace, jakou si může jen evropský osvícený rozum dnes představit, ale Odilo nechápal nic. 

Gender Nonconforming, Gender Questioning, Gender Variant, Genderqueer, Non-binary, Intersex, Neither, Neutrois a Other, Pangender. 

Jakto, že už nevidím nápisy podle abecedy, kam se poděla vrozená německá preciznost, pomyslel si Odilo. A tehdy se mu rozsvítilo. Došlo mu, kde se to vlastně ocitl. Zatočila se mu hlava. A okolo něj všechny variace na Trans téma jako Trans Female, Trans Male, Trans Man, Trans Woman, Trans Person, Transfeminine, Transfeminine na amfetaminu a Transmasculine s amfetaminem i bez, kteří kázali kolemjdoucím, že spektrum není rovná čára, ale tanec, tak mu ke zklidnění jeho vířící mysli fakt nepomáhaly. A k tomu Transsexual, Two-Spirit, Demiboy a Demigirl.  Gender Fluid jeli svůj remix identity, byli tu zástupci Female to Male (FTM) a také Male to Female (MTF). Odilo znal zkratku jedinou WTF. 

Bylo toho na něj tak nějak najednou mocinky moc. Jen u nápisu Cis a Cisgender bylo zcela prázdno. Odilo si tam čapnul na bobeček. Nacista oukropeček. Nervozita je univerzální jazyk. Rodiny uvědomělých původních Němců – i když kdo si ještě dnes může být po dobytí Berlína Rudou armádou zcela jist, že je původní Němec, procházející okolo s dětmi si na něj posměšně ukazovaly, v lepším případě nechali svého potomka hodit flusanec, v horším pomohli zacílit flusbrok. 

Tehdy se Odilovi začalo poprvé chtít zvracet. Ale bál se, že by se s tím mohl někdo identifikovat a nechtěl udávat trendy. 

Odilo měl pocit, že nemusí mlátit hlavou do zdi, aby viděl před očima hvězdičky. Když už si myslel, že to nemůže být horší, uviděl jeho. 

Kráčel ve skupině prezidentských účastníků akce dotované z fondů EU. Karol Nawrocki s decentně převázanými kyčlemi patchwork výtvorem z vlajky Rzeczpospolita, plus duhového froté a EU hvězdičkovaná mikina. Frank-Walter Steinmeier ve slušivém koženém kabátě rozevřeném doširoka, ve vysokých bavlněných ponožkách s motivy protěží a pak už nic. Emmanuel Macron v zastoupení nějakého chlapa podobného jeho manželce. A v neposlední řadě on. 

Odilo možná nyní i pochopil pravý význam krysího jména Pávek. 

Český prezident Pavel Petr si tu vykračoval jako Páv. 

Na sobě minimalistický rudý overálek, z hýždí trčící obarvená pera ptáka Noha v celé škále duhy. Freddie Mercury v kopulaci s Mickem Jaggerem by nemohli kráčet stylem VVVV, tedy vyzívaně vyzývavěji. 

Odilo si vytřel dětské woke flusance z wočí. Odhodil nedojedenou Currywurstu klobásu. Popošel do středu ulice. Sevřel bojovně pěsti, zarostlé střepiny šrapnelů z donské protiofenzivy zapraskaly. Zaťal pěsti a čekal, až se k němu zženštilá karikatura českého fouska doonanuje. Byl pevně rozhodnu ukázat svému odvěkému nepříteli, kdo že je tu skutečný mensch. 

Podcenil však politručku Zelenou. 

Ničehož nic ucítil, jak mu kdosi strhává jeho maskovací zelené vojenské cargo kalhoty i s hnědými maskovacími cargo slipy. Než se stačil otočit, ucítil strašlivou bolest tam, kam ani císařpán světlo nevpouští. 

Ozval se páravý zvuk, jako když svobodník porodník Svoboda nastřihne hráz. A bolelo to zhruba tak stejně. 

To právě první dáma, přesně v intencích nejlepších CSD tradic, s mohutným nalepeným černým knírem pod nosem a ještě mohutnější černou nalepeností pod pupkem ponořila svůj obří plastový Currywurst do jediné části Odilova těla, která u Tobruku odolala vojům generála Svobody a do dnešního dne zůstala jakžtakž intaktní. 

Odilo už nebyl panic. 

Uvědomělé surogátní rodiny si posadily dětičky z inkubátorů na ramena a začaly/i tleskat. 

Odilovi se chtělo umřít. Vůdcova oblíbená sekretářka Odilovo veřejné zneuctění pozorovala z okýnka taxi a bylo jí za bývalého spolubojovníka, se kterým se tak často setkávala ve Führerbunkru, zoufale stydno. 

A nyní se dostáváme k tomu, milé smějící se české bestie, proč se tato povídka jmenuje „Štrůdl Traudl.“ 

Na jejím konci se totiž po mnoha tender gender peripetiích setkávají ona, Traudl a Odilo, lidský Štrůdl. 

Odilo cítil, jak se mu holínky odlepují od asfaltu. Mocná síla genderem nevázané samice od Pávka, neboli Pávkyně, jej zvedla na svém Currywurstu vzhůru. 

Odilo se neudržel. Vrhl mohutný proud zcela nehodnotových zvratek na všechny ty gendery jak vodní dělo o Palachově týdnu. 

Dva Currywursty bez střívka se do něj prostě už nevešly. 

Příště: Siderický kývač

Vložil: Marek Dobeš