Paolo Bacigalupi, Navola. Uhrančivá historická fantasy

Foto: Se svolením Host (stejně jako obálka v textu)

Popisek: Výřez z obálky knihy Navola

RECENZE: Přestože jméno spisovatele Paola Bacigalupiho (Američana, ač jméno tomu možná příliš nenasvědčuje) je velmi známé i u nás – a to zejména ve sci-fi žánru – já od něj až do Navoly nic nečetl. K novému románu z nakladatelství Host, vydaného loni před Vánoci, jsem tedy přistupoval s palčivou otázkou, jaké to nakonec bude. Jednoduchá odpověď zní, že je to fascinující.

Ačkoliv román Navola je označován jako fantasy (kterým nicméně přesto bezpochyby je), obsahuje všeho všudy jenom jeden jediný fantasy prvek – a totiž dračí oko, se kterým se coby čtenáři seznamujeme hned na první stránce. A právě tohle dračí oko je taky jediným (nicméně velmi významným) zdrojem magické moci v tomto rozsáhlém, více než šest stran dlouhém příběhu. Ostatně žádné jiné tu vůbec nejsou potřeba, síla Navoly je totiž někde úplně jinde. 

Název románu odkazuje na městský stát, ve kterém se celý příběh odehrává. Navola je v zásadě renesanční Itálie, jenom alternativní – a až nápadně připomíná Florencii. Rodina di Regulai, jejímž členem je, žel bohu, i hlavní hrdina a vypravěč Davico, zase jako by vypadla z rodokmenu Medicejských. Ano, tohle fascinující vyprávění je od začátku až do konce prosycené ďábelskými intrikami, krutou zradou, krví, nelítostným bojem o moc a celou řadou šokujících zvratů. Máte rádi Hru o trůny? Budete velmi spokojeni. Pokud jste fanoušky Kmotra – a kdo není? - budete nadšení. 

Navola vás opravdu pohltí, a to už od prvního okamžiku. Kapitoly má krátké, stránky jsou ale hustě popsané a tempo románu zcela odpovídá románu tohoto typu – z počátku je opravdu velmi pomalé, a netrpělivé čtenáře by mohlo možná i odradit, ale to by byla chyba. Vlastně až závěrečná třetina – poté, co dojde k šokujícímu zvratu a té nejďábelštější intrice – to tempo razantně promění. Přesně tak to má být a dává to dokonalý smysl, který sílu knihy jako celku ještě více podtrhuje, ale byla by škoda cokoliv prozrazovat. Navolu prostě musíte ideálně zažít na vlastní kůži. 

Možná ale budete rádi, že ji ve skutečnosti jen čtete – protože jak už to u podobných románů bývá, na žádné jeho postavy nic pěkného nečeká. Bankéřská rodina di Regulai v Navole ovládá finance a tím pádem i veškerou moc. Mladý Davico má teď převzít obchodní, politickou i vojenskou říši, kterou za pomocí intrik, falše a zákulisních bojů vybudovali jeho děd a otec. Má sice ty nejlepší učitele, ale těžko říct, jestli se svým předchůdcům vyrovná. A pak je tu taky dívka, po které touží... 

Už dlouho jsem se nesetkal s tak dokonale propracovaným světem. Děj je naprosto mistrně vystavěný a psychologie postav špičkově vykreslená. Akce tu není absolutně žádná, tady se o sto šest pletichaří hlavně dialogem, přesto čtenář zůstává v neustálem napětí a zcela pohlcen děním  prakticky bez dechu. Tak hrozně moc dobré to je – v tomto směru Bacigalupi Hru u trůny naprosto s přehledem dalece překonává. Třešničkou na opravdu mimořádně lahodném dortu je i tradičně mistrovský překlad Richarda Podaného. Výsledkem je mistrovský, ohromující epos. V rámci žánru (ať už jakéhokoliv) jde o nádherně minimalistickou záležitost, která je ale ve skutečnosti neuvěřitelně velkolepá. Silné čtení a jedna z nejlepších knih loňského roku – která si naštěstí nechává otevřená vrátka pro pokračování. Kdyby ale na žádné nedošlo, je děj přesto velmi uspokojivě zakončen, nadšený čtenář tak nezůstane zklamán. 

Byl by z toho opravdu neskutečně dobrý seriál. Kdyby se ho ovšem ujali mimořádně – jako opravdu mimořádně – dobří tvůrci.

Dávám 95 %.

Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku.

Vložil: Tomáš Mysliveček