Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Básni, Donát Šajner. Středeční chvilka poezie

14.01.2026
Básni, Donát Šajner. Středeční chvilka poezie

Foto: Markéta Vančová

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney

Donát Šajner (1914–1990), vlastním jménem Jaroslav Šajner, byl básník a prozaik, který po roce 1948 zastával i významné pozice v kultuře.

Po různorodých pracovních zkušenostech zakotvil v roce 1957 v Československém rozhlase a od roku 1972 působil jako vedoucí tajemník Svazu spisovatelů. Věnoval se poezii, próze i tvorbě pro děti a mládež a je autorem mnoha rozhlasových her. Jeho knihy často čerpají z prostředí jihu Čech a z příběhů obyčejných lidí. Literární dráhu zahájil už za protektorátu.

 

Básni

                Budu tě, básni, dobývat jako tvrz.
Ani kameny hradeb mi nezabrání.
Slovo sedmkrát přetavím
a ještě zakalím v paprsku Luny.
Samostříl srdce zamířím proti ohni
a větu za větou vyrvu z mlčení nepřátel.

                Okno za oknem dosvědčí, jak jsem tě hledal,
myšlenko ztajená v koutku předsálí.
Co podminoval jsem bran,
abych tě našel,
                abych tě ohmatal,
                               abych mohl říci, že slunce je!

                Prostá jak ranní rosa, jako prach cest,
budu tě, básni, nosit přes požáriště mlčení,
od pramene k prameni
a léčit rozpukané paty divoženek.

                Ty víš, jak pokorně se ptám
                                                               odkud a kam.
Slova milenců do písně mechu.
Do očí studánek naději žízně,
ale když bolest, dej, ať ji řeknu
                ohněm zatracení.

 

Já jenom o tobě, 1977, Československý spisovatel

 

Vložil: Marie Křížová