Velké PUF! VI. povídka ze série COVID-WARS III. FLUID DRUID. Čtení na pokračování

Foto: AI / Grok

Popisek: Ilustrační obrázek

Nyní Marek Dobeš pokračuje v sérii COVID-WARS III. FLUID DRUID, povídku anoncuje citátem Leonarda DiCapria: „Jsem přímo posedlý tématem globálního oteplování. Je čas jednat.“

Den druhý (a poslední)

Den pobytu ve výcvikovém středisku dobrovolnické armádní skupiny STŘEDA, polská ves Bobrówka.

Selfie Video FD zdravice do zázemí

Milá Fluid Druid rodino (pro všechny+), již brzy se opět shledáme. Nelitujte nás, i když naše mise trvala jen jediný den a cesta sem byla pro nás tudíž delší, než samotný pobyt zde. Udělalo jsme maximum. Možná více, když si uvědomíme, že jsem na dnešek spalo bez pleťové masky.

Přestože nebylo možno bez rušení odpočívat v tom prostředí plném toxicky maskulinního chrápání, moc jsme se těšilo na dnešní trénink bojových dovedností. Za tím účelem jsme si přivezlo zelené gumáčky s malými obrázky letadýlek General Dynamics F-16 Fighting Falcon. Aby bylo jasné, že pocházíme ze země, která si po čtyřiceti letech od platby první fakturky také bude moci dovolit pořídit luftvýbavičku a poslat love do luftu. Gelové nehty jsme si nabarvilo na žluto-modro a vlasy na zeleno. Symboly jsou v dnešní době nesmírně důležité. To každé Fluid Druid dobře víme. Jeden lajk na Instáči, to je facka protivníku. Profilová fotka v UKRámečku tvrdá rána do jeho nosu. A což teprv snížení teploty v obýváku o celý jeden stupeň. Bankrot našich nepřítel na Wall Streetu, chtělo jsem říci Krasnoj ploščadi. Takže prosím lajkujte, po zhlédnutí dejte odběr a zvoneček a můžete nás podpořit i koupí kávy nebo platbou přes QR kód. Vy co nás dlouhodobě podproujete víte, jak je naše osvěto činnost záslužná. A dnes jsme jí vykonávalo též nad míru svědomitě.  

Přivstalo jsem si. Jednak vyžehlení vlasů, aby se nepochroumaly a vynikaly ofinkou i pod helmičkou, nějaký čas zabere a pak… Vy víte, proč jsem sem dorazilo. V zájmu naší planeto. Protože tenhle gay bojuje za Gaio! Nemáme ve zvyku úkoly odkládat. Ještě před první lekcí jsme navštívilo velícího důstojníka. Předestřelo jsme mu naši petici boje s ekocidou. Každý jednotlivý výstřel v tomto konfliktu zvyšuje míru emisí, poškozuje životní prostředí a plaší ptáky. My všichni se můžeme přetrhnout při sběru plastů v Péšávaru, Leonarda DiCaprio si může ušoupat kolečka svého soukromého tryskáčku na přeskáčku přeletů z jednoho klimatického panelu na druhý a to vše přijde vniveč jen proto, že se země neumějí dohodnout. Moudřejší přeci ustoupí. Kam bychom došli, kdybychom se řídili strategií zub za zub? Když nám někdo dá facku, rozpláčeme se. Copak je něco špatného na tom, když muž ukáže emoce a natahuje moldánky? Víme, nám se to říká snadno, my jsme plní hormonálních injekcí, my se rozněžníme už jen když si uvědomíme, jak velkým krokem pro lidstvo byla naše tranzice v ženo. Na nás stačí se jen zamračit a už moldáme. Jak by to bylo krásné, kdyby se bojovníci/e obou stran konfliktu sešli a společně si poplakali! A to jsme také svěřilo velitelo.

Ostatně ve světě bez hranic stejně nelze říci, kdo je útočník a agresor. Země patří všem, planeto si nemůže nárokovat jeden národ. Koncept národa je samozřejmě toxický sám o sobě, ale to snad už dnes každý voják ví. Co ale možná nevěděl můj protějšek – hnutí „The No Border Network“ dne 18. prosince 2007, u příležitosti Mezinárodního dne migrantů OSN, provedlo koordinovanou blokádu kanceláří ve Spojeném království patriarchátem ustavených dávno přežitých úřadů Border and Immigration Agency, aby se zabránilo nájezdům imigračních úředníků. A přátelé, následoval náš první dárek, kniha Freedom to Move, Freedom to Stay: a No Borders Reader. London: No Borders, 2007 s falešným podpisem Mahátmy Gándhího.

Důstojník se několikrát pokusil odpovědět, ale evidentně nenašel argumenty a tak se jen uchopil za kapsu zhruba v tom samém místě co včera, nechal si od podřízeného přinést papírový pytlík a pak už jen šustivě hyperventiloval.

Mělo jsme toho na srdci více a jeho pasivní přístup mi imponoval. Popsalo jsme mu, co se nám už v roce 2019 podařilo prosadit v naší zemi díky průkopnické třicetistránkové příručce pro provozovatele takzvaných mikrojeslí Ministerstva práce a sociálních věcí. Nabádáme v ňom, aby se během her „potíralo rozdělení na muže a ženy“. Aby se chlapcům stejně jako holčičkám dávaly panenky a dívkám autíčka. Protožepanenkobože: „...rozdělování (podle pohlaví) ... utvrzuje děti ve stereotypním vnímání, že dívky a chlapci se na něco hodí víc jen na základě jejich pohlaví...“ Další hranice, kterou zdárně rušíme, je totiž ta mezi muži a ženami. I když pro bílé páprdy, jako mé velitelo, možná hůře odstranitelná, než ta mezi zeměmi.

Výklad jsme zakončilo motivačním dárkem, udržitelnou panenkou Barbie. Slovy výrobce „Její struktura je vyrobena z recyklovatelného plastu, její oblečení je vyrobeno z recyklovatelné plastové nitě, její obal je také vyroben z recyklovatelného produktu. Zahrnuje recyklovatelné plastové sluneční brýle.“ Předalo jsme mu jí s lehkou výčitkou, aby pochopil, že jsme si dobře všimlo, jak zoufale v jeho vojenském táboře chybí recyklovatelné kontejnery na kávové aluminiové kapsle.

Důstojník požádal podřízeného o pytlík igelitový. Sdělilo jsem mu, že jde opět o svého druhu zklamání, neboť západní armády by měly jít příkladem a pokud panuje shoda, že se zruší plastové jednorázové obaly a sáčky pro ovoce a zeleninu, na čemž se Bruselu domluvili ministři životního prostředí států EU, tak složky společnosti placené státem by měly tyto závazky implementovat s předstihem.

Na ta slova si utáhl sáček okolo krku a poulil na mne zrak rybičky v akváriu, kde zkratovala vzduchotechnika. Nedůstojné od důstojníka hodnotových sil aliance. Ale mělo jsem toho na srdci ještě více.

Celou cestu sem jsme si pilovalo poslední argumento. A protože se čas výcviku blížil, musel být vypuštěn.

Ve zkratce – brčka se nám zrušit podařilo. Nejsou děla vlastně takovými velkými brčky? Řečnická otázka. Zrušme je!

„Jó a ještě, jak jste na tomhle vašem bojovém přípravném kempu s inkluzí, namátkou, kolik máte ve stavu třeba oligofreniků?“

Tehdy důstojník zkolaboval.

Takže jsme vydrželo déle, než on. Eskorta zpět proběhla až následující den vládní letkou. Snažilo jsme se od šéfpilota zjistit, kolik řepky se přmíchává do pohonných hmot letounu, ale umlčel nás igelitovým pytlíkem. Alespoň částečně uklidňující je, že byl recyklován. Cítilo jsem z něj kolínskou mého velitelo, nyní již zemřelého výcvikového důstojníka aliance, který nerozdýchal naše argumento.

Pohroužilo jsem se do mlčení a využilo času letu četbou klasika. „Počkej, co jsem chtěl říci? Aha. Načpak takový velký výbuch? Ještě tím někomu ublížíš. Ale hledej a zkoumej; třeba najdeš… no třeba takové pf pf pf,” ukazoval dědeček pšukaje měkkými tvářemi, “víš? aby to dělalo jenom puf puf… a pohánělo to nějakou věc, aby se lidem líp pracovalo. Rozumíš?”

Výzva k akci na konci videa.

Oceňte Fluid Druid vytrvalost alespoň symbolickým darem - Buy Me a (Avolatte) Coffee.

Nezapomeňte na mezinárodní Fluid Druid den poplivání zrádců, slavný rituál „Wir müssen flußen.“ Letos věnován odpadlíku od naší zelené víry nejpadlejšímu, Williamu Henry Gatesovi III. za jeho odporný odklon od boje se změnou klimatu k pouhému léčení tuberkulózy a malárie. Třikrát flußen infidelußen!

Dejte odběr a zvoneček. 

Autorem použité znoje:

Jméno použito z povídky Jaroslava Haška „Zrádce národa v Chotěboři“, Kopřivy 4, 1912, č. 21

ČT24 Řepka v biopalivu poškozuje motory

V textu použito citátu z románu Karla Čapka „Krakatit“ a informací z článků

Vložil: Marek Dobeš