Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Žluté narcisy, William Wordsworth. Pondělní chvilka poezie

03.11.2025
Žluté narcisy, William Wordsworth. Pondělní chvilka poezie

Foto: Markéta Vančová

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney

William Wordsworth (1770–1850) byl významný anglický romantický básník, klíčová postava tzv. jezerní školy, skupiny umělců žijících v Jezerní oblasti Anglie.

Ve svém díle oslavoval přírodu jako duchovní sílu a zdroj hlubokého lidského poznání. Spolu se Samuelem Taylorem Coleridgem vydal přelomovou sbírku Lyrické balady (1798), která zahájila éru anglického romantismu. Jeho nejzásadnějším dílem je autobiografická báseň Preludium, vydaná až po jeho smrti. Ve svém životě ho ovlivnila francouzská revoluce, hluboký vztah k sestře Dorothy a dlouholeté přátelství s Coleridgem.

 

ŽLUTÉ NARCISY

Já putoval, jak chodí si
nad krajem mráček zatoulaný,
když náhle spatřím narcisy
jak skvoucí přelud: na vše strany
okolo jezera se skvěly
a zlehka k tanci ukláněly.

Jako se táhnou nad lesy
míhavé hvězdy dráhy Mléčné,
tak obtáčelo procesí
zátoku v řadě nekonečné:
na deset tisíc jich tam stálo
a v tanečku se natřásalo.

Jezerním vlnám bledl třpyt
před rejem zlatých tanečníků.
Jak bych se mohl netěšit
z tak rozjařených společníků!
Dívám se – ale nemám zdání,
jaké v nich najdu požehnání.

Vždyť nejednou, když uléhám
v náladě teskně zádumčivé,
najednou před sebou je mám,
chvějivě třpytné, jako živé,
a srdce, rázem plné krásy,
s narcisy o tanec se hlásí.

 

Abeceda květů, 1979, Československý spisovatel

 

Vložil: Marie Křížová