Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Mlčeti zlato, Jan Kryl. Sobotní chvilka poezie

11.10.2025
Mlčeti zlato, Jan Kryl. Sobotní chvilka poezie

Foto: Markéta Vančová

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney

Jan Kryl (*1947, Kroměříž) je písničkář, básník a bratr tzv. krále protestsongů Karla Kryla.

Narodil se do rodiny knihtiskaře Karla Kryla staršího, která byla během druhé světové války perzekuována za tisk nelegálních letáků. Po roce 1948 jeho otec pokračoval v odvážné činnosti a tiskl svědectví z Osvětimi, což vedlo k zničení tiskárny komunisty v roce 1950 a jeho nucenému pracovnímu nasazení. Rodina se v roce 1957 přestěhovala do Nového Jičína. Jan Kryl sloužil na vojně u tankového vojska v Podbořanech, kde zažil vpád vojsk Varšavské smlouvy. Později přišel o práci kvůli působení bratra Karla v Rádiu Svobodná Evropa. Pracoval ve firmě Strojtex, kde se po roce 1989 stal vedoucím marketingu. V padesáti letech začal sám veřejně vystupovat.

 

Mlčeti zlato

„Mlčeti zlato“ říká se,
však když tě jazyk svrbí
a záda studem hrbí,
je slovo skvrnou na kráse.

Chceš vymluvit se do ticha
a posluchači nejsou.
I holič k vrbám – zde jsou,
se vypovídat pospíchá.

Do dubu mluvit nemá smysl,
do skály stromy sázet,
či perly sviním házet,
ve vodě sušit dobromysl.

Když lidem předáš dilema,
to najednou je nutí
udělat rozhodnutí,
porušit zvyku reglement.

Dát stanovisko najevo,
pro kličky není k hnutí
říct jasně pro či proti,
zda vpravo nebo nalevo.

Je možné taky zkusit řvát,
překřičet cizí pláče.
Nemáš-li posluchače,
je lépe hlasem neplýtvat.

 

Verše, 1994, vlastní náklad autora

 

Vložil: Marie Křížová