Pytel po boku. 3. povídka za série MULTIVERCZ III. Čtení na pokračování

Foto: AI / Grok

Popisek: Ilustrační obrázek

Snad jste již zaregistrovali, že jsme se vrátili k povídkám Marka Dobeše, a to tak, že o víkendech střídáme dvě série, MULTIVERCZ III a COVID WARS III. Dnes přišla řada na první zmíněnou.

„Ne z rebelantů a koumáků složený, ale spíš z mužů prostých, úřední hodnosti za svou životní úroveň vždy povděčných, a tím i panu místodržícímu, co je do ní povyšoval.“

Jiří Hochman: Kronika místodržení v Čechách, Index 1973 

Pavel Petr scvakl podpatky s příkladným prásknutím a vymrštil pravačku do vůdcovského pozdravu. 

Majestátně vypjal hruď a zařval hlasem lvím. 

„Ruské revoluci nazdar!“ 

Pak se psovským pohledem obrátil pokorně na svého Animátora Pjotra Kolarze.*¹ 

Vzápětí obdržel pervitinovou pastilku, na níž byl zvyklý. Okamžitě tak pochopil, že rutinu konečně zvládl. 

„Jsi připraven,“ Pjotr Kolarz, muž označovaný láskyplně jako „pytel po boku“, se jemně otcovsky pousmál. Opět nic nestojí české delegaci v cestě, aby se předvedla jako nejaktivnější služka v disciplíně místonadržení, kterou organizace Varšavsko-Postupimské smlouvy pořádala za účasti ruských a německých pozorovatelů jednou za drei годы pod vedením Ге́нрих Григо́рьевич Яго́ды.*²

Zdaleka nejtěžší figurou této disciplíny byla takzvaná připravenost změnit plášť uniformy. Pavel Petr v tom byl mistr nad mistry. Stačilo mu pouhých pár sekund, aby nejen zaměnil uniformu sovětské armády Staršiny čety za SS-Scharführera. A to včetně výložek a držení brady i obočí. A v této již tak nesmírně náročné sestavě pak ke zlomovým patřil prvek nazvaný obrtlík neboli korouhvička v dějinném vichru. Cvičenec musel v rámci jedné piruety tzv. Salchow-Protopopovy stupnice předvést alespoň dvě zahajlování napravo a čtyři revoluční pokřiky nalevo. Pavel Petr dokázal i ve svém pokročilém věku stále ještě prakticky nemožné, dokonce ztrojit tyto prvky do Ilja Klimkin Rittbergeru.  

Není proto vůbec divu, že okupační mocnosti trvaly na tom, že právě jenerál Pavel Petr se v České republice stane prezidentem. *³

„Vor v zakoně“, v českém slovníku známý též jako „pytel po boku“ se vnitřně spokojeně ušklíbl. Nyní již má jistotu, že může své byznysově-vlivové aktivity rozprostřít až do konce chráněncova funkčního období. A kdo ví, třeba si další čtyři roky ještě jeho kapesní gymnasta udrží špičkovou formu. Vždyť kancelářské či jiné intelektuální práce je uchráněn, trénink dodržuje a odpočinek věnovaný regeneraci v žádném případě nešidí. Těch otoček bude ještě mnoho, dokud se z toho Česká guberniální reSSpublika nepoblinká.

-----------------------

*¹

Komunikační karta státního cenzora Foltýna:

Animátor v tomto kontextu neznamená člověka, který prezidenta řídí, nebo jakkoli tahá za nitky. Proboha jen to ne. Animátor na Pražském hradě se zásadně píše s velkým A. a má podobně, jako hotelový animátor na zájezdech hned několik funkcí. Např. komunikace s hosty – je tváří hotelu/CK, vítá hosty, povídá si s nimi, stará se, aby se necítili znudění nebo „ztracení“, což se prezidentovi s jeho intelektuálním deficitem v rozlehlém hradním komplexu stávalo často nebo péče o děti (malování, hry, soutěže, minidiskotéka) – zde zase napomáhal první dámě. A nesmíme zapomenout ani na večerní program – přípravuje scének, skečů, tanečního programu (návštěva koncertů AC/DC nebo Bruce Springsteena se přece nezařídí sama). Pjotr Kolarz sám je kovaný odborník na přebíhání mezi režimy, sloužil Američanům, kteří spolupracovali se Sovětským svazem, následně přešel do služeb jiných Američanů, kteří se rozhodli Moskvu porazit. Takové osobnosti Moskva vyhledává. Nemají žádné morální zábrany a lze s nimi tudíž spolupracovat zcela otevřeně v režimu má dáti/dal. Informace z května 2025 zmiňují, že bývalý rektor ČVUT mu vyplatil Kolářovi miliony korun za služby, jejichž přínos není jasný a ověřitelný. Nám však plně postačí vědomí, že správní hoši musí být z něčeho živi. Vzhledem k tomu, že působí jako poradce prezidenta a jako konzultant advokátní/lobbistické firmy a šťouraví, zcela hodnotově ztracení zaprodanci z Transparency International, upozorňují, že absence zákona o regulaci lobbingu znemožňuje omezení střetu zájmů a klienti, za které je lobbováno zůstávají netransparentní, je vše pro NKVD i Gestapo naprosto v pořádku.

*²

Komunikační karta státního cenzora Foltýna:

špatný vtip vycházející z podobnosti mezi slovy roku - годы a jména Яго́да, tedy Genricha Grigorjeviče Jagody, lidového komisaře vnitra a ředitele NKVD, sovětské tajné policie. Pod jeho vedením došlo k odstranění úchylek stranických úchylů, jako byli Lev Kamenev a Grigorij Zinověv. Jedině proto, že byl pro podezření z trockismu popraven před uzavřením paktu Ribbentrop-Molotov, nebude autor žertu perzekvován. Ale víme o něm…

*³

Komunikační karta státního cenzora Foltýna:

Stačilo! Sovětský svaz a Velkoněmecká říše nemohou být označeny za okupační mocnosti beztrestně v psaném ani mluveném styku! Tímto se další text zakazuje!*⁴

*⁴

Komunikační karta státního *******:

slovo „Stačilo!“ s velkým počátečním písmenem poukazuje na zakázanou frakci levého spektra, která byla na třístémosmdesátémčtvrtém sjezdu označena za trockisticko-sterzikovskou úchylku. Plukovník, který je „specialistou na problematiku nekonvenčních operací a mezinárodní právo.“ odpovědný za nekonvenční operace překročil svou nekonvenční pravomoc a bude dočasně suspendován za Ural.

ChatGPT: Na oficiálních vládních stránkách se termín „komunikační karta“ explicitně nevyskytuje. Veškeré informace o „komunikačních kartách“ pocházejí z mediálních článků a reportáží, nikoli z oficiálního dokumentu zveřejněného Úřadem vlády. To znamená: Existenci těchto interních doporučení nebo instrukcí pro poslance nelze ověřit přímo na vládním serveru. Média o nich informovala a používala termín „komunikační karta“ pro přiblížení principu těchto dokumentů. Jakékoli detailní znění těchto karet zůstává neveřejné.

Grok: Podle mezinárodního práva, zejména Montevidejské úmluvy o právech a povinnostech států z roku 1933, jsou základní prvky státnosti (které zahrnují i aspekt nezávislosti nebo suverenity) následující:

Trvalé obyvatelstvo: Stát musí mít stabilní populaci, která na jeho území žije. Tento prvek zajišťuje sociální základ státu. Vymezené území: Stát potřebuje jasně definované hranice, i když ne nutně bez sporů. To umožňuje výkon suverenity nad konkrétním prostorem.

Vláda: Musí existovat efektivní vládní struktura, která kontroluje území a obyvatelstvo. Tento prvek je klíčový pro vnitřní nezávislost a řízení státu.

Schopnost vstupovat do vztahů s jinými státy: Toto implikuje vnější suverenitu a nezávislost, tedy že stát není podřízen jinému státu a může samostatně uzavírat smlouvy nebo diplomatické styky.

Tyto prvky společně definují stát jako nezávislý subjekt mezinárodního práva, přičemž politická existence státu je nezávislá na uznání jinými státy (deklaratorní teorie). Uznání pouze potvrzuje existenci a usnadňuje mezinárodní interakce, ale není podmínkou státnosti. Pro republiku jako formu státního útvaru (na rozdíl např. od monarchie) platí stejná kritéria, protože se týkají státnosti obecně, ne formy vlády.

Příště: Strana mírného pogromu v mezích záhona

V textu použito:

Jiří Hochman: Kronika místodržení v Čechách, vydání Index, 1973, ilustrace Miroslav Liďák (Haďák)

Nakopněte svoji školu, přednáška plukovníka Otakara Foltýna „Hrdina všedního dne, aneb vakcinace proti radikalizaci“, nakopnetesvojiskolu.cz

Nevidím v tom problém, říká k Foltýnovým slovům o „sviních“ vládní expert, seznam.cz

Jaroslav Hašek - Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona

Vložil: Marek Dobeš